Česká armáda na cvičení Drone Shield 2026 zkoušela bezpilotní systémy i obranu proti nim. Mezi popsanými schopnostmi bylo optické navedení, které může omezit závislost na spojení s operátorem v závěru letu. Aby bylo jasné, co takový dron skutečně zvládá, je potřeba oddělit přenos povelů, navigaci a rozhodnutí o cíli.
Ve vojenském újezdu Březina u Vyškova a na polygonu v Lipníku nad Bečvou se na přelomu září a října setkali vojáci s vývojáři nových technologií. Ministerstvo obrany uvádí 49 společností v oblasti protidronových technologií a 24 společností testujících pozemní bezosádkové systémy. Šlo tedy o desítky firem ve dvou různých částech cvičení, nikoli jen o soutěž létajících dronů.
Záběr zahrnoval průzkum, útok, obranu i logistiku, jak popisuje reportáž Radio Prague International . Ministerstvo zdůrazňuje ověřování celého řetězce od zjištění a identifikace dronu přes předání informací až po reakci na hrozbu. Součástí byly také zkoušky pozemních robotů. Pro další rozhodování armády má být podstatné, jak systémy plní konkrétní úkoly a zda dokážou spolupracovat.
FPV brýle slouží k zobrazení pohledu z palubní kamery. Samotný videopřenos ještě neznamená samostatné optické navedení. Rádiové řízení a GPS jsou dvě různé závislosti U běžně rádiově řízeného dronu přicházejí povely z ovladače bezdrátovým spojením. Pokud pilot používá pohled z palubní kamery, označovaný jako FPV, potřebuje také přenos obrazu zpět. Kamera v takovém případě především nahrazuje pilotovy oči: obraz posuzuje člověk a podle něj stroj řídí. Samotná přítomnost kamery ještě neznamená, že dron poznává okolí nebo samostatně navádí útok.
Rušení může narušit spojení pro povely, videopřenos nebo příjem družicové navigace. To jsou odlišné problémy. GPS a další soustavy GNSS dodávají údaje o poloze; nejsou totožné se spojením mezi pilotem a dronem. Stroj tak může přijít o obraz, ale dál přijímat povely, nebo ztratit družicovou polohu při zachovaném ovládání. Záleží na konstrukci a na tom, který signál je narušen.
Britské vládní doporučení k protidronové ochraně tyto účinky rozlišuje a upozorňuje, že reakce na rušení se mezi modely liší. Dron může přejít do visení, pokusit se přistát či vrátit, ale také pokračovat pomocí jiného způsobu navigace. Přestože dokument řeší ochranu lodí, vysvětluje obecný technický důvod, proč rušička není vypínačem všech dronů. Rozhoduje, jakou závislost zasáhne a co má daný stroj pro takovou situaci naprogramováno.
Američané zaplatili dvě miliardy dolarů za jediné letadlo. Tento astronomicky drahý zabiják má přitom na radarech menší odrazovou stopu než běžný pták
Last Mile přebírá závěr letu k označenému cíli Radio Prague na Drone Shield popisuje režim označovaný jako Last Mile. Operátor nejprve označí cíl a bezpilotní prostředek potom dokončuje závěrečnou fázi navedení samostatně. Optické navedení zde znamená využití obrazové informace, nikoli vedení povelů po optickém kabelu. Pokud se potřebné vyhodnocování provádí na palubě, nemusí pilot v této fázi nepřetržitě posílat další řídicí pokyny.
Tím se mění konkrétní slabé místo: výpadek rádiového spojení po označení cíle nemusí mít stejný následek jako u stroje, který pilot až do konce ručně řídí podle přenášeného videa. Je to významný rozdíl v řízení závěru letu. Volba cíle ale v popsaném postupu stále připadá operátorovi. Schopnost pokračovat bez dalších povelů proto sama neříká, že dron umí nezávisle vyhledat a vybrat jiný cíl.
U konkrétních předvedených systémů reportáž neuvádí model, podrobný protokol zkoušek ani podíl úspěšných pokusů. Z popisu lze vysvětlit princip omezení závislosti na rádiu, nikoli vyčíslit jeho spolehlivost. Pro označení „odolný proti rušení“ je zásadní, zda se vztahuje právě na tuto závěrečnou fázi, nebo také na předchozí let a navigaci.
