Jste ženou mnoha tváří – herečka, stylistka, moderátorka a tvůrkyně. Jaký klíčový moment na vaší cestě vás přiměl uvědomit si, že vaše rozmanité schopnosti v herectví, stylingu a designu by se daly spojit do něčeho působivějšího?
Upřímně, sama bych si nikdy neřekla, že herectví, styling a vizuální tvorba, a především práce na sobě se dají spojit do jednoho celku. Ten „klik“ přišel až díky mé mentorce Jasmíně Orlické, která mi ukázala, že tyto schopnosti nemusí stát vedle sebe odděleně, ale právě spojením vytvářejí něco úplně nového.
Já sama vnímám život jako film plný scén, které často žijeme, jako bychom byli ve vedlejší roli, podle pravidel společnosti. A přitom každý z nás má právo ohýbat tato pravidla a postavit se do hlavní role. Tak vznikl The Main Character Program – prostor, kde kombinuji sebevědomí, sebeprezentaci před kamerou či publikem přes filozofii; herectví, styling a storytelling do nástroje osobní transformace. Stejně jako Jasmínka stála za mnou a ukázala mi cestu, tak já dnes chci pomoci v režii příběhů mých „hlavních hrdinek“ těm, které si dovolí zazářit ve vlastním filmu, respektive životě .
Vaše práce se zaměřuje na pomoc lidem, kteří se cítí izolovaní nebo mají problémy se otevřít. Vy sama jste v dětství zažila šikanu. Byl to také důvod, proč jste vytvořila The Main Character Program ?
Když se podívám zpětně, mé dětství a zkušenost se šikanou mě formovaly více, než jsem si tehdy uvědomovala. Jako velmi citlivé dítě jsem byla lehký terč. Bránila jsem se maskami nebo rezistencí, ale uvnitř jsem byla jen malá Natálka, která se bála. A proto dnes přirozeně vyhledávám ty tišší a introvertnější, protože vím, jaký je to pocit být „šedá myška“ v koutě. Zlom u mě nastal, když mi bylo 16 let a jela jsem na výměnný pobyt do USA. Tam jsem poprvé našla odvahu být sama sebou. Amerika mi ukázala, že je v pořádku mít hlas, být autentická a nebát se pozornosti.
Zajímavé je, že po letech jsem si pocity spojené s šikanou vyzkoušela znovu, ale už v umělecké formě. V připravovaném seriálu Miša v Košiciach , který brzy bude vysílat TV Joj, ztvárňuji postavu, která je takovou „šedou myškou“. Vypadám tam úplně jinak, než mě lidé znají, a musela jsem se vcítit do té malé Natálky i do mnoha žen , které si tento pocit nesou s sebou. Upřímně, uvědomila jsem si, že je to neuvěřitelně náročné držet věci v sobě. A právě proto vím, že mé poslání je opačné – pomáhat ženám přestat hrát tyto „vedlejší role“ a dovolit si zazářit jako hlavní hrdinky.
To, co dělám, je moje osobní odpověď na to, aby se nikdo necítil tak, jako kdysi šikanovaná Natálka. Fascinující je, že ten malý chlapec, který mě šikanoval, je dnes skvělým mužem a vycházíme spolu. On se mi sám otevřel a řekl, že je zajímavé, jak se naše role vyměnily: ze mě se stal extrovertní člověk, který se nebojí pozornosti, a on se spíš obrátil více do sebe. Miluji tyto příběhy, protože dokazují, že se měníme všichni, a právě v tom je krása života.
The Main Character – už samotný název programu zní poutavě. Co znamená být „hlavní postavou“ svého vlastního života?
Celý program nevznikl jako trend , vychází z mé vnitřní zkušenosti. Od malička jsem vnímala život jako film, jen většina z nás v něm hraje spíš vedlejší role. Skrýváme se, přizpůsobujeme, žijeme podle scénáře, který napsali jiní: rodiče, společnost, okolí. Být „hlavní postavou“ znamená přestat se skrývat a říct si: „Toto je můj příběh. Já rozhoduju, kam půjdu dál.”
