6 min

„Pinďouři & pipinky“

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Jak Naked Attraction (de)sexualizuje nahotu a jak o ní (ne)dokážeme mluvit.

„Pinďouři & pipinky“

Zdroj: Qult.cz

Hudební televize Óčko nedávno odvysílala závěr své nové reality show Naked Attraction Česko & Slovensko. Nahá seznamka, v níž účastnictvo vybírá svůj ideální protějšek na základě prvotních sympatií k částem odhalených těl, není pro diváctvo Óčka žádnou novinkou. Stanice totiž přinesla na obrazovky v minulých letech hned několik jeho zahraničních mutací. Nyní se pořad konečně dočkal také své česko-slovenské verze.

Původně veřejnoprávní formát z produkce britské stanice Channel 4 navazuje na dlouhou tradici randících reality show. Na rozdíl od nich však vnáší do televizního prostoru explicitní nahotu, kterou zbavuje senzacechtivosti, a snaží se bořit mýty o dokonalých tělech, kterými mediální prostor zaplavují pořady typu Bachelor nebo Love Island. Deník The Guardian uvedení kontroverzního formátu v Británii v roce 2016 označil za „smrt civilizace“.

Po prvotním pohoršení se však ukázalo, že projekt s notnou dávkou empatie ukazuje těla různých tvarů, velikostí, etnik i genderů, která netřeba vnímat pouze jako objekty sexuálního vzrušení. Jak se komerční stanici daří napojit na tuto veřejnoprávní linku pořadu? Jak lokální Naked Attraction pracuje s těly, jež nespadají do klasických cis heteronormativních škatulek? A co série říká o tom, jak o nahých tělech vůbec (ne)dokážeme mluvit?

„Seznamky slibují lásku na jedno kliknutí. Ale místo rande často přijde jen nekonečné chatování a zklamání. Zapomeňte na nepravdivé filtry a falešné profily. U nás se lidé ukazují tak, jak doopravdy vypadají,“ lákají úvodní slova moderátorky Moniky Timkové na začátku každé epizody k podívané, v níž se mají lidé autenticky a „nerušeně“ seznámit. Účastnictvo, které v krátkém medailonku zpravidla nejprve shrne své negativní zkušenosti s nástrahami online seznamování, se následně s moderátorkou postaví před pět různobarevných boxů, v nichž čeká pět nahých osob ucházejících se o rande.

„Picker“ v dialogu s moderátorkou rozebírá svá očekávání týkající se velikostí a tvarů, úpravy ochlupení či svalstva svého protějšku a na základě těchto preferencí posílá potenciální nápadnictvo postupně domů. Jakmile v odhalujících se boxech zůstanou poslední dva „přeživší“, odhodí své svršky také picker a nakonec se svým vyvoleným protějškem vyrazí na „oblečené“ rande. V následném krátkém dodatku natočeném asi o měsíc později se pak diváctvo dozví, zda bylo úspěšné a zda se vzájemné sympatie prohlubovaly i po vypnutí kamer.

Z hlediska castingu se česko-slovenské lokalizaci daří dosáhnout inkluzivního přístupu a účastnictvo je pozoruhodně rozmanité. V boxech vidíme bez cenzury osoby všech věkových kategorií, sociodemografických skupin, nositelstvo různých identit i osoby se zdravotním znevýhodněním. Ke všem přitom pořad přistupuje bez rozdílů, a pomáhá tak normalizovat těla různých tvarů, velikostí i nedokonalostí, které má každý z nás.

Na rozdíl od obsesivně tesaných muskulatur a dohladka oholených povrchů těl, jež kralují mediálnímu prostoru v pořadech jako Bachelor, Love is Blind nebo Too Hot to Handle, je v Naked Attraction zcela běžné vidět tělo s povislou kůží, se znaménky, s ochlupením a větší či menší vrstvou podkožního tuku. Taková těla jsou prezentována s odzbrojující samozřejmostí bez jakýchkoli hodnotících či negativních nánosů. Toto sebepřijetí podporuje nejen moderátorka, která má vždy v zásobě komplimenty pro každého před kamerou, ale před poslední volbou se musí navzájem pochválit také obě soupeřící osoby.

