Každý člověk nese v životě jedinečné poslání. U mnoha žen může mít toto poslání podobu mateřství – péče o děti a vytváření bezpečného a láskyplného domova. Muži čelí v hledání životního smyslu často jiným výzvám. Potřeba vědět, kým jsou a jaký mají v životě úkol, je pro ně zásadní. Pokud toto vědomí chybí, mohou snáze sklouznout k únikům nebo se cítit ztraceni. Hledání poslání – zakotvení v něčem, co člověka přesahuje – je proto důležité pro každého bez ohledu na pohlaví.
Čím větší poslání, tím větší význam a důležitost Žijeme v době, která si váží některých lidí hlavně pro to, jaké mají poslání ve společnosti. Například lékař, který je odborníkem ve svém oboru, je uznáván právě pro svoje poslání. Jeho povolání a získané schopnosti naplňují poslání, které jsou pro naši společnost nesmírně důležité. Zachraňuje lidské životy, léčí a zkvalitňuje životy vážně nemocných. V neposlední řadě je vzorem a inspirací pro mnoho dalších kolegů. Mít všeobecnou vážnost ve společnosti je významné poslání lidského života.
Společnost a křesťané Sekulární společnost vnímá křesťanskou církev a věřící jako lidi s určitým posláním. „Křesťané vždy sloužili lidem na okraji společnosti, je to jejich poslání.“ Křesťanské organizace se velmi často věnují lidem bez domova, drogově závislým anebo lidem ve složitých životních situacích. I nevěřící lidé uznávají, že to je něco, s čím je spojená „křesťanská víra“.
Mnozí kazatelé, zaměstnanci církve anebo křesťanské organizace přistupují ke svému zaměstnání jako k poslání. Vědí totiž, že jde o něco víc, než jen o práci. Jejich práce je služba a poslání. Přesto by tento postoj neměl být pro křesťany tím nejdůležitějším. V životě věřících lidí jde o mnohem víc!
Kristus je výjimečný člověk Mesiáš je v židovské kultuře významný člověk. Je zachráncem národa, je ve spojení s Hospodinem. Nový zákon představuje Ježíše jako Krista (Mesiáš). Když se Ježíš modlí k Otci, říká o sobě „Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. “ Jan 17:2
Věčný život nemá nic společného s nekonečně dlouhým časem. Jde o nový druh života, který se stal realitou pro všechny ty, kdo uvěří v Ježíše, kteří od Boha přijmou nový život. Smrt Ježíše nebyla náhodná a jeho vzkříšení má poslání, které se i v současné době stále naplňuje, třebaže tomu často ani křesťané nevěří. „Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy? “ Lukáš 24:26
Posláním Kristova života byla zástupná smrt za hřích všech lidí. Tato oběť nás usmířila se svatým Bohem, tím ale poslání Krista nekončí! Následovalo Kristovo vzkříšení, a to má také své poslání. Jeho posláním je přivést mnoho lidí do věčné slávy, to znamená umožnit jim být Božími syny a dcerami, kteří žijí Božím životem. To zdůrazňuje autor dopisu k Židům. „Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny. Ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, se totiž rozhodl přivést mnoho synů do slávy…“ Židům 2:9-10
„Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. “ Římanům 6:4-5 Pavel apoštol Ježíše v dopise k Římanům tuto pravdu rozvijí. Kristova smrt je skutečnost a moje duchovní ztotožnění s ní způsobí, že se moc vzkříšení, která vzkříšení Krista způsobila, stane součástí i mého života (poslání vzkříšení).
Nový zákon je přeplněn podobnými pravdami. Díky víře v Kristovu prolitou krev (jeho smrt a vzkříšení) vstupuji do vztahu s nekonečně mocnou Bytostí, která je ztělesněním lásky, proto dokáže uspokojit i mé nejhlubší potřeby. Vírou v Ježíše, jsem „ukřižován“ spolu s Kristem. Mohu zemřít sám sobě, svůj život naleznu jen tehdy, když ho ztratím. Mohu se zcela poddat Bohu a žít v Kristu novým – vzkříšeným životem Božího dítěte. Díky tomu jsem osvobozen od egocentrické pozornosti, schopnosti zaměstnávat se jen vlastními potřebami a životem.
Co rozhoduje o mém životě? V životě jde především o pocity, které potvrzují můj život. Svými pocity a zkušenostmi si ověřujeme realitu života. Naší realitě velmi často nerozumíme, proto ji chceme změnit. Problémem je skutečnost, že vše v nás i mimo nás nám radí většinou tak, že to pro náš život není dobré, natož nejlepší! Nejde jen o manipulaci lidí s našimi pocity a životem, ani můj strach z rozhodnutí. Jde o moje práva a příjemné pocity, které k životu tolik potřebuji. Pocity, zkušenosti a realitu není dobré podceňovat ani přeceňovat. V mém životě mívá největší slovo realita. Ona utváří nejvíce mých pocitů, zkušeností. Díky ní mám naplněné potřeby a své představy. To nejhorší, na co si mohu přivyknout, je hřích sebestřednosti, manipulace a prosazení svých představ a své vůle. Podobně je na tom náboženství, které může mít podobu víry, služby, sociální citlivosti, touhy pomáhat atd.
