Přesto toto místo upoutalo mou pozornost. Zejména svou dlouhou historií, ale také spojením s dnešními olympijskými hrami.
Olympie se nachází na Peloponésu, v údolí řek Alfeios a Kladeos, nedaleko města Pyrgos. Nebyl to jen sportovní areál, ale také významné náboženské centrum zasvěcené nejvyššímu řeckému bohu Diovi. Náboženské slavnosti se zde konaly už v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Chrám Dia byl postaven v 5. století př. n. l. a patřil k nejvýznamnějším stavbám klasického Řecka.
V roce 776 př. n. l. se zde konaly první olympijské hry, o nichž se dochovaly písemné záznamy. Poté se opakovaly pravidelně jednou za čtyři roky. Tradice pokračovala téměř dvanáct století, až byly antické olympijské hry na konci 4. století n. l. zakázány.
Organizaci her zajišťovalo město Elis. Poslové odtud každé čtyři roky vyráželi do okolních řeckých měst, aby oznámili datum slavností v Olympii. Hry se konaly v létě a jejich nejdůležitější součástí byly samozřejmě sportovní soutěže na počest Dia. Do Olympie se sjížděli závodníci z různých částí řeckého světa.
Soutěžit mohli pouze svobodní řečtí muži, kteří splňovali stanovená pravidla. Závodníci se na hry připravovali a před jejich zahájením museli projít výběrem a tréninkem v Elis.
V době olympijských her platil takzvaný posvátný mír, řecky ekecheiria. Ten měl zajistit sportovcům i divákům bezpečnou cestu do Olympie a zpět, a to i přes území znepřátelených států.
Nejstarší olympijskou disciplínou byl běh na délku jednoho stadionu, tedy přibližně 192 metrů. Postupně přibývaly další disciplíny a v době největšího rozmachu jich bylo více než dvacet. K oblíbeným patřil box, zápas a pankration – kombinace zápasu a pěstního souboje. Velkou pozornost přitahovaly také závody vozů.
Přístup do Olympie byl tehdy obtížný. Nevedly sem žádné pohodlné cesty a hornatý terén nebyl pro vozy snadno sjízdný. Sportovci i návštěvníci proto často přicházeli pěšky. Olympie navíc nenabízela ubytování pro takové množství lidí, a okolní plochy se proto během her proměňovaly v obrovské stanové město, v němž několik dní pobývaly tisíce návštěvníků.
Význam Olympie postupně upadal a poslední známé olympijské hry se zde konaly ve 4. století n. l.
Roku 426 vydal císař Theodosius II. nařízení, kterým nechal zničit pohanské chrámy v Olympii. To, co po tomto zásahu zůstalo, později ještě více poničila dvě ničivá zemětřesení, která následovaly v letech 522 a 551. Následné záplavy pak trosky překryly nánosy zeminy.
Někdejší Olympie se postupně zcela vylidnila a na dlouhá staletí zůstala zapomenuta pod vrstvami zeminy a zeleným porostem. Teprve na konci 19. století začali její pozůstatky systematicky odkrývat němečtí archeologové. Lokalita byla postupně prozkoumána a zpřístupněna veřejnosti.
A právě tento areál jsem navštívila letos začátkem září. Na první pohled mě sice nijak zvlášť neuchvátil, ale poutavý výklad a propojení archeologického areálu s místním muzeem mě brzy přesvědčily o opaku. Třeba by Olympie mohla zaujmout i vás, a tak vás zvu na krátkou procházku archeologickým areálem, kterou jsem doplnila fotografiemi.
Vstup do archeologického areálu
Do areálu vstoupíte po mírně svažité cestě mezi pozůstatky římských budov. Stojí zde dominantní sloupořadí a zbytky rozsáhlého gymnasia a palaistry. Právě v těchto místech probíhala konečná příprava sportovců na závody. Překvapilo mě, že sportovci tu byli ubytováni již měsíc před začátkem her a po celou dobu závěrečné přípravy trénovali pod přísným dohledem. Museli prokázat, že jsou na hry dostatečně připraveni.
Místo, kde stávalo gymnasium a palaistra.
Majestátní chrám Dia Olympského o rozměrech přibližně 28 × 64 metrů byl dokončen v 5. století př. n. l. Chrám se tyčil do výšky kolem 20 metrů a jeho mohutné sloupy měly v průměru téměř dva metry. Uvnitř stála slavná socha sedícího Dia ze zlata a slonoviny, která patřila k divům antického světa. Dost mě překvapilo, jak málo z původního chrámu zbylo. Dnes můžeme vidět pouze odkryté základy chrámu a na ně byl pro představu umístěn pouze zrekonstruovaný sloup.