Je to jako ve filmu Ďábel nosí Pradu . Andy na začátku nemá hlas, je nejistá a nechává se vést jinými. Až když najde odvahu postavit se za sebe, získá zpět svou sílu. To je pointa. Hlavní postava se nerodí hotová, ona se tvoří tréninkem, zkušenostmi a rozhodnutím, že se neschová.
Program propojuje herecké techniky, práci s tělem a energií , trénink sebeprezentace před publikem a kamerou, módu jako nástroj sebavyjádření a filozofii stoicismu na zvládání strachu a emocí. Když člověk změní postoj těla a způsob, jakým se nese, začne jinak myslet a cítit. A takto se z vedlejší role stane hlavní. A není to jen o vlastním životě. Tím, že pracujete na sobě, se stáváte pozitivním článkem společnosti, vaši blízcí se cítí vyslyšeni, milováni a vy za sebou necháváte jinou stopu. To je ten skutečný pozitivní dopad.
Nejlepší na tom je, že máme dva programy. Jeden je The Main Character Program pro jednotlivce, kteří chtějí objevit svou sílu, sebevědomí a autentický styl . Druhý je The Main CEO Character pro malé značky a podnikatelky, které chtějí budovat svůj osobní brand a vizuální identitu – tvorba loga, grafika značky a podobně. Základ obou je však stejný: práce na sebevědomí, prezentaci, zvládání emocí a autentickém stylu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „ČESKÝM ŽENÁM CHYBÍ SEBEVĚDOMÍ A SEBEJISTOTA,” ŘÍKÁ VĚRA KOMÁROVÁ
Foto: Se souhlasem Natálie Ancinové Je zjevné, že vás program není o tom být herečkou ve filmu, ale autorkou vlastního života. Jak vypadá tento proces „tvorby“ vlastního života v praxi?
Na začátku se vždy díváme na to, jaký příběh žena dnes žije a kdo jí ho napsal. Často zjistíme, že to není její vlastní scénář, ale scénář převzatý od rodiny či společnosti. Prvním krokem je proto pojmenovat, co je opravdu její a co ne. Poté spolu nastavíme konkrétní cíle a začneme krok po kroku nahrazovat staré vzorce myšlení novými.
Je to dlouhodobý proces a výsledky nepřijdou ze dne na den. I já jsem svou změnu pocítila až po dvou letech. Ale pokud věříte procesu, výsledky se přirozeně začnou objevovat. Newtonův třetí zákon říká, že každá akce vyvolá reakci, a přesně tak je to i se životem. Když změníte postoj, způsob komunikace nebo návyky, začne se měnit i vaše okolí.
V programu pracujeme se sebevědomím přes tělo, emoce a nervový systém. Pokud nevíte, jak se svými emocemi naložit, je to, jako by vám někdo daroval auto, ale vy byste neměli řidičský průkaz. Místo daru by se to stalo zátěží. Tento dar emocí jsem si naplno uvědomila až tehdy, když moje sestra prošla hlubokou depresí. Během toho období necítila nic, žádnou radost, žádný smutek, úplnou prázdnotu. A právě proto si ty měsíce svého života ani nepamatuje. Tehdy jsem pochopila, že největší hodnotou je samotná schopnost prožívat. Že emoce a pocity, byť někdy těžké, jsou obrovským darem. Jenže tento dar často bereme jako samozřejmost, a právě proto ho neumíme vědomě ovládat. A tady přichází moje úloha: ukázat ženám, jak s emocemi pracovat, aby nebyly břemenem, ale zdrojem energie, která je posune vpřed.
Velký důraz klademe i na sebeprezentaci – od jednoduchých postojů a očního kontaktu až po vystupování na veřejnosti či práci před kamerou. To, jak vstoupíte do místnosti nebo jak se nesete, vysílá jasný signál. Výzkumy ukazují, že první dojem si lidé vytvoří už během sedmi sekund. Jsem oceněná módní stylistka a uvědomuji si, jak je móda v tomto celém důležitá. Procházíme šatník a společně nakupujeme, hledáme autentický styl, který není povrchností, ale jazykem. Oblečení totiž komunikuje za vás ještě dřív, než řeknete první větu.
