5 min

Ivan Kytka: Advent v éře zloby a krize v našich hlavách

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

KOMENTÁŘ. Má-li sloužit čas adventní k reflexi a zamyšlení, není od věci pozastavit se nad tím, proč získává naše přítomnost nálepku doby nepřetržité zloby a permanentního občanského pohoršení. Píší se o ní knihy i eseje, skládají písně a jsou jí plné diskuse na sociálních sítích… Stojí za úvahu, proč se voliči až nesnesitelně snadno ztotožňují s

profimedia-1056374532

Zdroj: Foto: Profimedia

Stojí za úvahu, proč se voliči až nesnesitelně snadno ztotožňují s politiky, kteří dokáží společenské kverulantství, trvalou až patologickou nespokojenost, cynismus, svárlivost a kritičnost umně a s dokonalým výrazem ublíženosti artikulovat.

Aby se v jejich podání geografická, národní, jazyková, náboženská a snad i jen zvyková sounáležitost (nebo jen bublina na sociální síti) stávala poslední instancí a pevností, ve které hledat a najít útěchu.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční.

A zase jde o peníze
Základní psychologické poučky nacházejí těsný vztah mezi zlobou a vztekem a depresí. Měřeno stupněm veřejného rozčilení, jako by se nacházel svět na konci prvního čtvrtstoletí 21. věku ve stavu sklíčenosti, úzkosti a strachu.

Přispívá k nim bezpochyby válka na „naší“ východní hranici, zprávy o klimatických změnách či ztráty ekonomických jistot. Svět a s ním i lidské životy stávají se ze dne na den méně předvídatelné. 21. století připravuje člověka o jasnou a tím i srozumitelnou budoucnost. A tím možná i o naději.

Každý, kdo měl trochu našetřeno, investoval do nemovitostí a do akcií. Výsledkem byl… astronomický růst cen domů a bytů. Kdo měl (tehdy) nějaké jmění, zbohatl ještě více.

Když si shodou okolností kladl stejné nebo podobné otázky v eseji Můj podíl na pádu civilizace bývalý analytik londýnské City a knižní autor Geraint Anderson, našel kořeny společenské deprese ve finanční krizi z roku 2008.

„Tahle jediná monumentální událost vysvětluje polarizaci, populismus a paranoii, která zamořila západní společnost,“ píše Anderson. Za přelomové datum označuje pondělí 15. září 2008. V New Yorku tehdy zbankrotovala investiční banka s téměř stošedesátiletou tradicí Lehman Brothers. Krize krom všeho jiného přinesla dlouhodobou stagnaci reálných příjmů.

Stejný či ještě větší dopad však měl podle Andersona rekordní propad základních úrokových sazeb. V samotné Británii se dalších deset let držely na pouhém půl procentu. Peníze sice absurdně zlevnily, ale depozita v bance neměly žádnou návratnost. Každý, kdo měl trochu našetřeno, investoval do nemovitostí a do akcií.

Výsledkem byl… astronomický růst cen domů a bytů. Kdo měl (tehdy) nějaké jmění, zbohatl ještě více. „Kapitál, nikoliv práce jako taková přinášel největší dividendy a ekonomická nerovnost se stala ještě zřetelnější,“ soudí Anderson. Záchrana bank a bankéřů, kteří krizi způsobili, stála možná až tři biliony dolarů a viníci nebyli nikdy pohnáni k odpovědnosti.

„Brexit v roce 2016 nelze vysvětlit bez téhle zloby a bez schopnosti zastánců odchodu Británie namířit ji proti Evropské Unii, cizincům nebo metropolitním elitám,“ pokračuje Anderson.

A stejně tak Trumpův vzestup nelze pochopit bez docenění (obrovské) nedůvěry vůči „státu ve státě“ (deep state), kterou krize přinesla. A bez selhání či konce amerického snu pro dělníky z tradičních amerických průmyslových oblastí (rust belt). Olej do ohně přilili pravicoví miliardáři a konspiracemi posedlý prezidentský kandidát, který ze všeho vinil zastánce globalizace, imigranty, a dokonce i liberály požírající děti – v závislosti na IQ voliče.
Život v historickém zlomu
Česká republika se v roce 2008 sice vyhnula přímé bankovní krizi, ale recese postihla exportně orientovaný lehký průmysl. Hospodářský pokles si vynutil snížení úrokových sazeb až na „technickou nulu“ a centrální bankou garantovanou devalvaci koruny.

