Zdeněk Šarapatka se tentokrát nerozpakoval a Andreje Babiše označil rovnou za zločince. Spouštěčem nebyla další premiérova hádka s opozicí ani jeho tradiční válka s médii, nýbrž nápad pozvat vedení Soudcovské unie na Úřad vlády a nechat mu vlastním právníkem vysvětlovat Čapí hnízdo. Babiš profesní organizaci soudců nabídl schůzku poté, co se ohradila proti jeho výrokům o české justici. Předseda vlády reagoval způsobem sobě vlastním: pokud mají soudci problém, mohou přijít za ním. Advokát jim tam vysvětlí, co si mají o kauze jeho klienta myslet. Prezident Soudcovské unie Libor Vávra pak místo zabouchnutí dveří připustil, že by organizace oficiální pozvání zřejmě přijala. Šarapatkovi tím dodal druhý terč a jeho komentář se z výpadu proti Babišovi změnil v pořádně jedovatý políček také soudcovskému stavu.
Babišova nabídka zněla až odzbrojujícím způsobem. „Pokud má někdo ze Soudcovské unie nějaký problém, přijďte. Já rád vás přijmu na Úřadu vlády. Může vám vysvětlit můj právník, co je to Čapí hnízdo. Politický proces,“ prohlásil premiér. Šarapatka na podobnou představu odpověděl dvěma slovy: „Bělorusko hadr.“ Pak přitvrdil. „Tupá arogance předsedy vlády už neudivuje: uvyklý tleskačům okolo má Babiš každého za sluhu,“ napsal a premiéra označil za zločince. Babiš odsouzený není, v kauze Čapí hnízdo je obžalovaný a řízení vůči němu nyní stojí kvůli poslanecké imunitě. Šarapatkův výraz je tedy jeho ostrým politickým hodnocením. Podstata jeho útoku však leží jinde: předseda vlády chce představitele soudcovského stavu zvát do svého úřadu, aby jim jeho vlastní advokát vykládal jeho vlastní trestní kauzu.
Přijďte na vládu, můj právník vám to vysvětlí
Babišova konstrukce by zasloužila vystavit pod sklo. Soudcovská unie kritizuje premiérovy výroky o justici, premiér jí odpoví pozvánkou do Strakovy akademie a na stole má přistát Čapí hnízdo s výkladem obhajoby. Místo aby předseda vlády doložil svá slova o soudcích, nabídne soudcům svého advokáta. Místo debaty o respektu k soudní moci se má vysvětlovat, proč je jeho kauza podle něj politickým procesem. A místo soudní síně přichází Úřad vlády. Šarapatkův „Bělorusko hadr“ je hrubé přirovnání, ale přesně na tento posun míří.
Premiér přitom nezve na odbornou konferenci o reformě justice ani na jednání o platech soudců. Nabízí setkání, jehož středobodem má být jeho vlastní případ. Formulace „můj právník vám může vysvětlit, co je Čapí hnízdo“ navíc působí, jako kdyby představitelům justice chyběla nějaká zásadní informace, kterou jim dodá až Babišův advokát. Soudci se zkrátka spletli, Soudcovská unie něco nechápe a premiér má po ruce člověka, který jí to vysvětlí. Těžko najít koncentrovanější ukázku Babišova způsobu komunikace se státními institucemi: problém nevzniká u něj, ale u těch, kteří ho nechápou správně.
Šarapatka na to nešel právnickým slovníkem. „Uvyklý tleskačům okolo má Babiš každého za sluhu,“ napsal. V jediné větě tak shrnul to, co ho na celé scéně nadzvedlo nejvíc: nikoli premiérovu obhajobu v Čapím hnízdě, na tu má samozřejmě advokáta, ale samozřejmost, s níž svůj soukromý trestní problém přenáší do prostor Úřadu vlády a nabízí tam jeho výklad lidem zastupujícím soudcovský stav.
Vávra nezabouchl dveře. Šarapatka vyjel i po unii
Libor Vávra pak přihodil Šarapatkovi benzín do ohně. Místo jasného odmítnutí schůzky připustil, že Soudcovská unie by případné oficiální pozvání zřejmě přijala. „Až pozvání dostaneme, předpokládám, že ho přijmeme,“ uvedl. Přesně tato věta Šarapatku rozčílila natolik, že Babiš přestal být jediným terčem.
