Americká armáda v září 2023 ukončila vývoj modernizace M1A2 SEPv4 Abrams. Místo ní zvolila zásadně přepracovaný tank M1E3. Podle portálu 19FortyFive vznikl program o sedmi prototypech za zhruba 400 milionů dolarů. Americký tank ale narazil na hranice své konstrukce.
VIDEO
Zabiják sovětských tanků: Od 70. let k SEPv4 Abrams vstoupil do služby v roce 1980. Byl určený pro zastavení sovětských tankových armád, které se měly valit Evropou. Dlouhý život Abramsu zajišťovaly balíčky vylepšení SEP (System Enhancement Package) , které postupně přidávaly optiku, elektroniku a pancéřování.
M1E3 v Detroitu, US Army, Volné dílo SEPv4 měl navázat na verzi SEPv3. Podle dostupných popisů měl tank disponovat konektivitou se sítí Joint Battle Command Network a měl mít dostatečné energetické zdroje pro zbraňové systémy budoucnosti . Zůstával tedy u stejného konstrukčního principu, kdy se nové vybavení přidávalo na osvědčený stroj z 70. let.
Hlavní zbraní zůstal 120mm hladký kanón M256. Datové propojení umožňuje použít programovatelnou munici M1147 AMP (Advanced Multi-Purpose) od firmy Northrop Grumman . Ta má jediným typem střeliva nahradit několik dřívějších nábojů a podle popisu umí zasáhnout tanky, pěchotu i lehká vozidla. Umí také vybuchnout nad protitankovým družstvem.
Součástí modernizace měl být i systém řízení palby s prvky umělé inteligence. Měl střelce upozornit, že cíl může být spojenecké vozidlo. Kvalita tohoto systému se v praxi neověřila.
Ochranu tvoří pancéřový balíček NGAP s prvky ochuzeného uranu v přední části korby a věže. Podle zdrojů byl tank připraven na integraci aktivní ochrany Trophy od firmy Rafael , určené proti protitankovým střelám a granátům typu RPG. Pohon zůstal plynová turbína Honeywell AGT1500 s výkonem 1 500 koní.
Nová diagnostika měla hlásit poruchy do zázemí ještě za boje. Logistika tak měla v reálném čase sledovat stav paliva a munice tanků na bitevní linii. Pomocná energetická jednotka měla umožnit provoz elektroniky bez spuštění hlavní turbíny.
Základní parametry podle otevřených zdrojů (údaje zdrojů se liší) posádka: 4 (velitel, střelec, nabíječ, řidič), délka s dělem vpřed: 9,77 m; šířka: 3,66 m; výška: 2,44 m, bojová hmotnost: 66,8 t, s přídavným pancéřováním a pluhy na miny podle 19FortyFive přes 80 tun, hlavní zbraň: 120mm M256; sekundární: 12,7mm M2 na dálkově ovládané zbraňové stanici CROWS, dva 7,62mm kulomety M240, motor: AGT1500, 1 500 k, rychlost: 67 km/h po silnici, 48 km/h v terénu, dojezd: zhruba 426 km při zásobě paliva 1 911 l. M1A2 SEPv4 Abrams: Hmotnost jako první hřebík do rakve Hmotnost se stala jednou z hlavních příčin konce programu. Podle 19FortyFive byl tank příliš těžký pro většinu evropských mostů i pro taktický mostní systém armády. Údajně by také přesáhl možnosti vyprošťovacích vozidel a přepravních návěsů, což by vyžadovalo výměnu celé podpůrné techniky.
Oficiální zdůvodnění armády tento směr potvrzuje. Generálmajor Glenn Dean uvedl, že Abrams už nemůže dále zvyšovat schopnosti bez přidávání hmotnosti a že ochrana musí být budována zevnitř, nikoli přidávána zvenčí . Válka na Ukrajině podle něj ukázala, jak kritické to je.
T-90M, Mil.ru, CC BY 4.0 Německý Leopard 2A7 se podle údajů výrobce pohybuje kolem 67 tun a je tedy hmotnostně blízko SEPv3. Ruský T-90M je výrazně lehčí, zhruba 46 až 48 tun, ale za cenu nižší ochrany posádky . Rozdíl ukazuje, že hmotnost není jediným kritériem a že lehčí tank neznamená nutně větší schopnost přežití.
Dronové války: Druhý hřebík do rakve a cesta k M1E3 Válka na Ukrajině probíhá od února 2022, tedy před rozhodnutím armády o tanku M1A2 SEPv4 Abrams. Levné bezpilotní se staly jedním z hlavních způsobů jak vyřadit obrněnec . A podle 19FortyFive měly prototypy SEPv4 slabé střešní pancéřování věže a nechráněné mřížky motorového prostoru, což by znamenalo obrovský problém na bojišti.
Tank M1E3 Abrams má podle veřejných informací zahrnovat to nejlepší ze SEPv4 a využívat modulární otevřenou architekturu (MOSA). Cílová hmotnost je kolem 60 tun a součástí koncepce je hybridní pohon. Inspirací byl i technologický demonstrátor AbramsX , který měl být ještě zhruba o deset tun lehčí než SEPv3.
Od dubna 2025 se objevují zprávy, že armáda se snaží urychlit práce na tanku M1E3. Zadání bylo jasné, tedy do konce roku 2025 první tank a do konce roku 2026 četa tanků. Způsob, jakým se americká armáda posunula tak rychle , bylo díky zaměření se na komercializaci. Takže místo toho, aby stavěli zakázkovou pohonnou jednotku, zakázkovou převodovku a další komponenty, využijí dodávky od tržních poskytovatelů.
Pohonnou jednotku pro raný prototyp měla dodat společnost Caterpillar, a že převodovku poskytne firma SAPA. Klíčovým aspektem budoucího modelu M1E3 bude nějaká forma hybridního pohonu , která nabídne ekonomičtější alternativu k palivově náročné plynové turbíně, jež se nachází v současných tancích Abrams. Stroj nebude plně elektrický, protože by ho nebylo kde nabíjet. Od hybridního pohonu si armáda slibuje úsporu paliva přibližně ve výši 40 %.
SEPv4 ukázal hranici filozofie „přidat další vrstvu“. Armáda USA usoudila, že delší postupné zvyšování hmotnosti nedává smysl, a raději přešla k novému návrhu moderního tanku.
Zdroj: 19FortyFive , TWZ , Defense magazine Autor/Licence fotografie: AbramsX, General Dynamics Land Systems