Teheránský hřbitov Behesht-e Zahra je největší v Íránu. Nachází se na něm 160 tisíc hrobů, včetně například padlých vojáků z íránsko-iráckého konfliktu. Jedna z jeho sekcí označená číslem 41 byla ovšem léta zdrojem kontroverzí. Jsou v ní zakopány ostatky skoro deseti tisíc politických vězňů popravených islamistickým režimem v osmdesátých letech. Tyto hroby teď současná vláda, navzdory protestům pozůstalých, proměnila v obří parkoviště.
V „tabuizované“ sekci 41 byly stovky náhrobních kamenů, které patřily obětem masakru z roku 1988. Tehdejší režim ajatolláha Chomejního nechal během čtyř měsíců popravit kolem pěti tisíc politických vězňů ve 32 městech. Těla části z nich byla převezena a masově pohřbena v sekci 41 Behesht-e Zahra.
Ta sloužila k „tajným“ pohřbům už dříve. V průběhu 80. let se tamní náhrobky rozrostly o řadu odpůrců islamistického režimu, který v roce 1979 nastolil v zemi Rúholláh Músaví Chomejní. Podle historiků se významným počtem poprav vyznačovalo období mezi roky 1979–1981, kdy se nový klerikální režim snažil upevnit kontrolu a vyhladit své odpůrce.
Řada příslušníků opozičních skupin byla popravena, aniž se jejich příbuzní měli možnost dozvědět kdy, kde a kam byla jejich těla odvezena k poslednímu odpočinku. I proto teď velkou nevoli vzbudilo rozhodnutí vlády vybudovat na pozemku sekce 41 asfaltové parkoviště.
Hroby v asfaltu
„Jako rodinný příslušník jedné z obětí, jejíž bratr je pohřben v sekci 41, pociťuji hněv, pobouření a zároveň zoufalství a bezmoc, protože celá léta trpělo mnoho rodin v izolaci. Téměř nikdo o naší bolesti nevěděl,“ řekl v rozhovoru pro Centrum pro lidská práva v Íránu (CHRI) Farideh H., rodinný příslušník jedné z obětí masakrů roku 1988.
Podle něj úřady pozůstalým roky komplikovaly pokusy o zjištění informací, jakým způsobem jejich příbuzní zemřeli nebo kde jsou pochováni.
V případě těch, jejichž místa posledního odpočinku známa byla, se zase snažily bránit v návštěvách hrobů a veřejným projevům truchlení. I to má být podle několika neziskových organizací, které na zničení hřbitovní sekce 41 poukázaly, důvodem pro zřízení obřího parkoviště.
„Ničení náhrobků a masových hrobů zbavuje rodiny obětí možnosti truchlit a uctívat jejich památku a je jen jedním z mnoha způsobů, jak se Islámská republika snaží vymazat své zločiny, vyhnout se odpovědnosti a potrestat ty, kdo hledají spravedlnost,“ uvedlo v tiskové zprávě Centrum pro lidská práva v Íránu.
Podle něj najely 11. srpna do oblasti sekce 41 buldozery, které za dohlížení policie celou plochu srovnaly se zemí. Náhrobky byly odstraněny nebo rozbity, vegetace vykácena. Na jejich místě vzniká parkoviště, které rozšíří stávající asfaltovou plochu, kterou nechala v části hřbitovní sekce 41 postavit radnice už mezi roky 2005 a 2007. Vedení Teheránu to ospravedlňuje zvýšenou potřebou parkovacích míst.
„Úsek 41 byl léta nevyužívaný a vzhledem k potřebě parkovacích míst, jsme ho po získání potřebných povolení, nechali přestavět k veřejnému využití,“ řekl k „přestavbě“ tabuizované části hřbitova místostarosta Teheránu Davoud Goudarzí.
Podle portálu BBC Persian bylo v polovině srpna zastavěno zhruba 3400 metrů čtverečních hřbitovní sekce 41 a dalších 2200 metrů čtverečních se připravuje k vyasfaltování.
[caption id="attachment_140836" align="aligncenter" width="530"]
Satelitní snímek sekce 41. Zdroj: BBC Persian[/caption]
Podle Amnesty International se tímto krokem zabrání možnosti případné exhumace či forenzní expertizy těl obětí.
„Individuální a hromadné hroby z 80. let 20. století jsou místa činu, která vyžadují forenzní expertizy pro exhumaci a uchování důkazů. Zničení hrobů je vážným porušením mezinárodního práva,“ uvedla lidskoprávní organizace v prohlášení.
Podle Hadi Ghaemiho, výkonného ředitele Centra pro lidská práva v Íránu, které sídlí v New Yorku, pomůže zničení důkazů o masakrech z osmdesátých let mnoha lidem, kteří se na nich podíleli a nenesou žádnou odpovědnost.
Popravy disidentů dnes
„Četní experti OSN prohlásili, že tyto hromadné popravy představují zločin proti lidskosti, za něž ale žádný úředník v Íránu nikdy nenesl žádnou odpovědnost. Mnoho zúčastněných úředníků naopak pokračovalo ve službách na vysokých pozicích v Islámské republice. Beztrestnost za zvěrstva a zločiny proti lidskosti se v Islámské republice zvyšovala po celá desetiletí,“ uvedl Hadi Ghaemi.
Podle něj se tak masakry z osmdesátých let propojují se současným stavem v zemi a brutálním potíráním všech opozičních demonstrací z posledních let.
„Islámská republika se naučila, že může zabíjet obrovské množství svých odpůrců – skutečných nebo domnělých – podle libosti a bez jakýchkoli skutečných následků. Dokud se to nezmění, bude tento režim pokračovat v masovém zabíjení na ulicích a na popravištích,“ říká Ghaemi. Podle něj je míra poprav politických vězňů i v současném Íránu bezprecedentní.
