V ateliéru Olbrama Zoubka

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Někteří umělci zanechávají po sobě obrazy, jiní stavby. Olbram Zoubek zanechal postavy, které jako by se chtěly dotknout nebe. Jeho štíhlé, vzpřímené figury s nezaměnitelným výrazem a často pozlacenými detaily patří k nejvýraznějším podobám českého sochařství druhé poloviny 20. století. Letos, 21. dubna 2026, uplynulo sto let od jeho narození.

V ateliéru Olbrama Zoubka

Zdroj: 1-uvodni-foto.jpeg

Doba čtení 5 min

Článek byl publikován 03.11.2026 05:25

V ateliéru Olbrama Zoubka

3. 11. 2026

Olbram Zoubek ve své tvorbě pracoval především s lidskou postavou. Jeho sochy nejsou pouhým zachycením těla, ale vyjadřují emoce, osudy, radost i bolest. Je v nich něco z antických vzorů, ale také mnoho hluboce lidského. Zaujme jejich jednoduchost, zvláštní elegance i povrch, který nese stopy samotného tvůrčího procesu.

Tvořit začínal na Žižkově se svojí první manželkou, sochařkou Evou Kmentovou, kterou si vzal v roce 1952. V nouzové kolonii na Židovských pecích měli v tamní cementářské dílně své první společné pracovní zázemí. Z těchto skromných začátků si postupně budovali vlastní uměleckou cestu. V roce 1954 se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal též sochařem. V roce 1980 jeho první manželka Eva zemřela. V roce 1981 se oženil s Marií Edlmanovou a rok na to, v roce 1982, se jim narodila dcera Eva.

Když byl v roce 1965 zbourán jejich ateliér v Židovských pecích kvůli přípravám na spartakiádu, Olbram Zoubek našel nové zázemí v přízemních prostorách v Salmovské ulici č. 7 v Praze 2, a Eva Kmentová získala vlastní ateliér v Kalininově ulici č. 15 (dnešní Seifertova) na Žižkově, kterému říkala Doupě. Byl to neobvyklý zahradní pavilon ve třetím patře pavlačového domu, který byl přístupný přes pavlač a dvůr.

Olbram Zoubek tvořil v ateliéru v Salmovské ulici dalších 52 let až do své smrti 15. června 2017. A právě tento ateliér byla možnost opakovaně navštívit s obecně prospěšnou společností Právě teď!, která prohlídky zorganizovala pro seniory. Návštěvy ateliéru byly zdarma díky činnosti Nadačního fondu Kmentová Zoubek, který vznikl v roce 2016 a pečuje o umělecký odkaz Olbrama Zoubka a Evy Kmentové. Předsedkyní správní rady je Polana Bregantová, nejstarší dcera Olbrama Zoubka, které zároveň provádí výklad a návštěvníky provází. Právě její osobní vyprávění dodalo návštěvě zvláštní atmosféru. Díky vzpomínkám a pohledu člověka, který Olbrama Zoubka znal nejen jako umělce, ale především jako tatínka, šlo nahlédnout do jeho života z trochu jiné perspektivy. Umění se tak před návštěvníky neotevíralo jen prostřednictvím soch, ale také prostřednictvím rodinných vzpomínek a osobních příběhů.

Život Olbrama Zoubka totiž nebyl jen příběhem umělecké tvorby, ale také příběhem osobní statečnosti a občanské odpovědnosti. Zásadním momentem byl leden 1969, kdy sejmul posmrtnou masku Jana Palacha. Později vytvořil také jeho náhrobek. Tímto činem se jeho jméno nesmazatelně propojilo s jednou z nejvýznamnějších událostí moderních českých dějin. V době normalizace patřil k umělcům, kteří se odmítali podřídit dobovým mocenským tlakům, a proto měl možnosti veřejně vystavovat výrazně omezené.

Jeho druhým domovem se tak stala v nesvobodných letech tzv. normalizace Litomyšl. Poprvé zde působil již v letech 1962–1963, když restauroval kamenné průčelí domu U Rytířů. Znovu sem přichází v roce 1974, kdy získává zakázku na restaurování fasády renesančního zámku. Sestavuje tým, ve kterém působí Václav Boštík, Stanislav Podhrázský, Zdeněk Palcr a krátkodobě i další umělci. Zoubek měl jako jediný oprávnění k samostatnému restaurování, a stává se tak hlavním koordinátorem prací. V areálu zámku pak působil až do roku 1993.

Při prohlídce ateliéru jsme se dozvěděli, jak zhotovoval své sochy z cementu, olova a bronzu, jak mu děti pomáhaly atd. atd. Také to, že v souvislosti se zájmem sběratelů o díla vzniklo a stále vzniká dost padělků. Zajímavou součástí činnosti spojené s odkazem Olbrama Zoubka je totiž také ověřování pravosti jeho děl. Polana Bregantová se pravidelně setkává s odbornou komisí, která posuzuje sochy a další práce předkládané soukromými sběrateli a na základě společného odborného posouzení je následně vystavováno osvědčení o pravosti díla. Certifikát vydává přímo nadační fond.