Celý proces není vždy komfortní, přijdou i „trapné“ momenty, pocity hanby či strachu. Ale právě tam vzniká růst. Ženy mají moji podporu i komunitu dalších „hlavních hrdinek“, které je podrží. Celý proces vyvrcholí malou „premiérou“, což je oslava toho, že si dovolily napsat první kapitolu svého vlastního příběhu. Hlavní hrdinky dostávají i spoustu bonusů, například tričko hlavní hrdinky, nebo se mohou účastnit zajímavých akcí a dalších aktivit.
Idea „hlavní postavy“ je velkým trendem i na sociálních sítích. Jak se váš přístup liší od trendů, které jsou často k vidění online?
Na sociálních sítích se „main character energy“ většinou spojuje s odvahou být sám sebou a ukazovat autentický život. To je krásné a inspirující. Já jsem však chtěla v programu jít ještě hlouběji, aby to nebylo jen o tom, co vidí ostatní, ale hlavně o vnitřním pocitu.
Pro mě je hlavní hrdinka žena, která stojí sama za sebou, ale zároveň dokáže být přítomná pro své okolí. Umí naslouchat, oslavovat úspěchy druhých a vytvářet prostor, kde se každý cítí viděný. To je podle mě skutečná „main character energy“ – není to trend, ale stav, který přináší pozitivní změnu sobě i druhým.
Co podle vás ženám nejvíce brání stát se hlavní hrdinkou svého vlastního příběhu?
Podle mě ženám nejvíc brání neviditelné hranice, které si nesou z dětství jako názory rodičů, školy či společnosti. Jednou jsem viděla video mravence, kterému člověk nakreslí čáru na papír. Mravenec ji bere jako překážku, i když je to jen inkoust. Až jednou, když se rozběhne a ani si neuvědomí, že tam čára je, ji jednoduše překročí. Zjistí, že překážka existovala jen v jeho hlavě, a na další čáry z inkoustu nereaguje.
Tak je to i s námi. Často chodíme v kruzích, dokud nepřijde moment, kdy si dovolíme udělat krok „přes čáru“. Růst nikdy nepřijde bez nepohodlí, ale právě tehdy se z oběti příběhu stáváme jeho hlavní hrdinkou.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: TAJEMSTVÍ SEBEVĚDOMÍ ODHALENO: CESTA K NĚMU VEDE PŘES DRŽENÍ TĚLA, PÉČI O VZHLED I ŠATNÍK
Foto: Se souhlasem Natálie Ancinové Uvězněno ve scénáři, který napsali jiní, se cítí mnoho mladých žen. Jak přesně je vedete k identifikaci a osvobození od těchto starých narativů?
Prvním krokem je uvědomit si, co je vlastní příběh a co je příběh, který nám napsali jiní. Ale tím to nekončí, protože většina lidí přesně ví, co je trápí. Co je zastaví, je strach. Strach ze změny. Strach učinit rozhodnutí. A to je podle mě nejtěžší moment – přestat jen přemýšlet a začít jednat. Nikdo z nás nikdy nebude úplně připravený. Rozhodnutí je třeba udělat i tehdy, když se bojíme.
Mnoho žen má pocit, že pokud udělají chybu, je to konec. Ale právě rozhodnutí nás posouvají dopředu. Proto doporučuji jednoduché cvičení. Podívejte se na situaci takto: co je nejlepší možný scénář, co je nejhorší scénář a co je nejpravděpodobnější, že se stane. Najednou to nebude jen o emocích, ale i o realitě.
