4 min

Jak jsem cestou ze školy musel chodit kolem popravených odbojářů

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Josef Vavřín se narodil 19. dubna 1927 v Dolní Bečvě. Dětství prožil v osadě Kamenná vysoko nad obcí. V chalupě bez elektřiny a tekoucí vody se svítilo petrolejkou, voda se nosila z potoka a cesta do školy znamenala několik kilometrů chůze lesem. Otec pracoval většinu týdne v ostravských železárnách, a tak musel Josef od útlého

Místo na školním hřišti v Dolní Bečvě, kde byli 9. listopadu 1944 popraveni čtyři odbojáři zdroj archiv Radko Linharta

Zdroj: Místo na školním hřišti v Dolní Bečvě, kde byli 9. listopadu 1944 popraveni čtyři odbojáři. Zdroj: archiv Radko Linharta, se souhlasem Paměť národa

Otec pracoval většinu týdne v ostravských železárnách, a tak musel Josef od útlého věku pomáhat matce s hospodářstvím. Dětství na horské samotě ho naučilo pracovitosti i vytrvalosti.
Do školy se brodil hlubokým sněhem
Vedle práce doma každý den docházel nejprve do školy v Dolní Bečvě a později až do Rožnova pod Radhoštěm. „Zažil jsem cesty po pás sněhu a dvě hodiny jsem v něm šlapal. Jednou jsem přišel do školy a bylo pětadvacet stupňů pod nulou,“ vzpomíná pamětník.

[caption id="attachment_149153" align="aligncenter" width="652"] Josef Vavřín v roce 2023, Hanušovice. Zdroj: Paměť národa[/caption]

Když vypukla druhá světová válka, byl ještě školákem. Zpočátku se zdálo, že se boje horského kraje příliš nedotknou. Situace se ale změnila v posledních válečných měsících, kdy se v okolních lesích pohybovali partyzáni a okolí zasáhly německé represivní akce.

Partyzáni v Beskydech

Na podzim roku 1944 působil v Beskydech partyzánský oddíl Jana Žižky, jeden z nejvýznamnějších odbojových útvarů na Moravě. Jeho členové se ukrývali v horských lesích v okolí Kněhyně, Čeladné, Horní Bečvy a Pusteven. Místní obyvatelé jim poskytovali potraviny, úkryt i další pomoc. Německé okupační úřady reagovaly rozsáhlými protipartyzánskými akcemi. V listopadu 1944 nařídil státní ministr Karl Hermann Frank tvrdý postup proti odbojářům i jejich podporovatelům. Součástí represí byly také veřejné popravy v obcích na Valašsku, které měly zastrašit tamní obyvatele.

Do chalupy přišli němečtí dezertéři
Ke konci války se u Vavřínových objevili i mladí němečtí vojáci, kteří dezertovali ze své jednotky. Prosili o civilní oblečení, rodiče jej ale tolik neměli. Nakonec jim nabídli alespoň jídlo.

[caption id="attachment_149154" align="alignright" width="274"] Místo na školním hřišti v Dolní Bečvě, kde byli 9. listopadu 1944 popraveni čtyři odbojáři. Zdroj: archiv Radko Linharta, se souhlasem Paměť národa[/caption]

Nejsilnější vzpomínku si Josef Vavřín odnesl z listopadu roku 1944. Na školním hřišti v Dolní Bečvě tehdy nacisté veřejně popravili čtyři odbojáře a jejich těla nechali několik dní viset pro výstrahu ostatním. Právě kolem tohoto místa chodil mladý Josef večer domů z Rožnova.

Musel jsem kolem toho potmě chodit. Nebylo mi tenkrát moc dobře.

Nový začátek v Hanušovicích
Po skončení války šel osud Josefa Vavřína novým směrem. V roce 1947 odešel za prací do Hanušovic, kde nastoupil u státních lesů. Právě tady našel nový domov, založil rodinu a spojil s městem další desetiletí svého života.

Začínal jako praktikant a pomocný hajný v Malé Moravě. Díky zkušenostem a dalšímu vzdělávání se postupně vypracoval až na technika dopravního střediska ředitelství lesů v Hanušovicích. V lesnictví nakonec pracoval více než čtyři desetiletí. Po vojenské službě v Chebu se oženil s Hanou Paulusovou a společně vychovali tři děti.