Šarapatka okamžitě domyslel Vávrovu otevřenost k absurditě. „Bezva, ideální příležitost poplkat se soudci o vlastní zlodějně mimo síň v ústraní u kafe budou mít zajisté po vzoru Babiše i další zloději. Od fochu kapsářů po šíbry na evropské dotace,“ napsal. Sarkasmus hrubý, pointa jednoduchá: jestli má někdo soudní problém, může snad příště pozvat představitele soudcovského stavu na kávu a nechat svého advokáta vysvětlovat, jak to vlastně bylo. Stačí vhodná kancelář, oficiální hlavička a dostatečně vysoká funkce.
Soudcovská unie nerozhoduje Babišovu kauzu a její vedení nemůže do rozsudku sáhnout. O to podivnější celá nabídka je. Pokud nemá schůzka nic změnit na soudním rozhodování, proč má Babišův právník představitelům soudců vysvětlovat Čapí hnízdo? Pokud jde jen o debatu o premiérových výrocích, proč se do ní tahá trestní věc předsedy vlády? Babiš odpověď nabídl sám: podle něj je Čapí hnízdo politický proces. Přesně tuto verzi chce jeho advokát vysvětlovat lidem, jejichž organizace se ohradila proti premiérovým útokům na justici.
Kapsáři, šíbři a kafe se soudci
Šarapatka se v další části komentáře již nepáral ani se Soudcovskou unií. „Stačí jen ofiko pozvánka a unie talárů za nimi ochotně dorazí,“ pokračoval. Tím zasadil celý spor do obrazu, který je přehnaný schválně, ale funguje přesně proto, že vychází z Vávrovy věty o přijetí pozvání. Když může premiér, proč by nemohl někdo další? Když stačí dopis s hlavičkou Úřadu vlády, kdo rozhoduje, čí pozvání je ještě společensky přijatelné a čí již nikoli?
Šarapatka vytáhl také Orwellovu Farmu zvířat. „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější,“ připomněl. Přesnější terč by se v jeho komentáři hledal těžko. Babiš není běžný obžalovaný. Je předsedou vlády, má k dispozici Strakovu akademii a může veřejně nabídnout soudcovské organizaci, že ji tam přijme. Vávrova věta pak vytvořila dojem, že dveře nejsou zavřené. Šarapatka tento rozdíl přeložil do orwellovského jazyka rovnějších mezi rovnými.
Babiš si přitom Čapí hnízdo nosí politikou jako věčný kufr, který odmítá odložit. Jakmile přijde řeč na jeho trestní kauzu, následuje politický proces, útoky, objednávka a připomínání všeho, co podle něj justice udělala špatně. Nyní k tomu přidal ještě pozvánku pro soudcovskou organizaci. Advokát premiéra má tedy podle jeho vlastních slov vysvětlit lidem z justice, co je jeho kauza zač. Sotva si lze představit silnější symbol toho, jak hluboko Babiš osobní spor s trestním řízením vtáhl přímo do výkonu své politické funkce.
Šarapatka jde znovu po nejvyšším patře
Zdeněk Šarapatka není v ostrých střetech s nejmocnějšími českými politiky nováčkem. Letos kandiduje do Senátu v obvodu číslo 21 Praha 5 za koalici Piráti, TOP 09 a LES; TOP 09 ho uvádí jako svého kandidáta. V minulosti působil jako poradce tehdejšího premiéra Miloše Zemana a s bývalým prezidentem později vedl několik soudní spor.
Jeden z nich skončil Zemanovou omluvou. Bývalý prezident o Šarapatkovi tvrdil, že ho z Úřadu vlády vyhodil pro neschopnost. Soudy označily tvrzení za nepravdivé a Nejvyšší soud Zemanovo dovolání odmítl. Zeman se pak Šarapatkovi omluvil. Šarapatka tak již má zkušenost s tím, že ostrý veřejný spor s premiérem či prezidentem neskončí pouze výměnou nadávek na síti.
Tentokrát se ale nesoudí. Tentokrát pálí. Babiš je podle něj zločinec, Soudcovská unie si koleduje o návštěvu očního a její otevřenost vůči schůzce s premiérem proměnil v groteskní obraz kapsářů a dotačních šíbrů čekajících na audienci. Přehnané? Samozřejmě. Glosa není usnesení soudu ani tiskové stanovisko profesní komory. Šarapatka ale míří na jednoduchou věc, kterou Vávrova reakce místo uklidnění ještě zvýraznila: premiér nabídl soudcům vlastní úřad, vlastního právníka a vlastní výklad vlastního trestního případu.
Šarapatka nakonec nepotřeboval dlouhý právnický rozbor ani deset odstavců o nezávislosti justice. Stačily mu dvě věty, kapsáři, Orwell a oční ordinace. „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější,“ připomněl. „Spravedlnost slepne, tak šup šup na oční!,“ vzkázal ostře Soudcovské unii.
© inregion.cz