Pozůstatky Diova chrámu
Nedaleko stojí chrám bohyně Hery. Zde nebyly odkryty jen základy, během archeologických výzkumů byly znovu vztyčeny některé sloupy. Před chrámem se nachází nízký oltář, na němž se podle tradice zapaluje olympijský oheň. V první chvíli se mi ho dokonce podařilo přehlédnout.
Chrám bohyně Héry
Všimnout si zde můžete také takzvaného Filippeionu, malé kruhové stavby zasvěcené makedonskému králi Filipovi II. a jeho rodině. Jde o nejvíce zachovanou stavbu z celého areálu.
Pozůstatky jediného chrámu s kulatým půdorysem - tzv. Filippeion.
Nejpřitažlivějším místem pro návštěvníky je bezpochyby místní stadion. Před jeho vstupem stávala stoa – krytá chodba, která sloužila mimo jiné jako prostor pro přípravu sportovců. Ti před vstupem do soutěží odkládali oděv a závodili nazí. Do dnešní doby zůstal z této stavby pouze poslední oblouk, pod kterým jsem konečně prošla.
Ženy měly na olympijské soutěže jako diváci vstup zakázán. Výjimku měla kněžka bohyně Démétér, která měla své čestné místo přímo u stadionu.
Zbytky vstupu na stadion
Zachovaná podoba olympijského stadionu pochází ze 4. století př. n. l. Dodnes zde uvidíte původní startovní čáru, travnaté svahy, které sloužily jako přirozené tribuny pro diváky, místo pro porotu a také čestné místo kněžky bohyně Démétér.
Olympijský stadion
Stadion měl přibližně 192 metrů dlouhou běžeckou dráhu a jeho rozměry se staly vzorem pro další sportovní stadiony. Diváci seděli na svazích kolem dráhy a kapacita stadionu se odhaduje na desítky tisíc lidí. Jako návštěvníci jsme si mohli vyzkoušet běh na délku jednoho stadionu. Osobně jsem se na to necítila, tak jsem pouze přihlížela jako divák. Vítěz tohoto běhu mi alespoň na chvíli propůjčil vavřínový věnec.
S půjčeným vavřínovým věncem
Hlavní archeologické nálezy jsou však umístěny v muzeu, které se nachází v parku nedaleko vstupu do areálu. V muzeu je vystaveno mnoho vzácných předmětů a soch. Jedním z nejpůsobivějších exponátů je Praxitelovo sousoší Herma s malým Dionýsem. Důkladně jsem so ho prohlédla, o tom svědčí i poctivé záběry sousoší z několika úhlů.
Hermes s Dionýsem
Hermes s Dionýsem - detail
Hermes s Dionýsem ze zadu
Další archeologické nálezy vystavované v muzeu
Přestože k pokusům o obnovení olympijských her docházelo už v novověku, první novodobé olympijské hry se konaly v Řecku v roce 1896, tedy více než 1500 let po zániku antických her. Nemohly se však konat přímo v Olympii, kde z původního areálu zůstaly především ruiny. Proběhly proto v Athénách na Panathénském stadionu. K jejich obnovení významně přispěl francouzský baron Pierre de Coubertin.
Moderní olympijské hry bývají spojovány se zapálením olympijského ohně. Původ tohoto symbolu sahá ke starověkému Řecku, kde byl posvátný oheň udržován po celou dobu konání her. Tradice olympijského ohně v podobě, jak ji známe dnes, byla zavedena na olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928.
Dnes se olympijský oheň zapaluje právě zde, v Olympii, pomocí slunečních paprsků soustředěných parabolickým zrcadlem. Samozřejmě od zvídavých návštěvníků padla otázka, jak se oheň zapálí, když zrovna nesvítí slunce. Pro tento případ prý existuje náhradní řešení, použije je oheň uchovaný z nácviku ceremoniálu.
A tak, i když ze starověké Olympie zbyly především ruiny, její odkaz stále žije. Právě tady se totiž setkávají dějiny, sport, náboženství i tradice, která přetrvala více než dvě tisíciletí.
Zdroje informací:
https://www.radynacestu.cz/magazin/archeologicka-lokalita-olympia/
wikipedie