Martin
S bývalou přítelkyní jsem měl jeden opakující se problém. Všechno mělo být tak nějak samozřejmé. Měl jsem poznat, kdy má náladu, co se jí líbí, jak se jí dotýkat a co přesně má přijít dál. Jenže když jsem se zeptal, co by chtěla, odpověděla, že nic, že je to jedno. A pak jsem se dozvěděl, že jsem zase neudělal to, co měla na mysli. Nejdřív jsem to bral s humorem. Časem mě to ale začalo docela trápit. Člověk chce partnerce udělat dobře, snaží se, vnímá její reakce, a stejně má pocit, že skládá zkoušku, na kterou se zapomněl naučit. Jednou jsem jí řekl, že mi klidně může ukázat, co jí vyhovuje, nebo mi to prostě říct. Nemusí kolem toho chodit po špičkách. A ona se urazila, že přece nechce všechno vysvětlovat jako malému klukovi. Přitom mně vůbec nešlo o žádný návod. Chtěl jsem jen vědět, co jí dělá dobře. Každý člověk je jiný a to, co fungovalo s jednou ženou, nemusí fungovat s druhou. Dneska si myslím, že jednou z největších chyb je očekávat, že partner všechno odhadne sám. Upřímně, když mi žena řekne, co chce, a nestydí se mě při tom navést, je to pro mě mnohem přitažlivější než nějaké tajemné náznaky. A hlavně si to oba užijeme víc.
Tomáš
Jednou jsem měl pocit, že jsem se ocitl v nějakém filmu pro dospělé. Hlasité vzdechy, přehnané reakce, všechno skoro na povel. Ze začátku jsem si říkal, že je prostě hodně temperamentní. Jenže postupně mi začalo docházet, že to působí trochu jako představení. Nechci, aby to vyznělo tak, že mi vadí, když žena dává najevo, že se jí něco líbí. Právě naopak. Jenže když je každá maličkost doprovázená reakcí, jako by právě vyhrála v loterii, přestávám tomu věřit. A místo abych byl hlavou i tělem v dané chvíli, začnu přemýšlet, jestli to jen nehraje kvůli mně. Jednou jsem se jí na to opatrně zeptal. Přiznala, že se bojí, aby nebyla v posteli nudná. Prý měla pocit, že se ode mě očekává určitý výkon, a tak se snažila, abych si připadal jako skvělý milenec. To mě docela zarazilo. Já přitom žádnou herečku nehledal. Chtěl jsem ženu, která se vedle mě cítí dobře a nemusí nic dokazovat. Od té doby si víc všímám toho, jak moc se lidé někdy snaží splnit představu o dokonalém sexu. Za mě je největší chyba předstírat něco, co necítíte, jen abyste partnerovi udělali radost. Pokud se vám něco líbí, dejte to najevo. Pokud ne, nemusíte to maskovat. Opravdovost je pro mě mnohem přitažlivější než jakýkoli nacvičený výkon.
Petr
O sexu se často mluví tak, jako by muži byli pořád připravení a nikdy neměli špatný den. Jenže tak to nefunguje. I chlap může být unavený, ve stresu nebo mít hlavu plnou práce. Zažil jsem vztah, ve kterém se automaticky předpokládalo, že jakmile jsme spolu v posteli, musí všechno fungovat okamžitě. Když jsem byl nervózní nebo mi to chvíli trvalo, začala se mě partnerka ptát, jestli se mi ještě líbí. To mě dostávalo pod ještě větší tlak. Čím víc jsem se snažil, aby bylo všechno v pořádku, tím víc jsem na sebe myslel a tím méně jsem se dokázal uvolnit. Nejhorší bylo, že jsem ji přitom pořád přitahoval a chtěl jsem s ní být. Jen jsem někdy potřeboval trochu času a žádné zbytečné otázky. Myslím, že se občas zapomíná, že intimita není zkouška mužnosti. Když partner potřebuje zpomalit nebo se nejdřív naladit, neznamená to automaticky, že ho žena nepřitahuje.
Lukáš
Nemám problém udělat první krok. Ani mi nevadí být iniciativnější. Co mi ale vadí, je pocit, že veškerá snaha leží pořád na mně. Já přijdu, obejmu ji, začnu ji líbat, snažím se vytvořit příjemnou atmosféru. A ona jen čeká, co bude dál. Když se zeptám, jestli má vůbec chuť, řekne, že ano. Jenže sama mě skoro nikdy nepolíbí jako první, neřekne mi, že mě chce, a málokdy mi dá najevo, že po mně touží. Časem si člověk začne říkat, jestli je opravdu žádoucí, nebo jestli partnerka jen souhlasí, protože se to od ní tak nějak očekává. Přitom nepotřebuju žádná velká gesta. Někdy stačí obyčejná zpráva během dne, pusa jen tak nebo to, že se ke mně večer sama přitulí a dá mi najevo, že chce být se mnou. Pro mě totiž není přitažlivá jen samotná iniciativa. Je to hlavně pocit, že jsme na to dva. Že nemusím pokaždé začínat já a hádat, jestli o mě vůbec stojí.
David
Chodil jsem s holkou, která se pořád zakrývala. Zhasínala, nechtěla se svléknout přede mnou a během intimních chvil se neustále ptala, jestli jí něco netrčí nebo nevypadá divně. Chápal jsem ji, ale mrzelo mě, že mi nevěří, když jí říkám, že se mi líbí. Vůbec jsem neřešil pár kilo navíc ani nějakou nedokonalost. Jen jsem chtěl, aby se se mnou cítila dobře. Časem jsem pochopil, že nejde o to, aby se změnila. Spíš potřebovala přestat být na sebe tak přísná.
Zdroj: Autorský článek
Související články