Rozvod za časů války s českou stopou shrnuje, co ruská invaze v Evropě natropila

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Od zahájení ruské vojenské operace na východě Ukrajiny uplynuly více než čtyři roky a jeden z nejdelších ozbrojených konfliktů moderní doby přitahuje zraky filmařů zejména v těch evropských zemích, které – slovy jedné z postav snímku Rozvod za časů války v koprodukci České republiky – mohou být další na řadě. Litevský snímek režiséra Andriuse Blaževičiuse (V běhu) zasazuje symbolickou krizi tradiční liberální rodiny do celonárodní, možná i kontinentální reakce na zdánlivě lokální situaci, do níž si všichni projektují své hodnoty. Jak vlastně přistoupit k rodinným vztahům ve světě, kde každý plot v sousedství může být jako ideologická berlínská zeď a i vlastní rodiče se mohou proměnit v politické soky? Snímek se po premiéře na karlovarském festivalu vrhá do českých kin.

Rozvod za časů války s českou stopou shrnuje, co ruská invaze v Evropě natropila

Doba čtení 5 min

Článek byl publikován 05.11.2026 16:05

Jako kdyby nestačil koronavirus, který z prvních měsíců současné dekády udělal bezprecedentní domácí vězení. Návštěva ruských vojsk za hranicemi nejrozlehlejší země světa uvrhla větší část Evropy do ještě většího temna, v němž se ale státy v bezprostřední blízkosti Ukrajiny po čtyřech a půl letech zase učí vidět růžovými brýlemi a řadoví občané i jejich vládní představitelé se od největšího ozbrojeného konfliktu tohoto kontinentu od konce druhé světové války otráveně odvracejí. Každý ostatně máme i své problémy, a jak ve filmu poznamenává postarší litevský pán, sveřepě poslouchající satelitní zprávy z Ruska: „Nejdřív by se měli postarat o nás a až pak o Ukrajinu.“

Jsou rozsáhlé reakce lidí z nejrůznějších evropských zemí, kteří i ve svých domovech přijímají ukrajinské uprchlíky, organizují protestní akce, pomáhají dovážet civilistům z válečné zóny jídlo a spílají zahraničním firmám, jež mají na Rusko jakékoli vazby, extremistické, nebo solidární? Zejména dětem, které přišly o střechu nad hlavou a utíkají z území, jež namátkově zasypávají raketové salvy, bychom ochotně pomohli skoro všichni. Jenže válka je pro mnohé něco jako spravedlivá karma, která vyvěrá z politických či nacionalistických stanovisek, jež si v mediální éře snadno osvojí každý. Zatímco Litevec Vytas tak ruský akt neoblomně odsuzuje jako skandální agresi a východní velmoc pro něj v civilizaci 21. století skončila, jeho filmoví rodiče vzpomínají na dávnou návštěvu Rudého náměstí a nepochybují, že za všechno může dlouholetá provokace ze strany NATO.

Už poznáváte debatu (respektive hádku), která i u nás několik let pravidelně klíčí hlavně na sociálních sítích a v hospodách, ale také v agresivních předvolebních programech? Zdá se, že svět se dělí na proruský a proukrajinský, přičemž hlavní postavy Rozvodu za časů války zastupují ten principiálně solidárnější tábor, podporující napadeného a odsuzující útočníka, který si na mnohem menší zemi může „smlsnout za dva měsíce“ a pokračovat dál. Litva je součástí NATO – stejně jako Česká republika a na rozdíl od Ukrajiny – a Vytas se tedy nedomnívá, že by Rusko mohlo tímto směrem vojensky pokračovat. Přesto ale zaujímá extremistický postoj a autům s ruskými SPZ neváhá házet kameny do oken. Co ho k tomu ale vlastně v hloubi duše motivuje? Že by vlastní mindráky a životní frustrace?

Krátce před vypuknutím invaze se s Vytasem rozvádí jeho dlouholetá partnerka a matka jediné dcery Marija, která cítí, že život s nepříliš úspěšným režisérem bez přátel a jakýchkoli dobrodružných koníčků ji vůbec nenaplňuje. Také ji posléze ukrajinská krize pobouří a nejenže k sobě bez okolků nastěhuje uprchlickou rodinu, ale dokonce dává výpověď ve firmě, která odmítá uzavřít pobočku na ruském území – a část společnosti sledující pilná média jí to dává hlasitě sežrat. Také Marija je tedy velmi extremistická a po dlouhé době nachází něco, na čem rozvrácený vztah s Vytasem teoreticky může znovu vystavět. Vztahové drama je pouze záminkou pro tuto satiru společnosti, která se – jak si mnozí jistě všimli – často nejlépe stmeluje ve sdílené nenávisti. Je zcela irelevantní, kdo k prvotnímu rozkladu jedné rodiny, tedy systémového fundamentu různých tradičních společností, přispěl zásadnější měrou. Oba (bývalí) manželé se už beztak realizovali jinde a Blaževičiuse primárně zajímá vývoj jejich probuzené agendy.