Oba kroky pak dopady finančního krachu s kořeny v laxní regulaci a paralelní hamižnosti poskytovatelů hypoték na americkém trhu zmírnily. Neznamená to však, že česká demokracie zlobě voličů unikla či uniká.

S koncem poválečného uspořádání světa a nastupující multipluralitou definovanou účelovými, transakčními a krátkodobými spojenectvími přichází svět o svou přehlednost a předvídatelnost.

Měli své zkušenosti z ledabylé privatizace z první poloviny 90. let a malé české bankovní krize, kterou přinesl bankovní socialismus v druhé polovině 90. let. Připomeňme ztracené penzijní úspory obyvatel transformované za 40 let do tehdejšího státního majetku.

A připomeňme zhruba 300 miliard korun, kterými byly vykoupeny nezodpovědné, špatné či rovnou kriminální úvěry a s nimi spojené tunelování „končících“ státních firem a podniků. Devadesátá léta přinesla masívní přerozdělení státního majetku. Ve prospěch nejtvrdších loktů, nejexkluzivnějších osobních konexí a nejpřesnějších a nejhodnotnějších insider informací.

Navíc, jak se zdá, dopady malých i velkých finančních krizí umocňuje historický zlom, ve kterém se zcela vytrácí kdysi přehledně bipolární a pak krátkou dobu unipolární svět.

S koncem poválečného uspořádání světa a nastupující multipluralitou definovanou účelovými, transakčními a krátkodobými spojenectvími přichází svět o svou přehlednost a předvídatelnost. A lidé o pohodlí zaručených jistot, jak to ve své eseji Konec modernity v magazín Foreign Policy shrnul profesor historie z Cambridžské univerzity Christopher Clark:

„Za námi leží éra drasticky akcelerovaného období industrializace a trvalého demografického a hospodářského růstu; éra blahobytných států a (alespoň na Západě) materiálního zajištění; éra velkých nadregionálních novin a vzniku rozhlasových a televizních sítí; a věk respektovaných politických stran s dostatečnou trvanlivostí a vahou, aby sloužily jako kotvy kolektivních totožností,“ vyjmenovává profesor Clark.

A dodává: Ona „moderní éra“ byla víc než sbírkou institucí; vytvořila také svou vlastní mytologii, příběh, který jsme si mohli vyprávět, a prostředky, kterými jsme se mohli zasadit do časového rámce, chápat, odkud přicházíme a kam míříme.
Defenziva zleva i zprava
Tahle modernita se nám prý rozpadá před očima. Posluchači, diváci a čtenáři celostátního rozhlasu, televize a novin, skupina sloužící jako kotva a referenční zázemí pro totožnosti, růst jako axiom naší existence – to vše přestane brzy existovat.

Moderní politický systém v Evropě a ve Spojených státech je ve stavu neustálé proměnlivosti. Tradiční a respektované strany s nádhernými tradicemi – britští konzervativci a republikáni ve Spojených státech – se drobí ve změť obléhaných frakcí a přenechávají iniciativu populistickým outsiderům. Slabý a neforemný politický střed je tlačen do defenzivy zleva i zprava. A přestává být jasné, které myšlenky a požadavky náleží ještě pravici a které už levici.

Ocitli jsme se v bodě, kdy se dá říci, že krize naší doby se odehrává nejen před našima očima, ale také v našich hlavách. Bitva hřmí a bonmoty nevybíravých demagogů nás ženou od jednoho sloganu, z jednoho tábora, jedné vlny pobouření k další ozvěně webových stránek a zpravodajského serverů.

Sotva kdy bylo tak obtížné klidně přemýšlet. Jenže tichá reflexe, reflexe, která je pragmatická a která se neuzavírá do sebe, je přesně to, co teď potřebujeme. K těmhle slovům chce se dodat: A to nejen teď, v čase adventním.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Ivan Kytka: Advent v éře zloby a krize v našich hlavách

Tohle meteorologové nečekali. Už mají předpověď na srpen a Čechům to vyrazilo dech

Šokující záběry z polské Vratislavi: tři muži brutálně napadli ukrajinskou dvojici

Alkohol, léčebna i rozhovory s duchy: Smutný osud Jany Šulcové

Štěpán Benoni má novou lásku. Krásku po jeho boku fanoušci velmi dobře znají

Myslíte si, že byste přežili jeden den ve středověku? Pokud vás nezabije zub, může to zkusit večeře, zima nebo soud