^{Braňo, zdroj: Naked Attraction, Óčko}

Po vzoru zahraničních verzí epizody obsahují také krátké animované segmenty, které rádoby edukativně informují o „zajímavostech“ ohledně lidského těla a sexuality. Tyto vsuvky, stejně jako jejich mizivá informační hodnota převlečená do odborného hávu, jsou ovšem tak těžkopádné, že se z nich stávají pouze jednoduchá zvolání, rádoby podpořená blíže nespecifikovanými studiemi. Dozvíme se tak třeba, že ženy rády hodnotí mužské zadky, že zrzaví lidé vypadají mladší, že žádné dvě vulvy nejsou stejné nebo že průměrný gay má údajně větší penis než průměrný heterosexuál. Sekvence, jež by mohly mít osvětový nebo alespoň populárně-naučný charakter, zůstávají bohužel jen jako útržkovité zajímavosti a je škoda, že s nimi formát nepracuje pečlivěji. Právě tyto segmenty v kombinaci s velkou variabilitou lidských těl totiž dávají pořadu „veřejnoprávní“ charakter, kterým se pyšní nejen původní britská, ale třeba také dánská verze.

Přestože se formát snaží vyhýbat bulvarizujícímu pojetí a přílišné sexualizaci detailně snímaných částí nahých těl, na limity tohoto přístupu naráží zejména těžkopádný small talk moderátorky s účastnictvem. Výplňové dialogy primárně slouží k natažení stopáže předtím, než vybírající osoba učiní těžkou volbu a zúží okruh svého zájmu o další tělo v boxech. Otázky ohledně ideálního vztahu, přípustné míry tělesného ochlupení nebo počtu piercingů jsou v lepším případě rozpačité, jindy vyloženě trapné a v horším případě stejně k sexualizaci nakonec sklouzávají – ať už v návodných otázkách na oblíbené sexuální praktiky, nebo při úkolech, v nichž musí nahé ženy v boxech předstírat vzdychání jako při sexu nebo simulovat orální sex na koňakové špičce (zatímco muži odpovídají na hlubokomyslné otázky o významu důvěry nebo závodí v pití piva).

Nejmarkantnější rozdíl mezi čistě zábavním formátem a reality show s přesahem se vyjevuje v užití jazyka, kterým účastnictvo (ale paradoxně také moderátorka) dokáže o tělech a jeho jednotlivých částech mluvit. V jedné z prvních epizod se pickerem stává Jakub – asi nejvýraznější účastník série a také jeden z mála, jehož seznámení v pořadu se přetavilo ve vážnější známost. Jakub v průběhu epizody jasně formuluje své preference a bezpříznakově popisuje těla potenciálních mužských nápadníků. Zakřivení penisu, velikost varlat i piercing v žaludu jsou popisovány věcně, téměř „suše“, ale konkrétně a výstižně.

V kontrastu s ním účastník Honza v jiné z epizod komentuje vulvy pubertálními výrazy jako „pipinka“ a „čárka“, zatímco žoviálně přirovnává účast v seznamce k návštěvě továrny na čokoládu. Používaná terminologie pořadu tak osciluje od neutrálních výrazů a lascivních narážek na „čištění trubek“ až po infantilní výrazy typu „pinďouři“, „zadečky“ a „kundičky“.

^{Jakub, zdroj: Naked Attraction, Óčko}

Zajímavé je, že méně zabarvené popisy těl napříč sérií volilo spíše queer účastnictvo (ať už jde o epizodu s Jakubem, Matějem nebo Braněm). Nedávná studie publikovaná v Journal of Sex Research zabývající se vlivem otevřené komunikace v oblasti intimity a sexu mezi queer lidmi na jejich sexuální a vztahovou spokojenost ostatně dochází k podobným závěrům. Vychází přitom ze skutečnosti, že ačkoli je efektivní komunikace o sexuálních potřebách a preferencích považována za základ zdravého vztahu, výzkum v této oblasti se doposud zaměřoval především na heterosexuální páry.

