Pět faktů o ledních medvědech, o kterých jste nejspíš neměli tušení. Jeden z nich souvisí s močí na vlastních tlapách

3 min

Sdílet

Jestliže patří lední medvědi mezi vaše oblíbená zvířata, jistě vás potěší několik pozoruhodných faktů, s nimiž jste se pravděpodobně ještě neseznámili.

Pět faktů o ledních medvědech, o kterých jste nejspíš neměli tušení. Jeden z nich souvisí s močí na vlastních tlapách

Zdroj: Zdroj fotografie: Depositphotos

Medvěd lední – Ursus maritimus, někdy nazývaný polární medvěd – je stavbou svého těla typickým zástupcem šelem čeledi medvědovitých. Má mohutný trup se silnýma nohama, které jsou opatřené nezatažitelnými drápy. Jeho čenich je protáhlý a má jen krátký ocas. Pro lední medvědy je typická bílá barva srsti a černý čenich a oči. Ze všech medvědů žije v nejdrsnějších podmínkách a je téměř výhradně masožravý. Tyto skutečnosti nejspíš znáte. Jestliže vás ale lední medvědi zajímají, zjistěte další fakta, o nichž jste možná dosud neslyšeli.

Z hlediska evoluce jsou lední medvědi velmi mladí

I přesto, že čeleď medvědovitých existuje přibližně 30 až 40 milionů let, lední medvědi jako takoví jsou vývojově mnohem mladší. Vědci předpokládají, že se zpočátku mísili s medvědy hnědými (Ursus arctos) a k jejich úplnému oddělení a následnému samostatnému vývoji došlo teprve před přibližně půl milionem let. Jejich přesné vývojové stáří nicméně nelze s jistotou určit – za vše mohou specifické přírodní podmínky jejich domoviny. Neustálé střídání tání ledu a opětovné zamrzání vody a půdy vedly k absenci fosilií.

Nejstarší nalezené fosilie se datují do doby před 130 až 110 tisíci lety. Jako druh lední medvědy poprvé popsal Constantine John Phipps v roce 1774. Ačkoliv se lední medvědi nachází na vrcholu potravní pyramidy, což znamená, že nemají žádného přirozeného predátora, nejsou tak útoční, jak je veřejnosti často předkládáno. Od roku 1870 do roku 2014 bylo zaznamenáno pouze 73 útoků na člověka, z toho 20 smrtelných. Většina z nich byla vyprovokovaná, případně zaútočilo hladovějící zvíře či samice chránící mláďata.

Naopak, místo toho, aby byly tyto šelmy hrozbou pro člověka, jsou lidé hrozbou pro lední medvědy. Spolu s globální změnou klimatu totiž lidé přispívají větší než velkou měrou k jejich vymírání. Kromě lovu pro vlastní potřebu, který je v současnosti povolen pouze domorodým obyvatelům Kanady, jsou lední medvědi loveni jako trofeje (lovci je buď upytlačí, nebo si odkoupí povolenku k jejich lovu od domorodých obyvatel).

Vzhled a tělesná stavba jsou klíčové pro jejich přežití

Další zajímavosti, které se pojí s ledními medvědy, se týkají jejich vzhledu a tělesné konstituce. Obecně jde o masožravce, přičemž hlavní složku jejich potravy tvoří tuleni. Nepohrdnou ale ani mršinami velryb, mroži či ptačími vejci. Díky své obrovské hmotnosti a podkožním tukovým zásobám nicméně dokáží přežít bez potravy i několik měsíců. Dospělý samec dosahuje hmotnosti až 800 kilogramů, dospělá samice pak může vážit až 500 kilogramů. Tyto mohutné šelmy se přitom rodí jako medvíďata vážící asi 1,5 kg.

Lední medvědi žijí zejména v Arktidě, ovšem vyskytují se i v Kanadě, Rusku, Grónsku či na Aljašce. Protože se často pohybují po rozsáhlých ledových plochách, jsou pro ně důležité jejich mohutné nohy s plochými a širokými chodidly. Jen díky nim dokáží rovnoměrně rozložit svoji váhu a neprobořit se. Aby se tyto majestátní šelmy v otevřeném prostoru bez jakéhokoliv záchytného bodu neztratily, vylučují na svá chodidla speciální, velmi páchnoucí látku. Ta jim pomáhá s orientací.

Aby kýžený pach lední medvědi podpořili, na vlastní nohy si i močí. Kromě výraznějšího odéru si tímto způsobem rovněž značí své území. Již jsme zmiňovali, že tyto šelmy mají černý čenich a oči. Méně známá skutečnost ale je, že mají rovněž černou kůži, jazyk (při narození je růžový, tmavne s věkem), tváře i pysky. Tmavá barva jim pomáhá absorbovat teplo ze slunečních paprsků a rovněž jim poskytuje ochranu před UV zářením. Aby získali co nejvíce tepla, je jejich srst dutá s mikroskopickými hrbolky, které světlo rozptylují na pokožku.