„Nebyla jiná možnost. Nechtěl jsem, aby moje dcera vyrůstala v prostředí, kde je alkohol na denním pořádku, a tak jsem musel zakročit. Expartnerka je teď sice na léčení, ale to byla už několikrát a nedělám si naděje, že tentokrát to bude úspěšné,“ popisuje.
Péče o malé dítě je pro Tomáše velmi náročná. Sice může pracovat z domova a pomáhají babičky z obou stran, ale i tak je to hlavně na něm. Aby si trochu ulevil a odpočinul, začal vztah se ženou, která ho nijak nepřitahuje.
„Je to známá, která pro mě vždycky měla slabost a naznačovala, že by se mnou ráda chodila. Vždycky jsem byl ale ve vztahu a vlastně mě ani nikdy nepřitahovala. Není moc hezká ani chytrá, ale když jsem ji nedávno potkal, sobecky jsem se chopil příležitosti. Nabídla se, že pohlídá malou, uvaří, uklidí. Byla ochotná kdykoliv přijít. A já jsem si uvědomil, jak moc by mi to mohlo ulehčit život,“ říká Tomáš.
Ten nakonec udělal krok, ze kterého má výčitky svědomí. Aby nepřišel o hlídání a veškerý servis, začal předstírat, že se do oné ženy taky zamiloval. Vycítil totiž, že mu nebude s dcerou pomáhat jen tak, že chce něco víc – vztah. A tak jí ho, respektive iluzi vztahu, sobecky poskytuje.
„Ona je šťastná, myslí si, že ji miluju, ale já žádnou lásku rozhodne necítím. Maximálně vděčnost. Jen vím, že bez ní by to bylo strašně těžké. Pomáhá mi s dcerou, dává mi prostor se aspoň trochu nadechnout,“ říká Tomáš.
S částečnou úlevou ale přicházejí i výčitky svědomí. „Vím, že ji využívám. Ona do toho dává všechno, je hodná, snaží se a já se jen přetvařuju a dělám absolutní minimum. Někdy si říkám, že bych to měl ukončit, ale pak si představím, že bych byl na dceru zase sám a úplně mě to paralyzuje. Na druhou stranu vím, že to takhle nebude možné dělat donekonečna. Jsem ještě mladý, chci si najít partnerku, kterou budu milovat. Jen teď je to těžké, protože muže s malým dítětem jen tak někdo nechce,“ uzavírá.
Situace, ve které se Tomáš nachází, je psychicky i prakticky mimořádně náročná. „Mladý rodič, který zůstane na péči o malé dítě prakticky sám a současně řeší závislost druhého partnera, bývá často ve stavu chronického přetížení. V takové fázi člověk nehledá ideální řešení, ale hlavně úlevu a pocit, že na vše není úplně sám,“ vysvětluje psychoterapeutka PhDr. Alena Novotná. Podle ní není překvapivé, že Tomáš přijal pomoc ženy, která o něj dlouhodobě jeví zájem. Problém však vzniká ve chvíli, kdy začne vědomě předstírat city, které necítí.
Takové nastavení vztahu je dlouhodobě neudržitelné a může být zraňující pro všechny zúčastněné. „Tomáš pravděpodobně nejedná ze zlého úmyslu, ale z vyčerpání a strachu. Přesto je důležité si uvědomit, že druhému člověku bere možnost svobodně se rozhodovat na základě pravdivých informací. Partnerka investuje emoce do vztahu, který stojí na nerovnováze a iluzi,“ upozorňuje PhDr. Alena Novotná. Výčitky svědomí, které Tomáš popisuje, jsou podle odbornice známkou toho, že si etickou problematičnost svého jednání uvědomuje.
Zároveň ale není vhodné Tomáše jednoduše odsoudit. „Lidé v dlouhodobém stresu často fungují v režimu přežití. Neuvažují nad tím, co je ideální, ale co jim pomůže zvládnout další den. To však neznamená, že by měli rezignovat na upřímnost a vlastní zodpovědnost,“ dodává terapeutka. Doporučuje, aby Tomáš začal hledat i jiné formy podpory – ať už širší rodinu, sociální služby nebo psychologickou pomoc. Jen tak může postupně vystoupit ze situace, ve které je vztah používán jako prostředek k zajištění péče, nikoliv jako autentické partnerské spojení.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu muže, kterého redakce zná a který ho předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost tohoto konkrétního muže pozměněna, stejně tak jako jeho jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články