7 min

Co bych dala za tyhle queer knížky v patnácti!

Sdílet

Dennívýzva

Současné lesbické a queer young adult příběhy o prvních láskách, coming outech, toxických vztazích i pomalém hledání sebe sama.

Zdroj: Qult.cz

Pro queer mladé lidi je důležité nacházet příběhy, ve kterých se poznají, také v knihách. Dnešní teenage generace má konečně přístup k lesbické literatuře, která queer holkám dovoluje být stejně zmatené, impulzivní a nedokonalé jako všechny straight hrdinky. Následuje výběr současných young adult titulů, které bych si v době dospívání přála mít na nočním stolku i já.

Když jsem byla o deset let mladší, četla jsem prakticky pořád. Young adult dystopie, fantasy série, romance, knihy, které jsem si nosila z knihovny domů v batohu mezi učebnicemi. V příbězích jsem hledala únik, pochopení i samu sebe. Jenže bez ohledu na to, kolik stovek stran jsem přečetla, jedno v nich většinou chybělo – queer holky, které by existovaly normálně, přirozeně a bez trestu za to, kým jsou.

Pokud se queer postava v knihách vůbec objevila, často byla napsaná jako vedlejší postava, jejíž identita sloužila hlavně k tomu, aby byla „jiná“. Queer postavy v tehdejší populární literatuře málokdy dostávali prostor prostě žít, mít první lásky, dělat chyby, být zmatení, šťastní, obyčejní.

Dnes queer literatura konečně pomalu přestává být okrajovým žánrem schovaným někde vzadu v knihkupectví. Pro spoustu LGBTQ+ teenagerstva může být taková reprezentace prvním okamžikem, kdy zjistí, že jejich budoucnost vůbec existuje. Že nejsou sami a že jejich identita není chyba ani něco, co musí celý život skrývat. Následující knihy jsou o první zamilovanosti, trapných pohledech přes chodbu, manipulaci, nekomunikaci i rozechvělých pocitech, které láska přináší.

Girls, gays a grafické romány

Nejen mezi dospívajícím čtenářstvem jsou čím dál populárnější LGBTQ+ komiksy a grafické romány. Velký podíl na tom má Alice Oseman, která je podle mě královnou (rozto)milých queer příběhů ze střední. Tuto britskou spisovatelku, ilustrátorku a scenáristku proslavila především série grafických románů Srdcerváči, za zmínku ale rozhodně stojí i její další knihy, například Solitaire, Radio Silence nebo Smysl mého života. Titul Bez lásky otevírá téma asexuality a aromantismu způsobem, který v young adult literatuře stále není úplně běžný. Ačkoliv jsou příběhy Alice Oseman vždy laskavé, nikdy nepůsobí naivně a autorka se nebojí ani témat duševního zdraví, poruch příjmu potravy, šikany nebo homofobie. Její šestidílná série Srdcerváči o vztahu Nicka a Charlieho se dočkala velmi úspěšné netflixové adaptace a už se nemůžu dočkat, až v červenci vyjde šestý, finální díl a pak i filmové zpracování, které celý příběh bohužel uzavře. I díky Srdcerváčům odstartoval obrovský boom grafických románů, které ukazují queer dospívání citlivě a autenticky.

Laura Deanová mě zase nechala od Mariko Tamaki se věnuje toxickému vztahu mezi introvertní Freddy a nejpopulárnější holkou na střední Laurou Deanovou. Jejich randění je postaveno na opakovaných rozchodech, návratech a hlavně nekomunikaci. Freddy má problém si přiznat, že něco není v pořádku, a postupně hledá a nachází svoji hodnotu. Příběh je vykreslen růžovou, bílou a černou kresbou, ve Spojených státech amerických získal několik hlavních komiksových cen a v italské Bologni čestné uznání na Mezinárodního veletrhu dětské knihy.