„Bezprostřední riziko popravy hrozí nejméně deseti politickým vězňům a u dalších téměř sedmdesáti je riziko vysoké. To vše po groteskně chybných soudních řízeních poznamenaných vykonstruovanými obviněními, nedostatkem důkazů, odepřením právních zástupců a práva na řádný soudní proces,“ uvedlo minulý týden v prohlášení Centrum pro lidská práva v Íránu.
Podle něj se popravy můžou týkat i dvaceti demonstrantů zatčených během protestů v listopadu 2019 a během protestů přezdívaných jako „Ženy, život, svoboda“ z roku 2022.
Dalších 37 vězňů, kterým hrozí smrt, jsou tzv. vězni svědomí. Osm je obviněných ze špionáže a jeden z rouhání.
„Tyto popravy nejsou nic menšího než státem schválené vraždy založené na vykonstruovaných obviněních, vynucených přiznáních a tajných řízeních. Představují vážné a nezvratné porušení lidských práv. A absence trvalého mezinárodního tlaku umožňuje Islámské republice pokračovat v těchto vraždách beztrestně,“ upozorňuje na vážnou situaci politických vězňů Ghaemi.
„Islámská republika se naučila, že může vynášet rozsudky smrti podle libosti a věšet své údajné kritiky, aniž by došlo k protestu mezi komunitou národů, nemluvě o skutečných důsledcích těchto nezákonných zabíjení,“ řekl Hadi Ghaemi, výkonný ředitel CHRI.
Z konference na popraviště
Podle organizace Íránských lidských práv (IHR), která monitoruje počty odsouzených a popravených v Íránu, tvořily popravy politických vězňů zhruba 3 % z celkově vykonaných poprav, ke kterým v zemi došlo za loňský rok.
Celkem jich proběhlo 975, z toho dvě veřejně, což íránské zákony stále umožňují. Letošní počty popravených ale budou zřejmě vyšší – na popravišti skončilo už 830 vězňů, z toho 22 žen. Proti eskalujícímu používání trestu smrti se koncem července vymezil i šéf OSN pro lidská práva Volker Türk, který vyzval k okamžitému moratoriu nejvyššího trestu.
Podle Úřadu OSN pro lidská práva skončil na popravišti za první polovinu tohoto roku dvojnásobek vězňů než vloni za stejné období. Největší počet popravených, více než 40 procent, byl odsouzeno za trestné činy související s drogami, což odporuje mezinárodnímu právu.
Podle OSN ale narůstají počty obviněných také z „nepřátelství vůči Bohu“ a „korupce na zemi“, jež se často používají k umlčení opozice. Volker Türk také v prohlášení apeloval na íránské úřady, aby zrušily navrhovaný zákon o špionáži, který podle něj „rozsah trestu smrti nebezpečně rozšiřuje “ a vyzval k jeho zrušení.
Podle analytiků by takové rozšíření zákona poskytlo Íránu možnost většího tlaku na státy, jejichž občany režim uvěznil na základě obvinění ze špionáže. Reálně se ale často jedná o lidi, které si Írán nechá jako „rukojmí,“ které pak využívá k vymožení různých mezinárodních ústupků.
Známý byl například případ australsko-britské vysokoškolské profesorky Kylie Mooreové-Gilbertové, která byla v Íránu zatčena v roce 2018 při odjezdu z akademické konference a odsouzena k desetiletému vězení za špionáž. Propuštěna na svobodu byla po dvou letech výměnou za tři Íránce vězněné v Thajsku za pokus o vraždu tří izraelských diplomatů.
Sedm Američanů, pět mužů a dvě jejich příbuzné, zase bylo předloni vyměněno za šest miliard dolarů uvolněných ze zmražených účtů Íránu v Jižní Koreji.
Asi nejznámějším současným „politickým rukojmím“ je lékař íránského původu se švédským pasem Ahmadrezá Džalalí. Ten jel do Íránu na vědeckou konferenci organizovanou Teheránskou univerzitou a podobně jako Moore-Gilbertová byl po zatčení tajnými službami obviněn ze špionáže pro Izrael.
Jeho trest je ale mnohem horší. Odsouzen byl k trestu smrti a ačkoliv byla jeho poprava několikrát odložena, hrozí mu stále.
Výměnou za nemocného 53letého vědce chtěl Írán získat buď íránského diplomata Assadolláha Assadího, který byl v Belgii odsouzen za podíl na plánování pumového útoku na shromáždění íránské opozice v Bruselu v roce 2018, nebo Hamída Núrího, kterého vloni odsoudil švédský soud na doživotí za podíl na hromadné popravě a mučení tisícovek politických vězňů v 80. letech minulého století.
Nejnovějším „přírůstkem“ do „rodiny mezinárodních špiónů“ je manželský pár z Velké Británie, který vyrazil na cestu kolem světa na motocyklech. Jejich cesta ale skončila v íránském Isfahánu, kde byli Lindsay a Craig Foremanovi z východního Sussexu zadrženi a posléze obviněni „za shromažďování informací z různých míst“ ze špionáže.
V íránském vězení jsou od ledna a jejich syn začátkem srpna uvedl pro BBC, že s rodiči poprvé mluvil po telefonu. „Po více než sedmi měsících jsem měl jistotu, že matka žije. Že jsou živí. Byla to velká úleva,“ uvedl Joe Bennett s tím, že obvinění jeho rodičů coby špiónů zásadně odmítá.
HlídacíPes.org
Techsvět|
Plné zdraví|
Naše zahrada|
Epeníze|
SportDeník|
FAJNTIP.cz|
HN.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|