Jak jsem se ve svých 60+ kvůli manželovi postavila na hlavu

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Začalo to celkem romanticky. Jarní dovolená, my si pronajali příjemnou chatičku u rybníka, byl večer, už jsme leželi v posteli a dorůstající srpek měsíčku nám svítil do pokoje.

Jak jsem se ve svých 60+ kvůli manželovi postavila na hlavu

Zdroj: Lidé

Doba čtení 2 min

Článek byl publikován 15.09.2026 04:40

Jak jsem se ve svých 60+ kvůli manželovi postavila na hlavu

15. 9. 2026

Začalo to celkem romanticky. Jarní dovolená, my si pronajali příjemnou chatičku u rybníka, byl večer, už jsme leželi v posteli a dorůstající srpek měsíčku nám svítil do pokoje.

„Jé, Iri, koukej, jak svítí, to je jako tenkrát ve stanu, když jsme byli mladí, pamatuješ? Pojď ke mně, uděláme si to zase krásné jako tehdy,“ začal mě lákat ten můj.

Jenomže tentokrát už jsme nebyli mladí, v nohou měli snad dvacet kilometrů, mně se zavíraly oči, a ač bych manželovi ráda vyhověla, moc se mi do toho nechtělo. A tak jsem začala kličkovat: „To víš, že pamatuju, ale tenkrát jsme byli u řeky a tady je rybník.“

„Vadí to?“ nenechal se odbýt a začal mě hladit po rameni.

„To bych ještě skousla, tehdy byl taky večer, ale měsíček vypadal jako C a ne jako D teďka,“ přisadila jsem si a chtěla se otočit na druhou stranu.

Jenomže Petr stáhl ruku zpátky, zarazil se, chvíli se tvářil, jakože mu něco vrtá hlavou, pak se posadil na posteli a spustil: „Ireno, to není možné. Když měsíček dorůstá, tak svítí večer a vypadá vždycky jako D. Jako C může vypadat jen ráno, když couvá.“ Pak ho přešla všechna erotika, spustil přednášku o postavení nebeských těles a já měla po spánku. Nakonec dodal: „Večer vypadá jako C jedině z jižní polokoule a tam jsme rozhodně nebyli.

„Když mě teda nechceš nechat usnout, milování ti nevyšlo, přešel jsi na astronomii, tak ti to nedaruju a budu zlobit,“ napadlo mě v duchu. Sice měl možná pravdu, ale já nahlas řekla: „Ne, tehdy večer u té Sázavy svítil jako C, pamatuju si to dobře.“

Petr se zarazil, a pak vytáhl žolíka: „No dobře, mohl by vypadat jako C, kdyby sis stoupla na hlavu a koukala se na něj vzhůru nohama třeba jako Australané.“

Nerada se hádám a s vlastním manželem už vůbec, navíc kvůli takové prkotině. Tak jsem se to pokusila obrátit v žert: „Dobře, budu se ti snažit věřit. Když mi teď pomůžeš postavit se na hlavu a já ho opravdu uvidím jako C, tak to usínání začneme hezky od začátku.“

Inu, menší tělocvičný úkon jsem navzdory svým létům s manželovou pomocí zvládla bez úhony, ta potvůrka na nebi najednou opravdu vypadala jako C a já nakonec s potěšením kapitulovala původnímu manželovu naléhání.

Autor: Irena Mikešová

Reklama

Další články z i60.cz

Ještě jednou o hruškách

Tip na výlet - Naučná stezka Brána Čech

Za Lovosicemi, kde řeka Labe opouští úrodnou krajinu a dál pokračuje kaňonem mezi strmými skalami, jsou...

Muž na mamografu

V pátek jsem byla na mamografu. To my ženy jednou za dva roky v rámci screeningu musíme, nebo bychom určitě...

Stará tuzexová poukázka se prodala za milion korun. Máte ji doma?

Věděli jste, že někdy nám mohou staré věci po letech vydělat pěkné peníze? Své o tom ví nejen sběratelé,...

Svůj drahý čas si přebytečně neutrácejme v obchodech

Z pultů ještě nevymizel letní sortiment a už nás chamtiví obchodníci fackují zbožím s vánoční tématikou. Je...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Jak jsem se ve svých 60+ kvůli manželovi postavila na hlavu

Kyjev zaskočily ruské rakety. Nebyli jsme varováni, zlobí se Zelenskyj

Kotek chová na farmě pravěké příšery. Slepice mu nahánějí hrůzu

Rodinné tajemství Jiřího Štěpničky. Sestra ho viděla den před smrtí, bratr prozradil, co mu provedl

Falešný hovor, řekli záchranářům. Proč pomoc po zpackané popravě přišla tak pozdě

Kočka zlatá: konečně druh, u kterého pan Mňau uznal název bez jediné připomínky