Sama vím, jak těžké je měnit staré vzorce chování. Roky jsem „vybuchovala“, protože jsem to tak viděla doma. Až meditace, dýchání a vědomá práce s emocemi mi pomohly reagovat jinak. A to jsem se naučila během studia herectví v Kodani . Osvobození od starých narativů začíná tam, kde si dovolíte věřit, že stojíte za lepší život. Když pustíte to, co vám neslouží – práci, vztah, starý způsob fungování – přijde něco lepšího. A ještě jedna věc: během toho, co čekáte, že vám budou tleskat, tleskejte ostatním. Energie, kterou dáte ven, se vám vždy vrátí. Akce a reakce.
Jak vedete ženy k odhalení jejich vlastních jedinečných příběhů a hodnot, zejména pokud mají pocit, že nemají poutavý příběh a jsou zvyklé upřednostňovat to, co chtějí ostatní?
Když se zamyslíte nad svým oblíbeným filmem či seriálem, zjistíte, že není silný proto, že postava má dokonalý život. Dotýká se nás, protože prožívá to, co cítíme i my: radost, bolest, odmítnutí či touhu. A přesně tak je to i s našimi příběhy. To, co se nám zdá obyčejné, je často to nejhodnotnější. Nejlepší příběhy nejsou o úspěchu či slávě, ale o lidskosti, o cestě k sobě.
Mnohé ženy si myslí, že jejich příběh není nic výjimečného. Já jsem si to myslela také, dokud jsem přes herectví nepochopila, že příběh se neodehrává jen ve slovech. Je v postoji, v očích, v tom, co skrýváme za maskou. Každý člověk má svůj jedinečný příběh, jen ho musí pojmenovat a přijmout. Proto učím ženy dívat se na sebe jinak: ne jako na někoho, kdo musí naplňovat očekávání ostatních, ale jako na hrdinku, jejíž život je sám o sobě příběhem. Moje úloha je pomoci jim uvidět tu jiskru, kterou ještě nevidí ony samy. Protože každý příběh je poutavý, když je upřímný.
Váš program je hybridem online a fyzických setkání. Jak jste ho navrhla tak, aby byl efektivní pro oba formáty?
Program je hybridní, protože ne všechno se dá naučit přes obrazovku. Online část je ideální na teorii, diskusi, reflexi a přípravu. Ale práce s postojem, energií nebo trénink sebevědomého projevu vyžaduje fyzickou přítomnost, protože některé věci nelze předat slovy. Hlavní hrdinka potřebuje cítit mou podporu, můj klid, mé vedení, a to lze zažít jen osobně. Tehdy se dokáže uvolnit, jít do hloubky a překročit vlastní hranice.
Jak to vypadá v praxi:
Online část: teorie, filozofie, herecké techniky, vedené reflexe Fyzická část: trénink řeči těla, veřejný projev, práce s kamerou, styling a módní konzultace, závěrečná premiéra nebo oslava celého procesu Hybridní formát je flexibilní. Pokud je klientka mimo Prahu, lze vytvořit intenzivnější blok fyzických setkání nebo uspořádat schůzku v dostupnější lokalitě.
Kromě toho aktuálně pracuji i na dvou rozšířeních:
VIP balíček – 12 intenzivních fyzických sezení, plně přizpůsobených jedné osobě Čistě online verze – pro ty, které nemohou cestovat, ale program je navržen tak, aby měl stejnou sílu Základ je vždy stejný – žena se musí cítit v bezpečí, cítit mou energii a podporu. Jen tehdy se dokáže otevřít, riskovat a objevit v sobě pravou hlavní hrdinku.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „ŽENY SI KONEČNĚ UVĚDOMUJÍ, ŽE ÚSPĚCH NĚKOHO JINÉHO NEZNAMENÁ JEJICH NEÚSPĚCH,” ŘÍKÁ MARKÉTA BAGINSKÁ, ZAKLADATELKA PODNIKÁNÍ PRO HOLKY
Foto: Se souhlasem Natálie Ancinové Pracovala jste s mnoha ženami. Jaký nejčastější strach nebo vnitřní blok jim podle vás brání v plném využití jejich moci? A jaký první krok jim pomáháte udělat, aby ho překonaly?
