Kolegy máš ráda, ale firemní „jsme jedna velká rodina“ v tobě nevyvolává touhu po společném tričku. Kamarády miluješ, jen nikdy nepotřebuješ mít svou partu. A když se ocitneš ve skupině, ve které všichni postupně začnou používat stejné vtípky, názory a tradice, býváš často ta, která stojí trochu bokem.
Ne proto, že by tě mezi sebe nevzali.
Prostě necítíš potřebu stát se součástí toho „my“.
Právě pro takové lidi začalo v posledních měsících kolovat nové slovo: otrovert. A než si z něj internet stihne vyrobit další osobnostní znamení zvěrokruhu, stojí za to říct jednu důležitou věc: psychologie zatím žádný nový, vědecky potvrzený typ osobnosti neobjevila. Otroversion je nový koncept, který může překvapivě dobře popisovat určitý způsob fungování – ale výzkum ho teprve dohání.
Nejsi asociální. Možná ti jen nic neříká pocit „patřím sem“
Pojem otrovert představil psychiatr Rami Kaminski v roce 2025 v knize The Gift of Not Belonging. Otroverta popisuje jako člověka, který může být přátelský, společenský a vytvářet velmi hluboké vztahy, ale nemá silnou potřebu identifikovat se se skupinou. Cleveland Clinic letos koncept popsala podobně: člověk může bez problémů fungovat mezi lidmi a společenské situace si dokonce užívat, jen svou identitu a pocit vlastní hodnoty příliš neopírá o to, zda někam zapadá. To je docela podstatný rozdíl.
Představ si třeba víkend s deseti přáteli. Bavíš se, povídáš si s každým, večer zůstaneš vzhůru skoro nejdéle. Nejsi přetížená lidmi a nepotřebuješ se na tři dny zavřít v koupelně. Ale po návratu domů necítíš potřebu založit skupinu „Naše banda ❤️“, pořídit společné mikiny a vytvořit tradici, že každý květen jedete znovu. Bylo to fajn. A tím to pro tebe klidně končí.
Takže introvertka nejsi?
Možná ano. A právě tady začíná být otroversion zajímavá – protože řeší trochu jinou otázku než introverze a extroverze.
V současné psychologii se extraverze obvykle chápe jako kontinuální osobnostní dimenze, nikoli jako dvě hermeticky uzavřené krabičky „introvert“ a „extrovert“. V rámci modelu Big Five zahrnuje mimo jiné společenskost, energičnost a asertivitu a lidé se na této dimenzi nacházejí v různých bodech.
Psychologové oslovení University of Michigan navíc upozorňují, že osobnost obecně nevypadá jako katalog jasně oddělených „typů“; mnohem lépe ji vystihují různé dimenze a jejich kombinace. Otroversion naproti tomu míří hlavně na vztah ke skupinové příslušnosti.
Takže teoreticky můžeš být společenská extrovertka, která miluje rozhovory, lidi a večírky – a přitom nemá potřebu být členkou žádného kmene. Nebo introvertka, která preferuje méně kontaktu a zároveň se v představě „věčného outsidera“ také pozná. Cleveland Clinic proto doporučuje chápat otroversion zatím spíš jako doplňující popis preference než jako třetí bod mezi introverzí a extroverzí.
„Ale já mám lidi ráda. Jen radši jednoho po druhém.“
Možná právě tohle jsi celý život neuměla dobře vysvětlit. Nemáš problém s přátelstvím. Naopak můžeš mít několik lidí, které znáš patnáct let a kterým bys ve tři ráno zvedla telefon. Jenže individuální vztah pro tebe znamená něco jiného než členství ve skupině.
Kaminski ve své definici otroversion právě hluboké vztahy jeden na jednoho zdůrazňuje. Otrovert podle něj nemusí odmítat blízkost; chybět mu má spíš onen komunální impuls, tedy potřeba splynout s kolektivem a odvozovat část identity od příslušnosti k němu.
To je důležité i proto, že klasický psychologický výzkum považuje potřebu vytvářet stabilní, pozitivní mezilidské vazby za velmi silnou lidskou motivaci. Baumeister a Leary ve své známé práci o potřebě někam patřit ale mluvili především o trvalých mezilidských vztazích a pravidelném pozitivním kontaktu, ne o povinnosti vlastnit partu, klubovou kartičku nebo skupinovou identitu. Takže „nepotřebuji zapadat do skupiny“ a „nepotřebuji nikoho“ opravdu nemusí znamenat totéž.
Možná tě celý život považovali za trochu divnou
Ve škole existovaly party. Sportovci, šprti, alternativci, oblíbené holky, ti od koní, ti od hudby. Ty ses možná dokázala bavit s člověkem skoro z každé skupiny, ale když se tě někdo zeptal, ke komu patříš, vlastně jsi nevěděla. Později se změnily jen kulisy.
Firemní kultura. Mateřská komunita. Fitness parta. Politická bublina. Fanoušci určitého životního stylu. Dokonce i „my introverti“ se může změnit v další skupinovou identitu, ke které máš tak trochu odpor.
