V sobotu 9. srpna uplynulo pět let ode chvíle, kdy začaly masové protesty Bělorusů proti falšování prezidentských voleb. Byl to fenomenální výbuch politické energie národa. Ale autokrat Alexandr Lukašenko podporovaný Moskvou pokojné povstání brutálně potlačil. Jeho diktatura, ve zlověstném spojenectví s Kremlem, představuje nebezpečí pro celou Evropu.
V den voleb, 9. srpna 2020, musel autor těchto řádků stát dlouhou frontu před volební místností v Minsku, aby volil Lukašenkovu rivalku Svjatlanu Cichanouskou.
Neoficiální sčítání hlasů na opoziční webové platformě Hlas ukázalo, že tato žena, donedávna hospodyňka, porazila v prvním kole dosavadního vládce. Jenže oficiálně Ústřední volební komise, která je pod Lukašenkovou kontrolou, vyhlásila jeho vítězství se ziskem více než 80 % hlasů.
Tohle zjevné drzé falšování pobouřilo mnoho Bělorusů. V srpnu 2020 vyšlo do ulic hlavního města protestovat 200–300 tisíc lidí (představme si to třeba tak, jako by do ulic vyšli úplně všichni obyvatelé Plzně a navíc i Olomouce); velké demonstrace se konaly i v dalších městech.
Úřady tím byly nějakou dobu zaskočeny a ohromeny. Pak ale Lukašenko, který si zajistil podporu Vladimira Putina, nasadil proti demonstrantům vycvičené a dobře vybavené bezpečnostní síly.
Kreml a Minsk společně vedou hybridní válku proti EU s pomocí nelegálních migrantů, kterým s překročením hranic pomáhají běloruské bezpečnostní složky.
Lidé byli nemilosrdně biti, mrzačeni, házeni do páchnoucích vězeňských cel. Několik lidí bylo zabito. Do Vánoc bylo protestní hnutí potlačeno.
Tichanovská byla fakticky deportována do Litvy. Stovky tisíc Bělorusů byly nuceny opustit svou zemi, aby unikly pronásledování. Mimochodem, kvůli problémům na trhu práce Lukašenko nedávno oznámil plány přivést do země až 150 tisíc pracovníků z Pákistánu.
Represe trvají dodnes. Podle běloruského centra pro lidská práva Vjasna (Jaro) bylo za posledních pět let trestně stíháno z politických důvodů nejméně 8 519 lidí.
Mnozí dostali vysoké tresty odnětí svobody (ani za Stalina tolik nedávali). Například manžel běloruské opoziční vůdkyně Siarhej Cichanouski byl odsouzen k 18 letům vězení (nedávno byl ale propuštěn na základě dohody s Američany).
Diktátor se nadále mstí za svůj strach z roku 2020 a snaží se vymýtit disent, aby nedošlo k žádným novým protestům.
Někteří říkají, že se tehdy, v roce 2020, měli Bělorusové chopit zbraní. Ale i když bychom si představili nemožné, tedy, že běloruské povstání zvítězilo, víme, že Putin měl na hranicích připravené své bezpečnostní složky. Utopil by běloruský protest v krvi, stejně jako nyní utopí v krvi Ukrajinu.
Moskva již mnohokrát zlomila aspirace jiných národů a jejich touhu po svobodě – stačí si vzpomenout, jak bylo v roce 1968 uškrceno Pražské jaro. A Bělorusko je pro Kreml nejdůležitějším strategickým předmostím, jehož ztráta je pro imperiální stratégy nemyslitelná.
Kreml plní Bělorusko zbraněmi
Putin ostatně toto předmostí využil k zahájení ofenzívy proti Kyjevu v únoru 2022. Z běloruských hranic do hlavního města Ukrajiny je to jen asi 150 kilometrů, byla to nejkratší trasa. Jen hrdinství Ukrajinců zmařilo tento pokus o bleskovou válku.
V únoru 2022 se pak Bělorusové znovu odvážili protestovat, přestože věděli, že je čeká vězení. Odvážlivci, kteří byli nazýváni „železničními partyzány“, poškozovali železniční zařízení, aby zastavili vlaky s ruskými vojenskými zásobami.
Pokud se Putin k tomu skutečně rozhodne, jednou ze slabin NATO je takzvaná Suwalská kapsa. Jedná se o úzký pás země mezi Polskem a Litvou, který lze snadno proříznout současnými údery z Kaliningradské oblasti a Běloruska.
Lukašenko, vycítiv protiválečné nálady lidu, se – přestože byl spojencem Kremlu – neodvážil vyslat svou armádu na ukrajinskou frontu.
Putin ale nyní využívá běloruské pozice k vydírání Evropy. Kreml a Minsk společně vedou hybridní válku proti EU s pomocí nelegálních migrantů, kterým s překročením hranic pomáhají běloruské bezpečnostní složky.
V lednu až červenci 2025 bylo zaznamenáno 27 360 pokusů o nelegální přechod z Běloruska do EU. Páchají je lidé ze znevýhodněných zemí Asie a Afriky.
