Blížila se mi šedesátka, a já jsem přemýšlela, co si k ní nadělím. Lákala mě představa poznat jinou, než evropskou zemi. Co takové Turecko? Manžel neprotestoval, tak jsme začali hledat cestovku v okolí, která tam přepravuje turisty autokarem. Jenže takovou jsme nenašli. Po zralé úvaze jsem souhlasila, že tam tedy poletíme letadlem.
Let byl na trase Praha-Antalya. Před odletem jsme si ještě poseděli v baru, abych nabrala sílu let ve zdraví přežít. To se nakonec podařilo, a my jsme nad ránem přistáli ve městě na pobřeží Středozemního moře na jihu Turecka na Turecké riviéře. Před letištěm na nás čekal autobus, který nás dopravil do prvního hotelu. Naše dovolená byla poznávací, čekaly na nás ještě čtyři další v jiné části země. První dvě noci jsme ale spali v Antalyi, a tak jsme mohli poznat toto zajímavé město se vším všudy.
Antalya, dříve známá také jako Adalia, je město a přístav nacházející se na tureckém pobřeží, a žije v něm asi 2,3 miliony obyvatel. Je to třetí nejnavštěvovanější město světa. Je zde mezinárodní letiště.
Dalším místem, které jsme navštivili byl Efez.
Je to významné zaniklé antické velkoměsto v západním Turecku, 50 km jižně od Izmiru.Je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, a patří k nejnavštěvovanějším archeologiockým nalezištím. Bylo založeno antickými řeckými kolonisty z Atén v 10. století. Žily zde až stovky tisíc obyvatel.
Zajeli jsme i do 50 km vzdáleného Izmiru.
Město Izmir, známe také jako Smyrna, se 4 miliony obyvatel se nachází na pobřeží Egejského moře. Jde o nejstarší středomořské město a je vyhledávanou turistickou lokalitou s velkou koncentrací pamětihodností a třetím nejlidnatějším městem Turecka.
Následující den nás čekala projížďka lodí po řece Dalyan okolo skalích hrobek na, údajně, nejkrásnější pláž, a to Pláž želví.
Pláž Iztuzu, která se nachází poblíž města Dalyan, je unikátní 4,5 km dlouhá písečná pláž, která odděluje sladkovodní deltu od moře. Pláž slouží jako hlavní a přísně chráněné hnízdiště ohrožené mořské želvy Karety obecné.
Nemohli jsme vynechat ani jednu z největších atrakcí Turecka - Pamukkale.
Pamukkale na první pohled vypadá jako z jiného světa, a na druhý pohled vás zcela uchvátí. Sněhobílé terasy plné termální vody se už tisíce let kaskádovitě rozlévají po svahu nad údolím a vytvářejí scenérii, jakou jinde na světě jen tak neuvidíte. Bavlníkový hrad, jak zní Pamukkale v překladu, je nejen přírodním jevem zapsaným na seznamu UNESCO.
Nedaleko od kouzelného Bavlníkového hradu leží staré město plné památek Hieropolis.
Hieropolis, Římské město bylo vyhlášeno svými lázněmi. K léčení se používala právě ta místní horská vápencová voda. Monumentální brány z městských hradeb se nachází na severní a jižní straně města a otevírají hlavní ulici.
Při zpáteční cestě do Antalye, kde jsme prožili poslední noc před návratem do vlasti, jsme si ještě prohlédli Artemidin chrám v Efezu.
Blízko areálu Efez a tureckého města Selcuk se nacházejí pozůstatky chrámu bohyně Artemis. Šlo o jeden ze sedmi divů světa. Z chrámu však už zbyl jen jeden vztyčený sloup.
Tím jsme zakončili naši okružní jízdu po zajímavých tureckých místech, a po večerní procházce Antalyí jsme zabalili zavazadla a já jsem se duševně připravila na zpáteční let. Možná to bylo tím, že jsme se vraceli domů, tak jsem se docela těšila. Dokonce jsem pořídila i několik fotografií ze zpátečního letu. Příští rok to bude už dvacet let od dobrodružné cesty za krásami Turecka. A já už jsem žádnou dovolenou mimo Evropu raději neplánovala.
Za použití Wikipedie
Článek do soutěže