A protože svět skupiny miluje, člověk, který nechce podepsat neviditelnou přihlášku, může působit odtažitě. Cleveland Clinic upozorňuje právě na tohle možné nedorozumění: nezávislost může okolí interpretovat jako nezájem, i když dotyčný s lidmi žádný problém nemá.
Možná sis proto někdy říkala: Proč se neumím nadchnout pro věci, které ostatní tak spojují? Proč mám jednotlivé kamarádky, ale nikdy jednu „holčičí partu“? Proč mě strašně rychle začne štvát, když se od členství ve skupině očekává, že budu automaticky zastávat i její názory?
Otroversion nabízí jednu možnou odpověď: třeba se nesnažíš někam patřit špatně. Třeba se o to prostě vůbec moc snažit nechceš.
A teď brzda: otrovert zatím není nový psychologický druh člověka
Tady bychom mohly skončit testem „sedm znamení, že jsi otrovertka“ a internet by byl spokojený. Psychologie by ale trochu trpěla. Samotná Cleveland Clinic výslovně uvádí, že otroversion zatím není uznaným osobnostním typem a nemá za sebou dostatečný výzkum.
A odborníci na osobnost citovaní University of Michigan jsou ještě skeptičtější. Psycholog Colin DeYoung upozorňuje, že moderní výzkum osobnosti obecně nenachází ostré kategorie lidí, ale dimenze, po kterých se lišíme. Aidan Wright pak říká, že lidé odpovídající Kaminskiho popisu nepochybně existují, ale pravděpodobně představují určitou kombinaci již známých vlastností, nikoli nově objevený samostatný typ lidské osobnosti.
A vlastně to vůbec nevadí. Nemusíš mít psychologicky certifikovanou škatulku, aby ti nějaký pojem pomohl něco o sobě pochopit.
Jen pozor, aby se z „otroverta“ nestala výmluva
Je totiž rozdíl mezi: „Nepotřebuji být součástí skupiny.“ a: „Strašně bych chtěla mezi lidi patřit, ale bojím se, že mě odmítnou.“ Zvenku může obojí vypadat podobně. Člověk stojí trochu stranou, nechodí na společné akce nebo se příliš nezapojuje. Jenže v prvním případě je to preference. Ve druhém může být uvnitř hodně bolesti.
Právě proto není dobré použít módní osobnostní označení k přelepení sociální úzkosti, osamělosti nebo dlouhodobých potíží ve vztazích. Cleveland Clinic zdůrazňuje, že otroversion není diagnóza ani ustálená odborná kategorie.
Jestli jsi spokojená, máš vztahy, které potřebuješ, a jen nemáš chuť stát se součástí každé skupiny, do které vstoupíš, není nutné na tom okamžitě něco opravovat. Jestli ale ve skutečnosti po blízkosti toužíš a pocit outsiderství tě bolí, „tak já jsem asi otrovert“ může být spíš konec otázky, kterou by stálo za to otevřít.
Možná nepotřebuješ zapadnout. Potřebuješ si dovolit nezapadat
A tohle mi na celém novém pojmu připadá nakonec zajímavější než debata, jestli jednou dostane vlastní políčko v učebnici psychologie. Možná jsi strávila roky tím, že ses snažila zjistit, do které skupiny lidí patříš. A možná odpověď zní: do žádné úplně.
Máš ráda lidi jednotlivě. Vybíráš si vlastní názory. Z jedné skupiny si vezmeš něco a z druhé něco jiného. Dokážeš sedět uprostřed místnosti plné lidí a přitom nepotřebuješ, aby tě její členové ujistili, že jsi jedna z nich.
Nemusí to znamenat, že jsi chladná, nespolečenská nebo neschopná vztahů. Možná ti jen nikdy moc nešlo říkat „my“, když jsi uvnitř pořád cítila „já“. A jestli nám otrovert zatím může dát alespoň jedno užitečné pojmenování, pak možná právě tohle:
Být s lidmi a patřit ke skupině nejsou jedna a tatáž věc. A nemusíš toužit po obojím stejně.
Prompt pro hlavní vizuál
Photorealistic editorial lifestyle photograph, 16:9. A confident woman in her early thirties at a lively contemporary European social gathering, comfortably engaged in a warm one-on-one conversation near the edge of a larger group, clearly socially at ease and welcomed but subtly independent from the group dynamic, relaxed natural expression, no loneliness or social anxiety, stylish realistic clothing, warm evening light, sophisticated candid editorial photography, visual theme of being connected without needing to belong, no text, no logos.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o psychologii, osobnosti a všech těch zvláštnostech, kvůli kterým jsme každá trochu jiná, najdeš na Poudree.cz.
Zdroje: Cleveland Clinic – Otroverts: An Emerging Personality Type [1], University of Michigan Department of Psychology – Are You an Otrovert? What to Know About the New Personality Type [2], Rami Kaminski – The Gift of Not Belonging: How Outsiders Thrive in a World of Joiners [3], Baumeister & Leary – The need to belong: Desire for interpersonal attachments as a fundamental human motivation [4], American Psychological Association – How universal is the Big Five? Testing the five-factor model of personality variation [5], img ai generated