Jan Urban: Jak si Putin na Aljašce zavrtěl s Trumpem

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

KOMENTÁŘ. Představme si amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta, jak v září 1939 po nacistickém přepadení Polska vítá na letišti u Washingtonu nacistického diktátora Hitlera a potom ho pod honosným heslem „Usilujeme o mír“ oslovuje před novináři důvěrně křestním jménem. Mezitím nacistické štuky bombardují polská města a Varšava je v plamenech. Že to zní nesmyslně a

profimedia-1030072359

Zdroj: Prezident USA Donald Trump vítá na Aljašce ruského prezidenta Vladimira Putina. Foto: Profimedia

Jistě, demokracie občas musí jednat i s válečnými zločinci a diktátory. Ale nikdy to žádný skutečný demokracii oddaný politik nemůže udělat bez jasné strategie, opřené o hodnoty a pravidla vlastního státu – a za přítomnosti expertů.

V americké delegaci tentokrát nebyl ani jeden – delegace byla složená jen z amatérů, jejichž jedinou kvalifikací byla poslušnost prezidentovi. Ten nakonec, s elegancí drzého fracka, Ukrajině a Evropě pouze vzkázal, že se budou muset přizpůsobit všemu, co se svým přítelem Vladimirem „dojedná“. Mezinárodní právo ho nezajímá. On dělá jen obchody na cizí účet.
Stačí manipulovat jedním
Americkou politiku vůči Evropě a Ukrajině proto dnes v podstatě určuje putinovská diktatura v Rusku. Může to znít tvrdě, ale je to skutečnost. V narušeném ústavním systému, kde si prezident uzurpuje absolutní a nekontrolovatelnou moc, opravdu stačí manipulovat jedním člověkem.

Trump opovrhuje expertní zkušeností, propouští stovky diplomatů, decimuje zpravodajské služby a ničí zahraniční vysílání Hlasu Ameriky, Rádia Svobodná Evropa a Rádia Svoboda. Ruské tajné služby ho detailně studovaly už od přípravy jeho první návštěvy v Moskvě v roce 1987.

Připomeňme, že mnozí pozorovatelé byli tehdy šokováni, když okamžitě po návratu zadal sérii celostránkových inzerátů v několika největších amerických denících, kde ostře útočil na Severoatlantickou alianci a na Reaganovu politiku zvýšení vojenských výdajů.

Ano, je třeba to říci. Donald Trump dnes vystupuje ve všech ohledech proti „samotným základům moderní civilizace“.

Na Aljašce bylo až trapné, jak snadno Vladimír Putin získal navrch. Stačilo mu zopakovat pár Trumpových lží o ukradených volbách a jeho slabém předchůdci, který prý jen ničil Ameriku. Trump nikdy nepochopí, že jím ruský diktátor jen opovrhuje.

V takové situaci má poučení z historie velkou cenu. V roce 1932 v reakci na japonskou invazi do Mandžuska formuloval americký ministr zahraniční Henry L. Stimson princip mezinárodního práva, který byl velmi rychle převzat mnoha dalšími státy.

Podle této takzvané Stimsonovy doktríny státy nemají uznávat jakékoliv územní zisky, dosažené agresí, nátlakem nebo silou. Od té chvíle měl být respektován princip, podle kterého z protiprávních kroků nesmí vznikat legální právo. Tedy přesně to, co dnes Trump navrhuje jako řešení pro Ukrajinu.
Dnes už nic neplatí
Když v červnu 1940 sovětský diktátor Josif Stalin na základě tajné dohody s nacistickým Německem vojensky obsadil Litvu, Lotyšsko a Estonsko, a rozpustil jejich legitimní vlády, Spojené státy odmítly okupaci Pobaltí uznat, zamrazily všechna finanční aktiva tří zemí v zahraničí, a až do obnovení jejich samostatnosti v roce 1991 byla ve Washingtonu formálně otevřena jejich vyslanectví.