^{Foto: Adéla Schneiderová}

Původně španělský grafický román Zamilovaná od Clary Cortés pak dává nahlédnout do hlavy oblíbené a úspěšné studentky Any Martinové, které v životě na první pohled snad nic nechybí. Zatímco na ní ostatní mohou oči nechat, ona se pomalu zakoukává do holčiny ze třídy, se kterou ještě nepromluvila. Když se s ní díky školnímu projektu začne víc sbližovat, rozpadne se jí i představa o tom, kým si myslela, že je, a jak by měla vypadat její budoucnost. Kromě coming outu se v knize řeší i tlak na dokonalost, který na hlavní hrdinku vyvíjejí především rodiče. Roztomilým kresbám dominují odstíny hnědé, červené a růžové.

Počkej… a co když se mi líbí holky?

Ne všechny queer příběhy začínají velkým coming outem. Někdy jde spíš o pomalé uvědomění, že jeden konkrétní člověk ve vás probouzí něco, co neumíte úplně pojmenovat. Jedna z knížek, která sklízela nadšené ohlasy v době, kdy jsem dospívala, byla rozhodně ta s názvem Já, Simon od americké spisovatelky Becky Albertalli. Příběh o coming outu Simona Spiera se dočkal i filmového zpracování a dlouho představoval vrchol tehdejší queer produkce.

V autorčině nejnovější knize s názvem Imogen, pochopitelně má hlavní hrdinka Imogen ve své identitě naprosto jasno: je stoprocentně straight a zároveň dokonalá ally všech queer lidí. Pravidelně chodí na Pride, zbožňuje svoje queer přátele a o tématech souvisejících s identitou ví víc než leckdo kolem ní. Jedna z jejích kamarádek Lili se nedávno vyoutovala a Imogen by pro ni udělala všechno, včetně jedné malé lži – Lili totiž všem řekla, že s Imogen kdysi tvořily pár. A tak jí nezbývá nic jiného, než to hrát i před Liliinou nejlepší kamarádkou Tessou. Jenže chvíle strávené s Tessou donutí Imogen zpochybnit svou vlastní identitu, o které byla do té doby skálopevně přesvědčená.

Naproti tomu Alex v knížce Holka mých snů autorek (a partnerek) Rachael Lippincott a Alyson Derricks s naprostou jistotou ví, jak sbalit jakoukoli holku. Dlouhodobé vztahy už jí ale tak úplně nejdou a po nevydařeném vztahu se snaží dokázat sobě i své ex, že umí víc než jen flirtovat. Nabídne Molly, stydlivé introvertce, že jí pomůže získat dívku, do které je Molly beznadějně zamilovaná, i když s ní nikdy pořádně nemluvila. Jenže tenhle plán se samozřejmě začne tak trochu komplikovat a Alex a Molly se postupně zamilují do sebe navzájem. Holka mých snů je milou oddechovkou, ve které nejde o žádný dramatický coming out, ale spíš o to, jak složité může být v dospívání pojmenovat vlastní city.

^{Foto: Adéla Schneiderová}

Ofélie Rojasová z knihy Ofélie už je taková od Racquel Marie je takovou kombinací hrdinek předchozích dvou knih. Na první pohled působí jako někdo, kdo má svůj život jasně pod kontrolou. Čeká ji maturita, univerzita, tráví čas s přáteli a její největším problémem je, že se neustále do někoho zamilovává. Jenže si pomalu začíná uvědomovat, že mnohem víc než na kluky myslí na svou spolužačku Talii Sanchezovou. Kniha přirozeně pracuje s queer tematikou i různými identitami napříč spektrem. Kubánsko-americká hlavní hrdinka navíc přináší perspektivu, kterou v young adult literatuře člověk nevidí tak často.

Než vyjde duha

Některé knížky nejsou jen o duze a jednorožcích, ale nejdřív přichází pořádná bouřka v podobě komplikovaných rodinných vztahů nebo psychických problémů.

