Koupíte si nový telefon za více než 30 tisíc korun. Má displej s vysokou obnovovací frekvencí, výkon, který by ještě nedávno působil absurdně, několik fotoaparátů a funkce založené na umělé inteligenci. Ráno ho odpojíte ze zásuvky, během dne fotografujete, používáte navigaci, odpovídáte na zprávy, pustíte několik videí a večer už kontrolujete procenta baterie. Výdrž baterie telefonu tak zůstává jednou z mála oblastí, kde uživatel nemusí mít pocit, že se za posledních deset let odehrála revoluce.
Neznamená to, že dnešní telefony vydrží stejně jako modely z roku 2016. Opak je pravdou. Procesory jsou výrazně úspornější, OLED displeje dokážou dynamicky měnit obnovovací frekvenci a operační systémy mnohem agresivněji řídí aplikace běžící na pozadí. Jenže současně dramaticky vzrostlo množství práce, kterou od telefonu očekáváme.
Dobrým příkladem je Samsung Galaxy S26 Ultra. Uvnitř najdeme baterii s kapacitou 5 000 mAh, tedy stejnou hodnotu, která se u špičkových telefonů objevuje už několik generací. Samsung u něj uvádí až 31 hodin přehrávání videa. V nezávislém testu Tom's Guide, který simuluje nepřetržité prohlížení webu přes mobilní síť, telefon vydržel 16 hodin a 10 minut. To rozhodně není špatný výsledek. Ukazuje ale, že samotný údaj o kapacitě baterie o skutečné výdrži vypovídá jen část příběhu.
Za vyšší cenu nekupujeme větší baterii
Možná právě tady vzniká největší nedorozumění. Když telefon stojí třicet, čtyřicet nebo dokonce padesát tisíc korun, automaticky očekáváme, že bude ve všech disciplínách lepší než přístroj za polovinu. Jenže výrobní cena špičkového telefonu se nezvyšuje především kvůli baterii.
Peníze míří do výkonného čipsetu, složité soustavy fotoaparátů, kvalitního OLED panelu, rychlých pamětí, materiálů konstrukce nebo dalších senzorů. Zákazník tak může paradoxně dostat podstatně dražší telefon s podobnou kapacitou baterie, jakou nabízí mnohem levnější přístroj.
Galaxy S26 Ultra má například 6,9palcový displej a 5 000mAh baterii. Menší Galaxy S26 používá 4 300 mAh. Přesto nejde mezi těmito hodnotami a cenou nakreslit jednoduchou rovnici. Výdrž ovlivňuje účinnost procesoru, modem, kvalita signálu, software, jas obrazovky i způsob používání telefonu.
Ještě zajímavější je srovnání s konkurencí. OnePlus 15 používá baterii s kapacitou 7 300 mAh. Výrobce ji označuje jako Silicon NanoStack Battery a uvádí 15procentní obsah křemíku. V testu Tom's Guide vydržel tento telefon při prohlížení internetu 25 hodin a 13 minut. Galaxy S26 Ultra skončil na 16 hodinách a 10 minutách. Rozdíl je téměř devět hodin.
Displej je nádherný. A má hlad
Moderní smartphone dnes velkou část energie spotřebuje na něco, na co se celý den díváme. Na displej.
Velké OLED panely nabízejí vysoký jas, jemné rozlišení a obnovovací frekvenci 120 Hz, někdy i vyšší. Technologie LTPO sice umožňuje frekvenci automaticky snižovat ve chvíli, kdy vysoká hodnota není potřeba, ale rozsvícený displej přesto patří k největším odběratelům energie v telefonu.
Rozdíl navíc není jen v obnovovací frekvenci. Telefon venku automaticky zvedne jas, aby byl displej čitelný na slunci. Při sledování HDR obsahu může jas některých částí obrazu vystoupat ještě výš. Do toho grafický procesor musí obraz neustále vykreslovat. Proto je také problematické hodnotit telefon pouze podle kapacity baterie. Dva přístroje s 5 000 mAh nemusí mít ani zdaleka stejnou výdrž.
Google ve svých doporučeních k Androidu zmiňuje mezi způsoby prodloužení výdrže právě snížení jasu, rychlejší vypínání obrazovky nebo omezení energeticky náročných aplikací. Doporučuje také používat adaptivní řízení baterie. Nejde tedy o zanedbatelné položky, které by měly na celkovou spotřebu jen kosmetický vliv.
5G, navigace a fotoaparát dokážou baterii potrápit

Zdroj: Shutterstock
Laboratorní testy baterií mají jednu velkou výhodu. Telefony můžeme porovnat za stejných podmínek. Skutečný život takhle ovšem nevypadá.