Nejčastější blok, se kterým ženy přicházejí, je strach z odsouzení, že se jim vysmějí nebo že selžou ještě před tím, než vůbec začnou. Často nevidí svůj vlastní potenciál, i když ho cítí.
První krok proto nikdy není „podat výkon“, ale vytvořit bezpečný prostor, kde mohou zkoušet bez kritiky. Zde čerpám i z herectví. Herec nesmí svou postavu soudit, jinak jí přestane rozumět a divák to okamžitě cítí. Jednou jsem dokonce viděla rozhovor se známou slovenskou herečkou, která hrála v českém filmu postavu s „nehezkými“ rozhodnutími. V rozhovoru ji však odsoudili, a právě v tu chvíli se pro mě od své postavy odpojila.
Přesně tak je to i se ženami v mém programu. Nesoudím je, ale hledáme důvody, proč jednají tak, jak jednají. A když žena zažije přijetí bez kritiky, zjistí, že není sama. A právě z tohoto pocitu bezpečí roste odvaha vystoupit před lidi, ukázat se na kameře nebo si dovolit prezentovat se tak, jak to cítí sama.
Program se zaměřuje na sebelásku, sebevědomí a sebeprezentaci. Proč si myslíte, že tyto tři oblasti jsou propojené a klíčové pro osobní růst?
Jedna z mých hlavních hrdinek, Zuzka, to krásně vystihla: „Základ všeho, ať už chceš dobře vypadat, více si věřit, lépe komunikovat nebo působit s charismatem – je vnitřní sebevědomí. Je to jako se základem domu, bez něj se těžko staví.“ A přesně o tom je můj program.
Sebeláska znamená, že dokážu přijmout samu sebe i s chybami. Ze sebelásky přirozeně roste sebevědomí, které přichází zkoušením a sbíráním malých vítězství. Toto sebevědomí pak otevírá dveře k sebeprezentaci, k schopnosti vystoupit před lidi či před kameru bez masky, autenticky.
A nakonec je tu móda. Ne jako povrchní doplněk, ale jako jazyk a nástroj, který zesiluje to, co cítíme uvnitř. Správný outfit je vizitka i brnění v jednom. Proto říkám, že tyto čtyři oblasti tvoří řetěz: sebeláska → sebevědomí → sebeprezentace → móda.
Věříte, že móda a styling mohou být silným způsobem, jak vyjádřit své vnitřní já. Jak může móda pomoci mladé ženě objevit a vyjádřit svou skutečnou identitu, a ne jen následovat trendy? A proč je důležité najít si vlastní autentický styl?
Móda není jen o značkách či trendech, je to jazyk, kterým komunikujeme ještě dřív, než řekneme první slovo. Často vidím ženy, které sice nosí „správné kousky“, ale necítí se v nich dobře a hned to cítit na jejich postoji i energii. Když si však najdete styl, který odráží vás vnitřní svět, změní se všechno. Postoj je pevnější, krok jistější a sebevědomí roste. Není to o ceně šatů, ale o tom, že se v nich cítíte sama sebou, a to vnímá i vaše okolí.
Proto říkám, že móda není obal, ale most mezi vnitřním a vnějším projevem. Vlastní styl je kotva identity a zároveň zdroj síly.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ŽENY ODHAZUJÍ PODPRSENKY, BOŘÍ MÝTY A VYZNÁVAJÍ BRALESS TREND. PODPORUJÍ TO I NĚKTERÉ CELEBRITY
Foto: Se souhlasem Natálie Ancinové Jak může být oblečení nástrojem k posílení postavení a způsobem, jak komunikovat, kdo jste, zejména v nových nebo zastrašujících situacích?
Oblečení je první jazyk, kterým mluvíme ještě dřív, než něco řekneme. V nových či stresujících situacích může fungovat jako „brnění“, které dodá jistotu, odvahu a vytvoří most mezi tím, jak se cítíme uvnitř, a tím, co ukazujeme navenek. Není to jen o barvě či střihu, ale o pocitu, který nám outfit dává. Když žena ví, že ji oblečení podrží, začne se nést jinak, sebevědoměji a okolí to okamžitě vycítí.
