Svět obletěla smutná zpráva. Čech se zabil pří pádu z Eiffelovy věže

4 min

Sdílet

Na počátku 20. století byla Paříž nejen městem módy a elegance, ale také místem, kde vznikaly odvážné myšlenky a kde se testovaly hranice lidské odvahy. Právě v této době tu žil rakouský krejčí Franz Reichelt, muž s velkým snem – dokázat, že člověk může skočit z výšky a díky speciálnímu obleku bezpečně přistát. Jeho pokus na Eiffelově věži se zapsal do dějin, ale bohužel úplně jinak, než doufal.

Franzu Reicheltovi se stal skok z Eiffelovy věže osudným

Zdroj: Pravda24

Touha po létání a první pokusy

Na přelomu 19. a 20. století lidstvo fascinovala představa, že se dokáže vznášet do vzduchu. Bratři Wrightové už ukázali, že stroj těžší než vzduch může letět, ale otázka bezpečnosti stále visela ve vzduchu. Co když se letadlo porouchá? Jak pilot přežije pád? Existovaly sice padáky, ale byly neskladné a těžké. A právě tady se zrodila Reicheltova myšlenka: šlo by vytvořit oděv, který by vypadal jako běžný kabát, ale dokázal by fungovat jako padák?

Reichelt, Čech ze Štětí původem z Rakouska-Uherska, pracoval v Paříži jako krejčí. Denní kontakt s látkami, střihy a švy mu vnukl odvážný nápad. Ve své malé dílně začal šít kabáty s plachtami a křídly, které se měly při pádu rozevřít. Než se rozhodl sám stoupnout na hranu, testoval své modely na figurínách nebo je shazoval z balkonů. A protože některé pokusy dopadly slibně, získal přesvědčení, že oblek může fungovat i ve velkém.

Čtěte také: Ztracená profese písmomalíře: Umělec, který maloval vaši historii!

Padákový oblek jako odvážný vynález

Myšlenka nebyla vůbec špatná – vytvořit oblek, který by se nosil jako běžný kus šatníku, a přitom by mohl zachránit život. K čemu by se mohl hodit? Především pilotům, dobrodruhům nebo lidem, kteří by se ocitli ve výšce bez jiného záchranného prostředku. Oblek měl při pádu vytvářet odpor vzduchu a zpomalit rychlost dopadu.

Z dnešního pohledu působil spíš jako těžký kabát s přišitými plachtami. Přesto byl na svou dobu něčím nevídaným. A i když dnes víme, že konstrukce nebyla dostatečně propracovaná, tehdy se zdála jako odvážná cesta k bezpečnějšímu létání.

Čtěte také: Nemoc z elektřiny: Podivná diagnóza, které děsí veřejnost dodnes

Eiffelova věž – místo velkého pokusu

Rok 1912 měl být pro Reichelta zlomový. Rozhodl se ukázat svůj vynález veřejnosti – a nevybral si menší scénu než Eiffelovu věž, symbol moderní techniky a nejvyšší stavbu v Paříži. Úřady mu daly povolení pod podmínkou, že skok nejprve provede figurína. Jenže Reichelt na poslední chvíli změnil názor. Byl přesvědčený, že oblek funguje, a chtěl to ukázat na sobě.

Dne 4. února 1912 se na místo sešli novináři, zvědavci i kameraman, který měl pokus natočit. Reichelt byl nervózní, ale odhodlaný. Přes prosby přátel i přihlížejících trval na tom, že skočí sám. Na plošině prvního patra věže, ve výšce 57 metrů, ještě jednou zkontroloval svůj oblek, podíval se dolů a vrhl se do prázdna.

Jenže oblek se nerozevřel tak, jak měl. Plachty se přitiskly k tělu a odpor vzduchu nestačil. Reichelt padal přímo dolů a za okamžik se ozvala rána. Náraz o zamrzlou zem byl smrtelný. Diváci byli v šoku – právě byli svědky tragédie.

Reicheltův odkaz a význam jeho pokusu

Jeho smrt vzbudila obrovskou pozornost. Pařížské noviny psaly o tragédii, ale také o odvaze. Lidé mu začali říkat „létající krejčí“ – označení, které vyjadřovalo obdiv i ironii zároveň. Reichelt sice zahynul, ale jeho příběh nezapadl.

Paradoxně i neúspěch přispěl k rozvoji letectví. Jeho skok připomněl, že bezpečnost je nezbytná a že je nutné vyvíjet spolehlivé padáky. A skutečně – už o pár let později se objevily modely, které dokázaly pilotům zachránit život.

Reicheltův příběh je tak připomínkou, že odvaha a vynalézavost musí jít ruku v ruce s rozvahou. Jeho tragický konec ukazuje, že každý pokrok je vykoupen omyly, ale také tím, že se někdo odváží riskovat.

Proč si Reichelta stále připomínáme?

Možná proto, že zosobňuje lidskou touhu létat a posouvat hranice. Možná proto, že jeho osud je varováním, jak nebezpečné je podcenit riziko. A možná i proto, že jeho příběh má v sobě jistou poezii – byl to obyčejný krejčí, který snil o něčem, co tehdy působilo nemožně.

Dodnes se jeho jméno objevuje v učebnicích dějin letectví, v dokumentech i článcích o počátcích padáků. Připomíná, že za každým objevem a vynálezem stojí lidé, kteří riskovali všechno – někdy i svůj život.