Dvacátého třetího července 1940 pak ministr Sumner Wells s pomocí prezidenta Roosevelta vydal historické memorandum, ve kterém stojí:

„Politika této vlády je všeobecně známá. Lid Spojených států se staví proti predátorským aktivitám bez ohledu na to, zda jsou prováděny za použití síly nebo hrozbou síly. Stejně tak se staví proti jakékoli formě vměšování ze strany jakéhokoli státu, ať už je jakkoli mocný, do vnitřních záležitostí jakéhokoli jiného suverénního státu, ať je jakkoli slabý. (…) Spojené státy budou i nadále stát za těmito principy, protože americký lid je přesvědčen, že pokud doktrína, v níž jsou tyto principy obsaženy, znovu nebude řídit vztahy mezi národy, nelze zachovat vládu rozumu, spravedlnosti a práva – jinými slovy samotný základ moderní civilizace.“

Důsledky oslabení americké demokracie jsou nasnadě. I u nás, stejně jako v Maďarsku, na Slovensku či v Rakousku, se stále častěji objevují „kremlolízalové“ jako Robert Fico nebo Viktor Orbán.

Ano, je třeba to říci. Donald Trump dnes vystupuje ve všech ohledech proti „samotným základům moderní civilizace“. Stimsonova doktrína přitom s úspěchem řídila americkou zahraniční politiku po desítky let.

Prezident Dwight Eisenhower potvrdil právo pobaltských zemí na samostatnost v roce 1957, stejně jako po něm i Ronald Reagan v roce 1983. Tato tradice přispěla v sedmdesátých letech i k přijetí mimořádně úspěšné americké politiky obrany lidských práv na celém světě, ze které se stala jedna z nejefektivnějších strategií svobodného světa proti diktaturám sovětského bloku.

Donald Trump nic z toho neví a vědět nechce. Nevědomky jen navazuje na izolacionistickou tradici, reprezentovanou třeba mocným think-tankem American Enterprise Institute, který už v devadesátých letech vehementně oponoval rozšíření NATO a chválil rozdělení světa na vlivové zóny, podléhající velmocem.

Trumpova „politika“ znamená pošlapání více než stoleté tradice, kdy svět ke Spojeným státům mohl vzhlížet jako ke skutečné „zemi statečných a svobodných“. Pro nevzdělaného prezidenta historie začíná až s ním.

Diktátoři, jako je Vladimír Putin, jsou v sedmém nebi, protože tak jednoduchému člověku stačí mazat med kolem úst a na všechno podstatné říkat ne. A Trump si nikdy nepřizná, že jím Putin pohrdá.

Důsledky oslabení americké demokracie jsou nasnadě. I u nás, stejně jako v Maďarsku, na Slovensku či v Rakousku, se stále častěji objevují „kremlolízalové“ jako Robert Fico nebo Viktor Orbán. Touží po stabilitě bez otravné soutěže faktů, názorů a řešení. Nesnáší nezávislá média a novináře, tak jako Donald Trump a Vladimír Putin.

A samozřejmě jim nevadí, když Spojené státy, ještě nedávno považované za symbol svobody a tolerance, požadují od žadatelů o víza otevření jejich účtů na sociálních sítích, osobní pohovory s konzulárními úředníky a navrch vysoké poplatky. Nic nového pro každého, kdo pamatuje dobu komunistického režimu. A my naivové jsme to považovali za nedemokratickou diktaturu.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Jan Urban: Jak si Putin na Aljašce zavrtěl s Trumpem

Tahle akce se neměla konat, zuří Zelenskyj. „Všem jsme to říkali alespoň tisíckrát“

Přišel o oba syny: Jiří Krampol se jich zřekl a už se s nimi nikdy neusmířil

Luxus, ze kterého přechází zrak! Tohle jsou nejdražší zásnubní prsteny celebrit

Slavia - Slovácko 2:1. Divočina v Edenu, po gólu hostů sešívaní hned otáčejí

Kolikrát můžeš bezpečně ohřát jídlo? Mikrovlnka mu nový život nedá