Oblečení tak vysílá jasné signály: „Jsem připravená“, „Jsem profesionální“, „Jsem autentická“. Proto móda není jen estetika, ale praktický nástroj, který nám dokáže otevřít dveře a dodat odvahu právě v momentech, kdy ji nejvíc potřebujeme.
Pracovala jste s mnoha lidmi. Můžete se podělit o nejsilnější příběh nebo transformaci, které jste byla svědkem u ženy, která našla své sebevědomí a odešla z programu jako hlavní hrdinka? Jaká byla největší změna, kterou jste viděla?
Všechny ženy, které projdou programem, odcházejí jako hlavní hrdinky. U některé je ta cesta rychlejší, u jiné pomalejší, ale vždy se ten proces uskuteční.
Jedna z nejsilnějších transformací, kterou jsem měla čest sledovat, byla u hrdinky, která na začátku nevěřila, že program je pro ni. Byla zvyklá vnímat život velmi tradičně, například že žena má zůstat v pozadí nebo že muži nejsou spolehliví. Postupně, přes malé kroky a bezpečný prostor, začala měnit svůj vnitřní obraz. Dnes vede tým ve firmě, kde předtím pracovala na nižší pozici. Získala si respekt, stala se přirozenou lídryní a zároveň objevila, že sebevědomí není pýcha, ale opora. I v osobním životě zažila velký posun z postoje „muži jsou nepřítel“ se dostala k zdravému láskyplnému partnerství, které ji podporuje. Dokonce čekají dítě! Není to krásné?
To je pro mě esence programu. Není to jen o stylingu či prezentaci, ale o vnitřním přerodu, který mění celé nastavení – od vztahů, přes práci až po to, jak se žena cítí sama se sebou. A toto je jen jeden z příběhů. Každá hlavní hrdinka odchází s jiným darem a některé z jejich transformací by si zasloužily vlastní rozhovor.
Jakou nejdůležitější dovednost ženy v programu učíte, aby mohly komunikovat své nově nabyté sebevědomí a sebeúctu?
Nedá se to zredukovat jen na jednu jedinou dovednost. Ve skutečnosti je to kombinace více postojů a vnitřních přeprogramování, které se vzájemně doplňují. Je to jako když přestavujete dům, nemá smysl měnit jen omítku, když jsou základy shnilé. My se v programu soustředíme na ty základy – na vnitřní pohled na sebe, na to, jak pracovat s emocemi, se stresem a jak se postupně zbavovat perfekcionismu a potřeby být vždy dokonalá.
Často učím ženy, že nemusí brát všechno tak vážně. Že mohou získat větší nadhled tzv. helikoptérový pohled. Položit si otázku: „Bude to důležité za týden, za měsíc, za pět let?“ Většinou zjistíme, že ne. Tento posun v perspektivě uvolní obrovské množství energie.
Velmi důležitá je i schopnost nevzít věci osobně. To přímo souvisí se sebeúctou. Když si uvědomíte vlastní hodnotu, už nejste tak citliví na to, co si myslí druzí. Vysvětluji to často i přes přirovnání k tomu, co se děje, když je člověk trochu „opilý“. Ve stavu uvolnění tělo reaguje jinak, v mozku dochází k utlumení center, která běžně řídí sebekontrolu a úzkost, což způsobuje, že se najednou méně bojíme, více riskujeme a méně nám záleží na názoru druhých. To, co si pak dovolíme v „opilosti“, se dá naučit i vědomě, bez alkoholu, bez úniku. Dá se to naučit přes práci s myslí, emocemi a přes filozofii, například stoicismus, který učí právě to, že mnoho věcí není v naší moci a proto je zbytečné je brát k srdci.