Josefa Vavřína výrazně formovala víra, která ho zároveň přiváděla do střetu s komunistickým režimem. „Pod oknem nás sledovali, jestli neposloucháme Svobodnou Evropu,“ vzpomíná. Kvůli návštěvám kostela byl dokonce předvolán k nadřízeným. Nátlak ani výhrůžky ztrátou zaměstnání ho však nepřiměly změnit postoj. Do kostela chodil dál.
Osady, které zmizely z map
Práce v lesích přivedla Josefa Vavřína i do míst, která dnes existují už jen ve vzpomínkách lidí a na starých mapách. Dobře si vybavuje osady Kristenov nebo Cibulka v kopcích nad Hanušovicemi, kde po válce ještě dožívali poslední obyvatelé.

[caption id="attachment_149155" align="aligncenter" width="561"] Boží muka ve Žlebě v lese Na Kristenově. Zdroj: Pavlína Koncošová, Wikimedia Commons, se souhlasem Paměť národa[/caption]

Na Kristenově žil podle jeho vzpomínek ještě poslední německý hospodář, ke kterému si lidé chodili pro mléko. Když se odstěhoval, osada postupně zanikla. Podobný osud potkal i Cibulku, kde Josef Vavřín navštěvoval samotáře Josefa Weisera. „Weiserovi se tam líbilo, ale pak už měl přes osmdesát let, a tak se odstěhoval za dcerou do Německa,“ vzpomíná.

Podle Josefa Vavřína se na vylidňování zdejšího kraje podepsal nejen poválečný odsun Němců, ale také kolektivizace zemědělství.

Zaniklé osady na Hanušovicku

Kristenov (německy Christenfeld) byla malá horská osada jihozápadně od Vysokých Žibřidovic. Po druhé světové válce se postupně vylidnila a zanikla. Dnes její existenci připomíná už jen místní název a pozůstatky staveb v terénu.

Cibulka (německy Cibulkenfeld) vznikla kolem roku 1800 jako osada Vysokých Žibřidovic. Největšího rozmachu dosáhla ve druhé polovině 19. století, po roce 1945 však většina obyvatel odešla a poslední stavení byla odstraněna kolem roku 1960. Dodnes zde zůstaly jen sklepy, základy domů, torzo kříže a památné lípy.

[caption id="attachment_149156" align="aligncenter" width="495"] Bývalá osada Cibulka, kříž, 2015. Zdroj: mapy.cz, Lenka Klimešová, se souhlasem Paměť národa[/caption]

V roce 2023, kdy poskytl rozhovor Paměti národa, žil Josef Vavřín stále v Hanušovicích. Patřil k posledním lidem, kteří ještě poznali obyvatele dnes již zaniklých osad v okolí města.

[caption id="attachment_149157" align="aligncenter" width="604"] Josef Vavřín v roce 2023. Zdroj: Paměť národa[/caption]

Autoři Hana Langová a Vít Lucuk působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Největším rizikem je naše představa, že se dějiny nemohou opakovat, říká Petr Nutil

Konec Sarkozyho vězeňského života: soud, gilotinový dvůr a první večeře na svobodě

Do jednání, které mělo rozhodnout o mém propuštění na svobodu, zbývaly dva dny. Sobotní dopoledne jsme se...

Aleš Rozehnal: Mělo by České království přímého následníka, jak uvedl prezident?

KOMENTÁŘ. Prezident Petr Pavel na setkání s představiteli Českého královského institutu dostal otázku, zda...

Trump žaluje banku za zrušení účtů. Ta nyní promluvila o praní špinavých peněz

Americká banka Capital One, která v roce 2021 zrušila více než tři stovky bankovních účtů Donalda Trumpa a...

Investor Brůna: Ostrov, kde se rodily peníze. Jak vznikla americká centrální banka?

KOMENTÁŘ. Spojené státy zažívaly na přelomu 19. a 20. století opakované bankovní krize. Největší z nich,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Jak jsem cestou ze školy musel chodit kolem popravených odbojářů

Zemi trápí obří problém s paneláky. Našlo se ale řešení, jak můžou přežít

Experti popisují slabosti Babišových rivalů. Recept na jeho porážku ale existuje

Když ostatní žraloci prchají, on připluje. Lidožravý obr sní i televizi

Kvůli Amélii ji poznával celý svět. Audrey Tautou pak udělala krok, který málokdo čekal

KVÍZ: Znáte jména filmových postav? Zkuste to jen podle fotky a s malou nápovědou