Queer vztahy byly v podobných studiích dlouhodobě opomíjeny. LGBTQ+ osoby přitom v komunikaci o intimitě a sexualitě čelí specifickým výzvám, jelikož jejich sexuální interakce probíhají většinou podle kulturně podmíněných scénářů, které jsou ve většinové společnosti silně heteronormativní (určují například kdo má sex iniciovat nebo čí slast je v rámci aktu „privilegovaná“). Queer osoby se však těmito danými scénáři neřídí, a explicitní sexuální komunikace je tak pro ně důležitým prvkem pro společné vytváření vlastních norem, významů a efektivní artikulaci sexuálních potřeb. Výzkum tak potvrdil, že pro queer páry, jež si musí své sexuální scénáře (potřeby a preference) vyjednávat mimo tradiční společenské normy, je kvalita, četnost a explicitnost komunikace naprosto klíčová.

Možná i proto je pro neheterosexuální účastnictvo show snazší mluvit o oblasti intimity otevřeně a méně křečovitě. Díky tomu umí jasněji vyjádřit své preference a vyhnout se přitom pubertálně laděným popisům. Formát reality show tak výstižně „obnažuje“, jak moc je tělesná sféra a intimita v naší společnosti upozaděná – pro některé heterosexuální účastníky a účastnice často až do takové míry, že nejsou schopni (nebo ochotni) o svých tělech a potřebách mluvit bez uzardění, nebo aniž by se úpěnlivě nevyhýbali některým výrazům, jako by snad představovaly nevyslovitelné tabu.

Zbylá část obsahu je dostupná pouze pro členstvo s aktivním členstvím.

Už jste v členstvu Qultu? Přihlaste se.

Chceš to dočíst? Podpoř queer žurnalistiku a získej plný přístup k obsahu. ❤️🌈

Pomůžeš existenci a finanční nezávislosti queer magazínu Qult
Získáš plný přístup k veškerému obsahu
Dostaneš pozvánky, slevy a volné vstupy na queer akce
Bez závazků, můžeš kdykoliv přerušit nebo zrušit

Vyberte periodicitu členství

Jméno

Příjmení

E-mail

Podpořit

Reklama

Další články z Qult.cz

Queer prázdniny v Československu: Chaty, cruising, Lambda tours i teplé lázně

Prvnímu Prague Pride nejvíc pomohl homofobní Klaus. Letos jsme nedostali ministerskou záštitu, říká ředitelka festivalu

„Média nás stále redukují na průvod nahých zadků.“ Rozhovor s Kamilou Fröhlichovou.

Queer streaming? Netflix a spol. přináší spíš jen přeslazenou estetiku, na realitu stále čekáme

Teplý obsah roste, často se však přizpůsobuje pravidlům mainstreamového vkusu.

Československo mělo queer časopis už v roce 1931. Patřil k prvním na světě

Století queer žurnalistiky: začátky v Německu, český Hlas, Nový hlas i porevoluční SOHO.

„Tarot říká, že budu točit ještě v osmdesáti.“ Šimon Holý uvádí ve Varech nový queer film Chica Checa

Rozhovor o filmařských touhách, Herculu Poirotovi, zábavných historkách i jeho novém filmu Chica Checa, kde...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Qult.cz

Qult.cz přináší články, které se věnují současné kultuře, společenským tématům a životním zkušenostem lidí z různých prostředí. Obsah propojuje publicistiku, rozhovory, komentáře i osobní pohledy na otázky identity, vztahů, kultury a společenských změn.Texty často otevírají témata spojená s...

„Pinďouři & pipinky“

Český film Volklore režisérky Viktorie Štěpánové získal studentského Oscara

Východoněmecká krasobruslařka Wittová byla sledována Stasi od sedmi let. Tajná policie zapisovala i detaily intimního života

Země, kterou svět odmítá uznat: Sealand přežil střelbu, převrat i útok žoldnéřů

Holýma rukama a dláty vytesali do skály úchvatný chrám. Stojí už 1200 let

„Chtěl jsem proskočit oknem,“ přiznal Vavřinec Hradilek. Vážnou diagnózu odhalila bolest hlavy