3 min

Pán a pes

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Potkávala jsem ho skoro pravidelně ode dne, od kdy chodím jinudy na autobus do nového zaměstnání. Stárnoucí muž a jeho, rovněž stárnoucí, pes. Stejná kolébavá, namáhavá chůze a téměř stejná postava, s nějakým tím kilíčkem navíc. Dokonalé souznění. Oba přátelští, pohodoví a vážně – tolik si podobní.

Pán a pes

Zdroj: 162ae300d0c33ae8192c0b7e5e441743/ChatGPT-Image-24.9.2026-13-45-42.png

Pán a pes

25. 9. 2026

„Chce se vám?“ byla každodenní otázka toho žoviálního pána. „Ale jo, musí, odpovídala jsem nejčastěji. Když jsem zrovna necválala na poslední chvíli a nějaká ta vteřinka nadbývala, poškrábala jsem prošedivělého, původně černého, kokra za ušima. Ten se mi oddaně svalil k nohám, abych ho ještě polechtala na břiše. Pokud jsme se potkali i odpoledne, hrátky bývaly delší.

Po nějakém čase jsem ty dva adoptovala do svého života, jako jeho nedílnou součást. Občas jsme spolu jezdívali v autobuse. Jednou pes na frizúru, jindy pán na kontrolu se srdíčkem .

Domnívala jsem se, že je vdovec. Ale jedno pěkné odpoledne ho vidím na verandě domu sedět s paní, roztřesenou zřejmě Parkinsonem. Oba mi mávají a paní se i lehce usmívá. Nejspíše mě celé ty roky pozoruje z okna. Kdo ví, co si o tom našem psím přátelství myslí.

Jednoho dne potkávám svého němého přítele bez pána, s cizí paní, asi tak v mém věku. „Copak je s páníčkem?“ ptám se nesměle, jakoby psa. „Tatínek je v nemocnici. Trochu ho zlobí srdíčko,“ odpovídá mi ochotně zástupná panička. Zalituji oba. Pes na mě hledí smutnýma očima a žádá v nich vysvětlení.

Po období, kdy se zas vídáme stará parta, najednou nepotkávám ani jednoho. Dělám si starosti. Oba mi scházejí jako ranní doping. Díky jim přeci chodívám na zastávku s úsměvem.

Paní s pudlíkem mi po dvou dnech vysvětluje, že kokr dostal koliku a … musel být utracen. Ajajaj! Ten pán to snad nepřežije. Vždyť byli jak siamská dvojčata.

Líčím to doma zasvěcené dceři a obě jsme ten večer byly moc smutné. Obě jsme je oba měly moc rády. Jako nerozlučnou dvojku. Naše sídliště už nikdy nebude, co bývalo.

Po dalších několika dnech potkávám pohublého pána. Uhýbá lesknoucíma se očima. Chytám ho účastně za ruku a on druhou odmávne výmluvné gesto, že nemá sílu se o tom bavit. „Je mi to moc líto,“ špitnu alespoň.

Ze zvyku je, při ranním sprintu, dál vyhlížím, tak, jak jsem kdysi ještě několik měsíců hledala očima ty nejkrásnější pampeliškové listy pro želvu, která už doma nebyla.

* * *

Po pár týdnech potkávám pána, už s mírně oživlýma očima. „Dcera mi sehnala nového pejska. Zlatou kokřici. Už brzy mi ji přiveze.“ Mám upřímnou radost a těším se na novou dvojku.

Seznámení proběhlo hladce. Hned jsme byly kamarádky. Jaký pán, takový pes. Kokřice je stejná sympaťačka, jako byl její předchůdce. Přátelská, přítulná. „Chce se vám?“ „A víte, že jo!“

Plynou týdny, měsíce,… a pánovi opět září oči a na svou souputnici hledí s něhou a pýchou zároveň. Zase se našel.

* * *

„Chytli ho, jak krade v sámošce!“ líčí mi manžel novinky ze sídliště. „Chudák!“ vyhrkávám docela nelogicky. Bydlí kousek od samoobsluhy. Každý ho tu zná. Kam se bude štrachat při své špatné chůzi? Jak ten kabát z ostudy unese? Myšlenky se mi honí v hlavě stylem vyplašených rybiček v akváriu. Mrzí mě to za něho.

Za několik dní ho zahlédnu v samoobsluze. Kouká do nikam. Jindy vesele jezdil očima a vyhledával kontakt. Zaraženě se zdravíme, až když není vyhnutí.

Ráno už ho nepotkávám, odpoledne občas. Světýlka v očích opět pohasnutá.

Naše sídliště už nikdy nebude, co bývalo.

Autor: Iva Bendová

Reklama

Další články z i60.cz

Na vážnou nemoc ledvin může upozornit i vysoký krevní tlak

Slib z nás nikdo nevymlátí

Červnové slunce pralo do oken osmé třídy a vzduch v učebně páchnul prachem a linoleem. Otřel jsem si...

Naše dobrodružná cesta do Mikulášovic

Jsem soutěživý typ. Odjakživa se ráda zúčastnuji různých soutěží. Dřív to byly hlavně křížovky, poslední...

Olympie: místo, kde se zrodila olympijská tradice

Když člověk vstoupí do areálu antické Olympie a rozhlédne se, možná ho překvapí, jak málo toho z původního...

Když stoupá teplota

Klimeš seděl v bufetu sauny, usrkával dvoudecku vína a skrze prosklenou stěnu pozoroval „cvrkot“ v...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Pán a pes

„V noci svítíme, aby po děckách neběhali švábi.“ Tady obecní volby nikoho nezajímají

Horko, které mělo přijít až za 20 let, je tady. Rekordní El Niño může připravit o život statisíce lidí

Kvízová dáma Dagmar Jandová shodila kila i roky. Prozradila, co stálo za její proměnou

Lék za 50 korun snižuje riziko návratu rakoviny prsu. Běžní doktoři o něm ale nevědí

Dva podezřelí, jedna DNA. Jak kriminalisté hledají pachatele mezi jednovaječnými dvojčaty