V roce 2023 Moskva navíc oznámila, že v Bělorusku rozmisťuje své taktické jaderné zbraně. A 1. srpna Lukašenko a Putin na setkání na ruském ostrově Valaam potvrdili plány na rozmístění nejnovějšího raketového systému Orešnik ("Ořešák") na běloruském území do konce letošního roku.
To je hrozba nejen pro Ukrajinu, ale i pro země NATO. Navíc 4. srpna ruské ministerstvo zahraničí oznámilo, že se Moskva již nepovažuje býti vázanou smlouvou o likvidaci raket středního a krátkého doletu.
V sovětských dobách bylo na běloruském území, blíže k hlavním městům Severoatlantické aliance, rozmístěno 318 raket středního a 271 raket krátkého doletu. Je možné, že Kreml nyní podnikne podobný krok.
V roli Putinova vazala
Mezitím někteří analytici opět začali prosazovat tezi, že by Putin mohl brzy zaútočit na jeden ze států NATO – s největší pravděpodobností na jednu z pobaltských zemí.
Logika tohoto uvažování je následující. Donald Trump nyní zvyšuje tlak na Kreml a Putin může reagovat asymetricky – otevřením druhé fronty. Cílem je zintenzivnit bezpečnostní krizi v Evropě a následně dosáhnout míru za podmínek výhodných pro Moskvu.
Běloruští školáci se učí rozebírat a skládat útočnou pušku Kalašnikov; počínaje rokem 2026 je plánováno vysílání žáků desátých tříd do terénních výcvikových táborů u vojenských útvarů. Do vzdělávání se vštěpuje kasárenský duch.
Pokud se Putin k tomu skutečně rozhodne, jednou ze slabin NATO je takzvaná Suwalská kapsa. Jedná se o úzký pás země mezi Polskem a Litvou, který lze snadno proříznout současnými údery z Kaliningradské oblasti a Běloruska.
Na jednu stranu (protože hlavní síly Moskvy jsou nyní nasazeny proti Ukrajině) se zdá, že druhá fronta by byla nerozumným rozptýlením sil. Na druhou stranu nevíme, jak moc je Putin iracionální. Z pohledu zdravého rozumu byl i útok na Ukrajinu v roce 2022 šílenstvím.
Teď může Kreml v případě nové agrese počítat s panikou v Evropě. Navíc klíčový pátý bod Severoatlantické smlouvy je nyní často zpochybňován. Byl by Trump ochoten poslat své vojáky zemřít za Vilnius nebo Narvu? Odpověď není zřejmá.
Kremelskému vládci se může zatočit hlava z pocitu, že Západ ustupuje jeho drzosti a v případě takové eskalace bude žádat mír za ruských podmínek.
Ačkoli Lukašenko nazývá Putina svým „velkým bratrem“, na rozdíl od něj nemá imperiální ambice. Závislost Minsku na Moskvě se však za posledních pět let enormně zvýšila.
Rusko je ve svých pokusech lézt do běloruského zelí stále drzejší. Proto bude pro „mladšího bratra“ velmi těžké, téměř nemožné, vyhnout se vojenské spoluúčasti v případě nové agrese – tentokrát proti NATO.
Lukašenko je nucen se připravovat na možnou válku: vojenský rozpočet rok od roku roste, v zemi se rozmisťuje stále více ruských zbraní, militarizují se všechny sféry společnosti.
Běloruští školáci se učí rozebírat a skládat útočnou pušku Kalašnikov; počínaje rokem 2026 je plánováno vysílání žáků desátých tříd do terénních výcvikových táborů u vojenských útvarů. Do vzdělávání se vštěpuje kasárenský duch.
To vše je v rozporu s mírumilovnou mentalitou Bělorusů (v tomto jsou velmi podobní Čechům). Země je však v železném sevření diktatury. Za podporu Moskvy v roce 2020 vládce Běloruska, jehož křeslo se tehdy notně kymácelo, platí Putinovi věrnou službou, rolí vazala.
Během setkání na Valaamu začal Lukašenko, který chtěl pomoci svému „velkému bratrovi“, Kyjev strašit: pokud se nedohodnou na míru za podmínek Moskvy, Rusové „půjdou dál a území dobudou“. Putin ho bez okolků opravil: „Vrátí ho. Je naše.“
Stejně tak může považovat za „své“ území bývalé země Varšavské smlouvy. V tomto případě je běloruský opěrný bod velmi vhodný pro Putinovu imperiální pomstu.
I když tedy Lukašenkův režim bojuje především proti vlastním lidem, pod vedením Kremlu představuje stále větší nebezpečí pro celou Evropu.
Autor, Aliaksandr Klaskouski, je politický analytik běloruské nezávislé informační agentury Pozirk.
Tento to text vznikl v rámci projektu EthProMedE. Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.
DámskýDeník.cz|
adbz.cz|
In-lifestyle.cz|
HN.cz|
i60.cz|
VIPživot.cz|
VědaŽivě.cz|
JakZdravě.cz|
HlídacíPes.org|