Nikdo jiný neví, kým jsem a co potřebuji, kromě mého Boha a Pána. Když použiji víru a vztah – dám na Jeho Slovo, rady a vedení, pak se Kristu a Jeho Duchu podřídí i moje přirozenost, myšlení, potřeby a pocity. Získám zkušenost s novým lidstvím a jeho mocí. Pak se o svůj život a jeho budoucnost nemusím bát – bude správným způsobem zajištěna. Dokonce se velmi často promění i moje realita, ve níž žiji. Pokud dám na své představy, potřeby, pocity a vlastní vůli, případně hlasy mého okolí, dopadnu jako ubožák a možná ještě hůř.
Žít v Kristu novým povoláním Být duchovně spojen s Ježíšem znamená být poslušný Duchu svatému, který do mého života vnáší moc věčného života, a tím mě propojuje s posláním, jaké má vzkříšení Ježíše Krista pro všechny věřící všech generací. „Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení!“ Filipským 3:10 Apoštol Pavel se pro Ježíše vzdal úplně všeho. Udělal to proto, aby žil novým životem, který dostal od Něho. Tento jeho výrok potvrzuje skutečnost, že se každý křesťan musí zaměřit na nový, vzkříšený život od Boha.
Křesťané mají „poslání.“ Můžeme ho spojovat s tím, že mají sloužit Bohu a svým bližním. Mají uctívat Boha a žít mezi lidmi jako věrní křesťané, ale křesťanství není jen „život s posláním“. Ve skutečnosti máme neskutečně větší poslání, máme „poslání k životu“! Tomuto poslání nemusíme zcela rozumět, ale v každodenní praxi ho máme uplatňovat jako naše největší poslání. Nestačí o tom poslání jen číst anebo nad nim přemýšlet. Musíme se vzdát svého života i našich názorů na Ježíše Krista a křesťanství. Musíme uvěřit Písmu a Božímu Duchu. Musíme žít tím, co nám Ježíš Kristus vydobyl a kým pro nás nyní je. Potřebujeme se naučit poslouchat Božího Ducha, protože:
Byli jsme Bohem vyvoleni k novému, vzkříšenému životu. Tento život není teorií ani cílem, ale skutečností, která se děje už teď – skrze přítomnost Ducha svatého, jenž v nás uskutečňuje věčné dědictví od Hospodina. Naše existence má směr: skrze každodenní život zjevujeme Krista. Ne slovy, ale tím, kým jsme a jak žijeme. Učíme se opouštět starou přirozenost, která nás uzavírala do sebe, a vstupovat do Kristovy přirozenosti, která dává život. V našem životě působí moc, která není z nás – přetéká směrem ven, k druhým, jako důkaz, že život od Boha je přítomný a proměňující. Smrt těla není konec. Stejně jako byl Kristus vzkříšen, i my obdržíme nové tělo, které bude obrazem toho jeho. Žijeme s pověřením: nést v sobě moc života, který svědčí o Kristu ve všem, co děláme.
Tyto duchovní pravdy jsou největší a nejistější skutečností! Pokud je jako křesťan nežiji a smířím se pouze s tím, že mám být „dobrým člověkem z křesťanským poslání“, pak se v podstatě vzdávám svého života s Kristem. Moje křesťanství se odkloní od moci, která mi umožňuje být svědkem nového života – svědkem Boží moci a svědkem vzkříšeného Ježíše Krista.
Poslání je uchopitelné Zaměstnání je prostředek obživy i způsob, jak získat uznání ve společnosti. V některých případech se může stát víc než prací – promění se v činnost, která má vliv, nese odpovědnost a tvaruje prostředí, v němž žijeme. Povolání je hlubší vrstva života. Věřící člověk jej rozpoznává jako výzvu k proměně, která se děje skrze nový život od Boha. Nejde o změnu názorů, ale o nový způsob bytí, viditelný navenek i zakoušený uvnitř. Poslání není abstraktní koncept. Je to odpověď na Kristovo dílo: jeho smrt přináší smíření, jeho vzkříšení otevírá cestu k životu v Duchu. Tento život se projevuje v jednání, postoji, vztazích – v každém prostoru, kde se Kristus zjevuje skrze ty, kdo mu patří.
Mezi současnými křesťany existuje mnoho různých rozdílů. Mnozí křesťané zdůrazňují „máme poslání“ a snaží se ho naplnit svojí službou, vírou a každodenním životem. Jiní si uvědomují, že jsou povolání žít vírou v „poslání“, proto již nyní žijí novým a věčným život od Boha.
Proboha!
Zprávy - Aktuálně.cz|
GrapesMag|
NESPECHEJ.cz|