Postupně se na ně nedíváme jako na psychologicky definované postavy, nýbrž jako na nositele stanovisek, která se časem mění. Vytas i Marija náhle oba sdílejí domácnost s cizími lidmi, přičemž pro muže jsou těmito ideologickými cizáky vlastní rodiče, kdežto žena zanedlouho trpí ve společnosti Ukrajinců, kteří „jsou prostě jiní“. Není to ale jenom výmluva k tomu, aby náhlý nekomfort na obou stranách mohl přejít a lidé se vrátili k pohodlnému sledování jakéhokoli televizního programu, jen ne zpráv o válce, která je vlastně z geografického hlediska docela vzdálená? Potěšující je, že Rozvod za časů války nakonec není zuřivě protiruským snímkem, nýbrž cynickou společenskou kritikou s protiruskými postavami, kolem nichž se v různé míře ozývají další politické frakce. Právě jako shrnutí této fragmentace, která velmi zásadně charakterizuje také tuzemské klima, je příběh s několika vyloženě humornými scénami nejzáslužnější.

Trochu horší už to je s povšechností jeho kritických postřehů, které asi mají být satirické, ale na to jim schází argumentační ostrost. Blaževičius opravdu jen rekapituluje nejhlasitější postoje a nepřináší nadstavbový názor, takže jeho jinak sympatické dílo není nijak provokativní. Oba tábory zřejmě jen utvrdí v jejich pozicích a poněkud ledabyle odbývá rodinnou linii hovořící o současných dětech, které po nás zdědí ještě rozštěpenější svět, v němž válka rozvádí úplně každého. Mlátit lopatou do satelitu, který chytá nenáviděnou propagandu vámi opovrhovaného režimu, asi není úplně ideální řešení.

Spoluobčanům ostatně díru do hlavy nevymluvíte a rodina by měla stát na jiných základech, což se film alespoň pokouší deklamovat svým očekávaným obráceným happy endem. Vzhledem k jednomu z nejzásadnějších námětů posledních let se ale příběh drží při zemi a odmítá zaměstnávat interpretační buňky, jak to například v Karlových Varech před pár lety dokázala maďarská politická satira Vysvětlení všeho. Na druhou stranu i prosté zrcadlo, jakkoli obtěžkané extrémy, je v tomto případě dostačující.

Reklama

Další články z Kinobox.cz

Divoký kůň Devítka sází na jistotu. Malkovich si jde v černohumorné jízdě pro Oscara

Zrušené sci-fi Stevena Spielberga konečně vznikne. Chystá ho jiný legendární tvůrce

Román Robokalypsa před časem upoutal pozornost Stevena Spielberga. Ten z hvězdného projektu nakonec...

Popularita Zrádců stále stoupá. Prima prozradila, kolik peněz vydělá třetí řadou

Televize Prima je sice domovem seriálových hitů jako Polabí, Pod hladinou či Polda, aktuálně ale nemá...

Chyby z oblíbeného muzikálu Noc na Karlštejně: Cyklista, skrytý zip i jiná manželka

Na Karlštejn sice ženy vstup zakázaný mají, před kameru se ale dostalo i něco, co do středověku nepatří...

Ještě lepší Posedlost? Mladý režisér láká na výživnější verzi hororového hitu roku

Moderní horor je na vzestupu a stále více nápaditých tvůrců, kteří začínali na online platformách, proniká...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Kinobox.cz

Kinobox.cz je komplexní filmová databáze a průvodce světem filmu i seriálů. Uživatelům nabízí rozsáhlý katalog českého i zahraničního titulu, uživatelská a kritická hodnocení, žebříčky a aktuální kinoprogram. Pomáhá také s rychlým výběrem obsahu ke sledování na streamovacích platformách (VOD) i v...

Rozvod za časů války s českou stopou shrnuje, co ruská invaze v Evropě natropila

V Ruzyni se zřítila část stropu. Šéfové letiště odmítají „tutlání“ nebezpečí

Při srážce vlaků ve Španělsku zemřeli manažeři, vědkyně i český turista

Hvězdu StarDance přivedl k herectví slavný bratr. Tomas Sean se původně viděl úplně jinde

Na revoluci si netroufnou, tvrdí sebevědomí Rusové. Pomoct jim má změna prezidenta

Skříň v Pompejích ukrývala dětské amulety, parfém i peníze. Nikdo ji neotevřel téměř 2000 let