V příběhu jménem Některé holky ano od americké spisovatelky Jennifer Dugan musí elitní atletka Morgan opustit katolickou školu poté, co se ukáže, že její orientace je v rozporu s pravidly instituce. Je odhodlaná začít znovu, nic netajit a neschovávat se. Na nové střední škole se seznámí s Ruby, která naopak žije pod tlakem své ambiciózní matky: účastní se soutěží krásy a její život je pevně svázaný očekáváními, která nejsou její vlastní. Právě kontrast mezi dívkami funguje nejlépe. Morgan už nechce svou identitu skrývat, zatímco Ruby se pořád bojí, co by ztratila. Příběh tak velmi dobře ukazuje, že lesbická zkušenost nikdy není univerzální. Některé konflikty mezi hrdinkami jsou možná lehce frustrující, ale zároveň až bolestivě uvěřitelné.

Jestli jste stejně jako před deseti lety s nadšením sledovali*y klip Girls Like Girls Hayley Kiyoko, pak by vás kromě chystané filmové adaptace mohla také zajímat kniha Holky mají rády holky právě z pera Hayley. Hlavní hrdince Coley se během krátké chvíle rozpadne celý život. Po smrti matky se musí přestěhovat ze San Diega do malého města v Oregonu a žít s otcem, kterého prakticky nezná. Všechno kolem působí cize a nestabilně, dokud nepotká Sonyu a její partu. Právě vztah se Sonyou se postupně stává něčím, co Coley znovu přiměje věřit lidem, přestože má pocit, že ji všichni dřív nebo později opustí. Samotný příběh není tak revoluční, jako byl kdysi zmíněný klip, ale to je vlastně dobře. Znamená to totiž, že lesbické příběhy už dnes nejsou takovou vzácností.

^{Foto: Adéla Schneiderová}

Komplikovaný vztah s tátou má i Aideen v knize To není můj problém Ciary Smyth. Snaží se sice působit, že má všechno úplně na háku, ve skutečnosti se jí však život doma i ve škole postupně rozpadá pod rukama. Nejlepší kamarádka se jí vzdaluje, matka znovu bojuje s alkoholismem, peněz není dost a hrozí, že se znovu objeví otec, kterého už nechtěla nikdy vidět. Do toho všeho přichází Meabh Kowalská, ambiciózní, perfekcionistická spolužačka, kterou Aideen nemůže vystát. Když jí ale v afektu „pomůže“ získat trochu volna tím, že ji jednoduše strčí ze schodů, aby ji zbavila školních povinností, odstartuje tím sérii absurdních situací, během kterých začne řešit problémy ostatních spolužáků. A i když se celou dobu tváří, že „to není její problém“, postupně je jasné, že před vlastním životem a pocity už utíkat úplně nedokáže. Jiskření mezi hlavními hrdinkami působí realisticky a opravdu citlivě jsou popsány i psychické problémy, se kterými se Aideen musí potýkat.

Snad by si podobné příběhy zasloužila mít po ruce nejen každá queer holka, která se snaží pochopit sebe samu. Nemyslím, že literatura zázrakem všechno vyřeší, ale někdy stačí jen zjistit, že někdo cítil úplně totéž jako my.

Reklama

Další články z Qult.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Qult.cz

Qult.cz přináší články, které se věnují současné kultuře, společenským tématům a životním zkušenostem lidí z různých prostředí. Obsah propojuje publicistiku, rozhovory, komentáře i osobní pohledy na otázky identity, vztahů, kultury a společenských změn.Texty často otevírají témata spojená s...

Co bych dala za tyhle queer knížky v patnácti!

Policie vyslechla tisíce lidí, nad motivem visí otazník. Vrah inspektorky za pár dní unikne trestu

Houpající se most za miliony nevydržel. Snaha ušetřit se šeredně nevyplatila

Kadeřnice ukázala náklady a zisk: proč beauty služby nejsou drahé jen proto, že si někdo řekl

Z luxusu do bahna prasečí farmy. Vyměnili Londýn za pustinu, s novorozencem byli bez proudu

Kvíz pro chytré hlavy: Více než 18 bodů dá jen nadprůměrně bystrý člověk. Troufnete si?