Optický kabel a navigace podle obrazu řeší jiné úkoly Slovo optický může označovat i úplně jinou cestu. U dronů řízených optickým kabelem se nahrazuje bezdrátový přenos fyzickým vláknem. Center for Army Lessons Learned americké armády popisuje přenos videa i povelů po odvíjeném kabelu. Pilot tedy může dál sledovat obraz a rozhodovat o řízení; změnil se způsob, jak se informace dostávají mezi ním a strojem. Odstranění rádiového přenosu z této části systému není totéž jako odstranění člověka z rozhodování.
Samostatné dokončení letu neznamená, že dron také sám vybral cíl. U popsaného Last Mile jej určuje operátor; civilní pilot na snímku je ilustrací lidské role. Vizuální navigace zase odpovídá na otázku, kde se dron nachází a kudy má letět. Výzkumníci ve studii There's No Place Like Home ukázali návrat multikoptéry po dříve proletěné trase při simulovaném výpadku GPS. Stroj si během letu vytvářel obrazovou mapu a pro návrat využíval stereokameru. Byl to konkrétní pokus se samostatným návratem, nikoli zkouška výběru bojových cílů ani doklad odolnosti každého kamerového dronu proti elektronickému boji.
Také obrazová navigace má podmínky, za kterých funguje. Výrobce Skydio například v poznámkách k verzi 39.204 pro X10D INTL z dubna 2025 uvádí omezení vizuálně inerciální navigace související se světlem a dostupnými vizuálními body; v noci doporučuje prostředí se světly, která dron může využít pro určení polohy. Jde o údaj pro určitý model a verzi softwaru, ne o vlastnost všech systémů z Drone Shield. Dobře ale ukazuje, že menší závislost na družicovém signálu může znamenat větší závislost na tom, co senzory rozeznají.
Autonomní let ještě není autonomní výběr cíle Autonomie není jediná schopnost, kterou dron buď má, nebo nemá. Samostatně může udržovat let, vracet se po známé trase, sledovat předem označený objekt nebo koordinovat pohyb s dalšími prostředky. I v tématu dronových rojů je proto důležité rozlišovat koordinaci pohybu od rozhodnutí, na co použít sílu.
Mezinárodní výbor Červeného kříže v pozičním dokumentu z prosince 2025 vymezuje autonomní zbraňové systémy podle toho, zda po aktivaci vybírají cíle a používají proti nim sílu bez dalšího zásahu člověka. Výslovně přitom odlišuje autonomii navigace nebo navedení na předem určený cíl. Tyto funkce samy o sobě podle jeho vymezení zbraň autonomní nedělají. Nejde tedy pouze o přítomnost umělé inteligence nebo o chvíli, kdy pilot pustí řízení.
Popsaný Last Mile lze v tomto rozlišení chápat jako samostatné dokončení navedení na cíl zvolený operátorem. Jeho přínos může být v pokračování úkolu při ztrátě spojení, aniž by systém přebíral i původní výběr cíle. Naproti tomu u autonomního výběru a napadení cíle je rozhodující, že konkrétní objekt k zásahu určuje systém po aktivaci. Zvenčí mohou oba lety vypadat podobně; rozdíl je v tom, kdo a v jaké fázi rozhodl.
V zákopech drtili chleba pažbou, dnes uvaří oběd dvěma lžícemi vody. Historie polních dávek
Co má skutečně doložit zkouška odolnosti Pro čtení zpráv o nových dronech se tak nabízejí tři jednoduché otázky. Co přestalo fungovat? Spojení s pilotem, obrazový přenos, nebo družicová navigace? Jaký úkol stroj dál plnil? Návrat po známé trase, navedení na označený objekt, či vyhledání nového cíle? A kdo cíl vybral? Člověk před ztrátou spojení, nebo systém až po svém spuštění?
U Last Mile první dvě otázky pomáhají určit rozsah tvrzení o odolnosti, třetí vymezuje míru samostatného rozhodování. Teprve společně dávají přesnější obraz schopnosti dronu. Pro porovnání konkrétních výrobků pak musí být známé také podmínky pokusů, jejich počet a kritérium úspěchu. Jeden dokončený let a opakovaně splněný úkol za stanovených podmínek jsou různé výsledky.
Drone Shield podle ministerstva slouží právě k praktickému ověřování technologií a jejich propojení s potřebami jednotek. Veřejně popsané optické navedení je proto zajímavým směrem pro další hodnocení. O tom, co armádě opravdu přinese, budou rozhodovat výsledky konkrétních zkoušek a použitelnost celého systému, včetně senzorů, obsluhy a spolupráce s další technikou.