Nejdůležitější dovednost je tedy kombinací:
nadhledu (dokážu rozlišit, co je skutečně důležité) odolnosti vůči stresu a emocím (dokážu je prožít, ale nenechám se jimi ovládnout) svobody od perfekcionismu (vím, že chyba není konec světa, ale součást růstu) autenticity (dokážu se ukázat taková, jaká jsem, bez masky) Teprve pak žena dokáže své sebevědomí nejen cítit uvnitř, ale i komunikovat navenek – řečí těla, hlasem, tím, jak se nese a jak reaguje v různých situacích.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „ÚSKALÍM STÁLE ZŮSTÁVÁ SEBEVĚDOMÍ ČESKÝCH ŽEN,” ŘÍKÁ MODISTKA LIBKA SAFR ŠAFRÁNKOVÁ
Foto: Se souhlasem Natálie Ancinové Jaké praktické každodenní návyky doporučujete ženám, aby si udržely energii hlavní postavy i po skončení programu?
V programu pracujeme s konkrétními úkoly a návyky , které jsou velmi individuální a přizpůsobené každé ženě, takže je těžké tuto otázku zodpovědět. Ale z pohledu čtenářky, která ještě není v programu, bych doporučila dvě jednoduché věci, se kterými může začít hned.
První jsou krátké ranní meditace. Vím, že pro mnoho lidí to zní jako klišé a možná se na to dívají skepticky. A byla jsem překvapená, co to se mnou udělalo. Jako člověk, který byl kdysi výbušný, přeplněný emocemi a neschopný je zvládat, jsem právě v meditacích našla způsob, jak se ukotvit a dát prostor svému vnitřnímu světu, aniž by mě pohltil.
Druhá věc je velmi jednoduchý, ale účinný rituál, který nazývám „póza superhrdinky“. Postavte se na pár desítek sekund pevně na nohy, otevřete hrudník, vystrčte ramena, ruce dejte od těla a vědomě nasávejte energii. Bez posuzování, bez pocitu, že vypadáte „divně“. Je neuvěřitelné, jak moc tato drobnost dokáže změnit, jak se cítíte ve svém těle, a když se změní vaše tělo, změní se i váš vnitřní pocit.
Tyto malé kroky jsou často bránou k větším změnám. A právě o tom je energie hlavní postavy. Každý den vědomě udělat alespoň něco malého, co vás přibližuje k verzi sebe sama, kterou chcete žít.
Jaký malý zvyk jste si osvojila vy sama a nejvíce změnil váš život?
Těžko vybrat jeden zvyk, protože právě malé kroky přinesly největší změnu. Kdybych měla pojmenovat ty nejzásadnější, určitě meditace. Naučila mě zastavit se v situacích, kde bych předtím vybuchla.
Dále vědomé rozhodnutí přinášet pozitivní energii i tam, kde by jiní čekali stres. Pamatuji si zkoušku na řidičák – místo paniky jsem se usmála a řekla: „Jsem připravená.“ Tato lehkost změnila výsledek zkoušky. I když jsem něco pokazila, dokázala jsem chybu napravit.
A nakonec postoj nehledat ve věcech útok, ale význam. Velmi důležité pro mnoho lidí z našich končin. Kdysi jsem byla urážlivá, dnes se ptám, co je za slovy, protože často jde o strach či nevyslovenou bolest, ne o zlost.
Shrnuto a podtrženo: největší zvyk, který mi změnil život, je vědomá práce s hlavou a emocemi. Díky ní jsem klidnější, silnější a svobodnější. A dosáhnout hoho může každý z nás.
Kdo je vaší osobní inspirací?
Mojí největší inspirací jsou lidé, kteří se nebojí stát za sebou, ať ženy nebo muži. Fascinuje mě, když dokážou balancovat mezi jemností a silou, mezi ženskou a mužskou energií. Vidím v tom paralelu s herectvím, ale i se životem. Někdy potřebujeme být lídrem, jindy partnerkou či matkou. Není to přetvářka, ale schopnost vědomě pracovat s různými vrstvami své osobnosti.
