Jakmile se mi naskytla příležitost, vyrazila jsem si ten pražský podzim užít. Samozřejmě s foťákem, takže vás mohu pozvat na malou fotoprocházku. Za cíl jsem si zvolila Jelení příkop a cestou jsem prošla Královskou zahradou. Vždy lituji, když je na zimní sezónu od listopadu do konce února uzavřou.
Cestou od tramvaje ke mně větřík zavál vodní mlhu. Fontánu ve tvaru vějíře vytvořila akademická sochařka Martina Hozová ve spolupráci s Janem Paclíkem. Je věnována památce hraběnky Žofie Chotkové, manželky následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Od roku 2009 ochlazuje okolí Písecké brány.
Do Královské zahrady jsem vstoupila u Letohrádku královny Anny. Tato nádherná renesanční stavba, kterou nechal Ferdinand I. postavit pro svou manželku Annu Jagellonskou, prochází od května rozsáhlou rekonstrukcí.
U zdi pod letohrádkem zvalo k vyhřívání na slunci několik laviček s úžasným výhledem.
Cestou se nabízely další pohledy, zasazené do podzimně zbarvené vegetace.
Na prohřáté zdi zlátla vinná réva.
Cestou mě zaujalo několik zákoutí.
Do Jeleního příkopu jsem sestoupila po cestičce z ulice U Prašného mostu.
Nahoře se davy turistů hrnuly do hradu. Tady naopak panoval úžasný klid. Stráně plné barevného listí utlumily veškeré zvuky. Jen ptáci se tu ozývali. Procházelo se tu jen několik lidí.
Kdysi využili stavitelé Pražského hradu hlubokou rokli s potokem Brusnicí jako přirozený obranný prvek. Císař Rudolf II. tu choval jeleny určené k loveckým radovánkám. Podle nich získal příkop své jméno. V době francouzské okupace Prahy v letech 1741 - 42 zřejmě padla zdejší vysoká za oběť hladovým vojákům.
Dalšími zvířecími obyvateli se stali medvědi Míša a Ríša, dar legionářů prezidentu Masarykovi. Žili zde až do padesátých let, kdy dvakrát utekli a dokonce zranili zaměstnance hradu. To vedlo ke zrušení medvědária.
Mezi zamřížovanými vchody do umělé jeskyně, kde tenkrát medvědi přebývali, je velice pěkně upravené vyústění pramene v podobě medvědí hlavy, z níž voda vytéká do malé kašny.
V bývalém domku medvědáře jsou dnes toalety.
Nedalekou cestou jsem vystoupala na Masarykovu vyhlídku. Architekt Josip Plečnik nechal upravit stráň pomocí kamenných zídek a teras. Pan prezident tu rád sedával pod starou lípou.
Dnes je krásnému stromu více než 200 let.
Byla bych tu ráda delší dobu obdivovala výhled na chrám sv. Víta, Šternberský palác i okolní barevné stromy, ale obloha se náhle zatáhla a začalo pršet.
Většinu přeháňky jsem přečkala v průchodu valem Prašného mostu, spojujícím horní a dolní část příkopu. Měla jsem tak dost času si prohlédnout tento 84 m dlouhý tunel, navržený architektem Josefem Pleskotem a vybudovaný v letech 1999 - 2002. Pod železným roštem zurčela Brusnice, na chvíli posílená deštěm.
Déšť ustal a já si prošla ještě dolní část příkopu. Rokle je tu sevřenější, temnější a působila na mě divočejším dojmem. Kromě hlídkujícího vojáka jsem tam potkala jen kamenného "Pyramidálního trpaslíka" od Kurta Gebauera.
Pak už jsem se plná příjemných zážitků vydala na cestu domů. Už v tramvaji jsem se rozhodla, že na tohle příjemné místo vyrazím znovu, až ho po zimní uzávěře na jaře zpřístupní.
xxx
Více fotografií najdete v přiložené galerii.
Při psaní jsem použila následující zdroje:
https://mapy.com/cs/
https://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad-pro-navstevniky
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/fontana-ve-tvaru-vejire-na-pocest-hrabenky-zofie-c
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/jeleni-prikop-pod-prazskym-hradem
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jelení_příkop
https://cs.wikipedia.org/wiki/Masarykova_vyhlídka_v_Praze