Pohádka o větru Severínovi, který se jednou rozhodl nefoukat

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Vítr Severín byl unavený. Na jaře rozháněl mraky, v létě chladil pole, na podzim shazoval listí a v zimě honil sníh. Jednoho rána řekl: „Dnes nefoukám.“ A přestal.

Pohádka o větru Severínovi, který se jednou rozhodl nefoukat

Doba čtení 1 min

Článek byl publikován 21.10.2026 15:05

Nejdřív si všichni pochvalovali klid. Nikomu neuletěl klobouk. Prádlo drželo na šňůře. Jenže po několika hodinách začal stát mlýn. Plachetnice na jezeře se nepohnuly. Semena pampelišek zůstala na místě. Mraky visely nad městem.

Lidé začali Severína hledat. Našli ho v jeskyni.
„Proč nefoukáš?“
„Protože si mě všimnete jen tehdy, když vám něco odnesu.“

Lidé se zastyděli. Byla to pravda. Severín dělal spoustu věcí, které nikdo nebral jako práci, protože byly samozřejmé.

„Co bys chtěl?“ zeptala se malá víla.
„Den volna.“

Lidé souhlasili. Jenže někdo musel foukat místo něj. Severín začal učit malé vánky. Jeden uměl sotva pohnout trávou. Druhý foukal jen doprava. Třetí pořád kýchal. Byla to práce. Ale časem se naučily.

Severín měl první skutečný volný den. Seděl na kopci a nic nedělal. Nikdo mu nic nevyčítal. Večer se vrátil odpočatý. Foukal lehčeji a s větší radostí.

Od té doby měl každý měsíc jeden Tichý den. Lidé se naučili plánovat bez něj. A Severín zase pochopil, že odpočinek není lenost. Je to součást práce. Nikdo nemůže foukat pořád. A když se někdy některý z mladých vánků cítil provinile, že si chce odpočinout, Severín mu řekl: „Když přestaneš na chvíli foukat, svět se nezboří. A pokud ano, potřebuje lepší plán.“

Víly se vždycky smály. Ale lidé si Severínova volna začali vážit. Protože když se vrátil, nesl s sebou čerstvý vzduch. A ten byl vždycky nejlepší po dni, kdy si i vítr mohl vydechnout.

_{MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT}

Pohádka o zrcadle, které ukazovalo vždy jen ryzí pravdu, i když se na ni nikdo neptal

Pohádka o princezně Jitřence a kouzelném švihadle

Pohádka o krásném králi, co nikdy nechtěl zestárnout

Reklama

Další články z Pohádky bez konce

Pohádka o klukovi Matoušovi, který našel poslední list podzimu

Pohádka o sově Ofélii, která každou noc četla měsíční svit ve studánce jako knihu

Sova Ofélie neuměla číst obyčejné knihy. Měsíční svit ve studánce však četla dokonale. Každou noc přiletěla...

Pohádka o čarodějném kotlíku, který odmítal vařit kouzelné lektvary a chtěl dělat jen rajskou polévku

Čarodějka Kornélie si koupila velmi drahý kouzelný kotlík. Podle návodu měl umět elixír neviditelnosti,...

Pohádka o zvonku na staré bráně ze šlehačky a karamelu, který zazvonil jen tehdy, když přicházel někdo, kdo potřeboval trochu sladkého pohlazení

Na konci úzké uličky stála zvláštní brána. Sloupky měla z karamelu, oblouk z čokolády a nahoře se držela...

Pohádka o cukráři Bonifácovi, kterému perníčky po zavírací době utíkaly z pekárny

Cukrář Bonifác pekl nejlepší perníčky ve městě. Srdíčka, hvězdy, koníky, kočky i domečky. Jenže každé ráno...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pohádky bez konce

Web nabízí pestrou sbírku pohádek plnou fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství i laskavého humoru. Čtenáři zde najdou klasicky laděné příběhy i modernější pohádky, které baví, poučí a inspirují. Texty jsou psané čtivě a srozumitelně, takže potěší děti, které pohádky poslouchají nebo čtou...

Pohádka o větru Severínovi, který se jednou rozhodl nefoukat

Tady končí sranda: Prezident Pavel mohl Babiše natřít. Neudělal to. Proč v projevu nepřitvrdil?

Sex, na který rozhodně nezapomene. Krok 1? Zapomeň na všechny návody

„Ježíš, nekoukej se na mě tak!“ Šárku Krausovou beze stínu studu balil strýc Lukáš Vaculík

Za Plutem objevili obrovský svět. Deset let se skrýval přímo na astronomických snímcích

Vojta Kotek poprvé prodal úrodu ze své farmy, přesto ho diváci trhají na kusy. „Farmář na baterky," píšou mu