Ze známých osobností mě inspiruje Gary Vee pro svou autentičnost a Jennifer Lawrence pro přirozený chaos a nedokonalost, která z ní činí milovanou osobnost. Současně obdivuji klidné typy lidí, protože mi připomínají, že skutečná síla může být i v tichu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „VÁŽNĚ SI MYSLÍTE, ŽE ŽENY MAJÍ GEN NA MYTÍ NÁDOBÍ?” PTALA SE OD MLÁDÍ DNES SEDMAŠEDESÁTILETÁ MODELKA A LÉKAŘKA HANA JANATA
Foto: Se souhlasem Natálie Ancinové Okolo své práce jste si vybudovala silnou komunitu. Co je pro vás největší odměna v tom, co děláte?
Největší odměnou je, že si vlastně plním sen, o kterém jsem ani netušila, že ho mám. A tím snem je pomáhat ostatním plnit jejich sny. Vidím to v příbězích klientů:
introvertní muž, který se celý život styděl, najednou našel odvahu otevřít se a paradoxně ho to posunulo i jeho osobní styl klientka, která se bála podnikat, odstartovala vlastní značku a dnes září firma, která se mnou pracovala na sebeprezentaci, náhle vidí růst i na číslech a sociálních sítích Tyto momenty mě naplňují více než jakékoliv ocenění nebo čísla na účtu. Nejvíce mě baví být u toho, když někdo najde odvahu udělat krok, který by sám neudělal, a vidět, jak se mu otevírá nová kapitola života.
Ale abych toto mohla dávat dál, musela jsem si tím nejprve projít sama. Nebyla bych dnes tam, kde jsem, kdybych sama nespadla. Mé ego muselo být rozbité, musela jsem prožít chvíle odmítnutí, pádu na dno. Teprve tehdy jsem se dokázala postavit zpět, abych se stala „hlavní hrdinkou“ pro sebe i pro druhé.
Jaká je podle vás nejcennější investice, kterou do sebe může žena udělat?
Podle mě je nejcennější investicí vědomě pracovat na sobě zvenku i zevnitř.
Zvenčí je to pohyb a péče o tělo. Ne proto, abychom měli na břiše pekáč buchet, ale aby nás tělo dokázalo nést životem. Sama jsem většinu života sport nenáviděla, kvůli celiakii mi bylo často zle, tělo mě zrazovalo a pohyb byl pro mě spíš trápení. Trvalo dlouho, než jsem si k němu našla cestu. Dnes vím, že právě silné a zdravé tělo je jednou z nejlepších investic, protože nám dává energii a svobodu.
Zevnitř je klíčové naučit se pracovat s emocemi, myšlenkami a stresem. Stres je největší nepřítel, oslabuje tělo i psychiku. Když však víme, co nás uklidňuje, co nám pomáhá vrátit se do středu a klidu, získáváme základ pro kvalitní a plnohodnotný život.
Na své cestě jste získala mnoho zkušeností. Jaká je hlavní myšlenka, kterou chcete předat dál, zejména ženám, které hledají svou vlastní cestu a více sebevědomí?
Pro mě je hlavní myšlenka jednoduchá: když objevíte svou hodnotu, celý svět začne mít pro vás jinou cenu.
Ženy se často bojí růst, bojí se lépe oblékat, protože „co si o mně pomyslí“. Bojí se říct ne, protože se nechtějí zklamat. Bojí se odejít od lidí, kteří jim berou energii, protože nevědí, co bude na druhé straně. A nakonec se bojí i vlastního úspěchu, protože růst přináší změnu. Pravda ale je, že na té „druhé straně strachu“ je přesně to, po čem toužíme: více svobody, více sebevědomí a více radosti. Ten nepříjemný moment, strach a diskomfort jsou jen branou, kterou je třeba projít. A když si dovolíte vidět svou cenu a postavit se do své vlastní síly, stáváte se nejen sebevědomější ženou, ale i lepší verzí sebe sama pro celý svět.
Zdroje: Autorský rozhovor, instagramový profil Natálie Ancinové , The Main Character Program
GrapesMag
Žena.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
KINOTIP2.cz|
SportWin|
Top-Fight.cz|
Techzpravy.cz|
VímeVíc.cz|