Člověk ráno vyjde z domu a telefon začne přecházet mezi Wi-Fi a mobilní sítí. V autě používá GPS navigaci. Telefon současně hledá základnové stanice a při horším pokrytí musí modem pracovat intenzivněji. Po příjezdu pořídí několik fotografií, natočí 4K video, odešle jej přes mobilní data a fotografie se začnou zálohovat do cloudu.
Každá z těchto činností něco stojí.
Ani 5G nelze jednoduše označit za automatického zabijáka baterie. Spotřeba závisí na konkrétní síti, modemu a síle signálu. Při horším pokrytí nebo přecházení mezi různými typy sítí ale může být odběr vyšší než při stabilním připojení. Android Authority upozorňuje právě na to, že větší spotřeba 5G závisí na způsobu nasazení sítě a vzdálenosti od základnové stanice.
Podobně náročný je fotoaparát. Při fotografování nepracuje pouze snímač. Telefon zpracovává několik expozic, skládá výsledný snímek, odstraňuje šum, dopočítává HDR a někdy současně analyzuje scénu pomocí specializovaných částí čipu.
U videa se přidává stabilizace, práce grafického procesoru a kódování obrovského množství dat v reálném čase. Natočit několik minut 4K videa je proto úplně jiná disciplína než napsat zprávu v Messengeru.
Výrobci problém řeší výkonem i rychlejším nabíjením
Zajímavé je, že část mobilního průmyslu dlouho řešila omezenou výdrž trochu jinak. Když baterie nemohla být výrazně větší, bylo možné alespoň zkrátit dobu, po kterou telefon zůstane připojený k zásuvce.
Výsledkem je rychlé nabíjení.
Samsung u Galaxy S26 Ultra zvýšil maximální kabelové nabíjení na 60 W. Podle výrobce lze přibližně za půl hodiny získat 75 procent kapacity. OnePlus jde ještě dál. U OnePlus 15 nabízí na evropských trzích 120W SUPERVOOC a uvádí nabití 7 300mAh baterie přibližně za 39 minut.
To je obrovský rozdíl proti době, kdy telefon musel zůstat na nabíječce několik hodin.
Jenže rychlé nabíjení řeší jiný problém. Usnadňuje život ve chvíli, kdy energie dojde, ale nezvyšuje množství energie, které si uživatel ráno odnese v kapse.
Teprve nyní se proto začíná výrazněji prosazovat další cesta. Baterie s vyšším podílem křemíku dokážou nabídnout větší energetickou hustotu, takže do podobně velkého prostoru výrobce dostane vyšší kapacitu. OnePlus 15 s 7 300 mAh ukazuje, že hranice kolem 5 000 mAh už nemusí být pro klasický smartphone samozřejmostí.
Telefon se nezhoršil. Jen po něm chceme mnohem víc
Existuje ještě jeden paradox. Smartphone s výkonným moderním procesorem může při jednoduchých úlohách spotřebovávat překvapivě málo energie. Jenže právě proto, že umí stále více věcí, ho také mnohem intenzivněji používáme.
Před patnácti lety nebylo běžné několik hodin denně sledovat na telefonu video, navigovat podle GPS, fotografovat stovky snímků, používat videohovory, streamovat hudbu, provozovat hotspot nebo hrát hry s grafikou připomínající konzole. Dnes to zvládne zařízení vážící zhruba dvě stě gramů.
Výdrž na jedno nabití se proto nemůže posuzovat bez kontextu.
Ostatně laboratorní výsledky dokazují, že nejlepší současné telefony rozhodně nejsou zařízení, která by objektivně měla mizernou baterii. Menší iPhone 18 Pro dosáhl v testu Tom's Guide 16 hodin a 17 minut nepřetržitého používání, iPhone 18 Pro Max 18 hodin a 27 minut. Galaxy S26 Ultra se pohybuje kolem šestnácti hodin. OnePlus 15 překonal hranici 25 hodin.
To jsou velmi dobré výsledky.
Problém nastává tehdy, když uživatel zamění cenu telefonu za příslib extrémní výdrže. Telefon za 35 tisíc může mít špičkový fotoaparát, jeden z nejrychlejších mobilních procesorů na světě a fantastický displej, ale stále v něm může být baterie kolem 5 000 mAh.
A právě tady se možná stala ona chyba z titulku. Ne v jednom konkrétním telefonu, ale v očekávání, že s rostoucí cenou musí automaticky růst také výdrž. Nemusí.
Současně ale OnePlus a další výrobci ukazují, že každodenní večerní nabíjení nemusí zůstat navždy standardem. Pokud se větší kapacity a články s vyšším podílem křemíku rozšíří i mezi ostatní značky, může být několikadenní výdrž mnohem zajímavější inovací než další procenta výkonu procesoru.
Po letech závodění o megapixely, jas displeje a výkon by to byla změna, kterou by uživatel poznal bez benchmarku. Stačilo by večer zjistit, že nabíječku vlastně ještě nepotřebuje.