Polana Bregantová nám také ukázala artefakty, které byly ke 100. výročí narození Olbrama Zoubka vydány:
- pamětní medaili České mincovny, jejímž autorem je akademický sochař Michal Vitanovský, kterého si rodina Olbrama Zoubka pro vytvoření medaile výslovně vybrala; medaile je ve stříbrné i zlaté verzi
- aršík s poštovní známkou Olbram Zoubek a obálku prvního dne vydání, která vyšla v rámci emise Umělecká díla na známkách a má nominální hodnotu 36 Kč; známka zobrazuje dvě busty – Josefa a Marii, jejichž předobrazem byli sám Olbram Zoubek a jeho druhá manželka Marie, a zajímavým detailem je zlatá barva použitá v tisku

Výročí připomněly rovněž výstavy. Např. již 4. února 2026 byla na radnici Úřadu městské části Prahy 2 zahájena výstava fotografií Stanislavy Perlínové s názvem Olbram Zoubek 100, kdy vystavené fotografie vznikaly v letech 1993–2014 a zachycují sochaře přímo při práci v jeho ateliéru (vernisáže se zúčastnila také Polana Bregantová a Zoubkova druhá manželka Marie), od 21. dubna do 5. července 2026 se v ateliéru Věry a Vladimíra Janouškových v pražských Košířích konala výstava připravená Museum Kampa a Nadačním fondem Kmentová Zoubek a od 5. června do 4. října 2026 probíhala v Centru současného umění DOX výstava fotografií, která představila Zoubkův život a tvorbu prostřednictvím jeho přátel, spolupracovníků a lidí z jeho blízkého okolí.

S Prahou 2 byl Olbram Zoubek spojen nejen svým ateliérem, a tak vyvrcholením dubnových vzpomínkových akcí bylo 29. dubna 2026 slavnostní odhalení dvou originálních reliéfů ve vstupní hale radnice na náměstí Míru. Díla Achajci z roku 1986 a Žena s padajícími vlasy z roku 1984 zapůjčil Praze 2 Nadační fond Kmentová Zoubek.

Vzpomínkové akce probíhají i v Litomyšli. Jeho nejmladší dcera Eva tam zorganizovala pod názvem „Můj tati O.“ výstavu soch, reliéfů a fotografií z doby, kdy tatínek spolu s dalšími umělci restauroval sedmnáct sezón sgrafita litomyšlského zámku (1974–1991). Jsou vystaveny i dopisy její mamince, jeho druhé ženy.

A na závěr prohlídky ateliéru jsme přešli do samostatné místnosti, v níž byla vystavena díla Evy Kmentové.

Celou prohlídku jsem zdokumentoval fotografiemi, které jsou v galerii tohoto článku. Poslední dvě fotografie jsou z areálu zámku v Litomyšli od autorky Jany Vejsadové.

Mimochodem zatím jediný článek o Olbramu Zoubkovi vyšel na i60 na začátku roku 2014 od našeho Honzy Rašky, který měl to štěstí, že ještě měl možnost poznat Olbrama Zoubka na jeho retrospektivní výstavě v Jízdárně Pražského hradu, která se uskutečnila na přelomu let 2013 a 2014 a byla výjimečná nejen rozsahem, ale především tím, že její koncepci připravil sám sochař a návštěvníky též provázel osobně na komentovaných prohlídkách.

Autor: Dušan Brabec

Reklama

Další články z i60.cz

Venkov potřebuje mladé praktické lékaře, generační výměna je nevyhnutelná

Líbají se senioři? Intimita někdy seznamování ve vyšším věku komplikuje

Šedesát let a více. To je věková kategorie, která si nyní často dává inzeráty na seznámení. Dříve to bylo...

Únik z pasti

Obezřetně se rozhlédl, pak vyběhl po kovových schůdcích do zvýšeného přízemí a stiskl zvonek na dveřích s...

Horoskop na dnešní den: úterý 3. listopadu 2026

Po energickém pondělí přichází den, který nás vrací trochu víc na zem. Ráno ještě doznívá Měsíc ve Lvu, ale...

Fejeton na "světlé zítřky"

Poblíž našeho domu je občas vidět zajímavý obrázek. Na cestě kolem Pokratického potoka, kam chodí lidé...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

V ateliéru Olbrama Zoubka

„Kalousku, ty sv*ně, my tě oběsíme s celou rodinou.“ Dal mu několik facek. A dodnes nelituje

Kufr patří do vany, bota do trezoru. Bývalá letuška prozradila hotelové triky, které se vyplatí znát

Kámen ze Sahary málem nechala být. Pak zjistila, jak vzácný poklad z Marsu má před sebou

V Osvětimi se mladá tanečnice postavila ozbrojenému esesákovi. Příběh Francesky Mannové má několik verzí

Lékař Krejčí ke smrti fotbalisty: „Už jsem to jednou viděl, brankář si to ponese do smrti.“