3 min

„Žila jsem s matkou schizofreničkou,“ popisuje děsivé dětství Kája (30)

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Navenek jejich rodina působila nenápadně. Za dveřmi bytu se ale odehrával příběh plný strachu, nejistoty a bezmoci, o kterém se dlouhá léta nemluvilo.

Schizofrenie je záludná nemoc a odmítání léčby nikdy nikomu nepomohlo.

Zdroj: Shutterstock

Třicetiletá Kája se rozhodla svěřit redakci se svými vzpomínkami na dětství po boku matky trpící schizofrenií. Ne proto, aby někoho odsuzovala, ale aby ukázala, jak hlubokou stopu může vážné duševní onemocnění zanechat i v životě nejbližších.

Článek byl zpracován na základě e-mailu čtenářky, která nás oslovila s prosbou o uveřejnění svého příběhu. Jméno bylo na její žádost redakčně pozměněno. Fotografie je ilustrační. (pozn. redakce).

„Když jste dítě, nevíte, že vaše rodina funguje jinak než ostatní. Nemáte totiž s čím srovnávat. To, co by dospělému připadalo děsivé, považujete za běžnou součást života. Moje máma trpěla schizofrenií. Jako malá jsem nikdy nevěděla, jakou maminku ráno potkám. A hlavně jsem nikdy nevěděla, čeho se ten den bude bát.“

Bludy a hlasy byly součástí naší rodiny

Kájina Maminka prý často tvrdila, že ji někdo sleduje, odposlouchává nebo se chce dostat do jejich bytu. „Chodila od okna k oknu, zatahovala závěsy a několikrát za hodinu kontrolovala zámky. Zakazovala nám rozsvěcet, protože měla pocit, že nás někdo pozoruje.“

Pak přišly chvíle, které byly ještě děsivější. „Seděla v kuchyni, zírala do prázdna a šeptala: ‚Poslouchej... oni zase mluví. Slyšíš je taky?‘.“ Já neslyšela vůbec nic. Jen jsem přikyvovala, protože jsem měla strach odporovat.

Někdy celé hodiny rozmlouvala s lidmi, kteří v bytě vůbec nebyli. Jindy tvrdila, že v televizi vysílají tajné zprávy určené jen jí nebo že sousedé přes stěny poslouchají každý náš rozhovor.“

Zpočátku ubližovala hlavně sama sobě

Když se její nemoc zhoršovala, začala zanedbávat samu sebe. „Přestávala jíst, několik dní nespala a někdy se zamykala v pokoji, protože byla přesvědčená, že jí někdo chce ublížit. Vidět vlastní maminku v takovém stavu je něco, co dítě nikdy nezapomene.“

Jenže časem už nešlo jen o ni samotnou. „Začala být přesvědčená, že nebezpečí hrozí i nám. A právě tehdy se situace změnila z děsivé na opravdu nebezpečnou. Dodnes si vybavuji okamžiky, kdy nás budila uprostřed noci a nutila nás okamžitě odejít z bytu. Tvrdila, že pod podlahu někdo položil výbušniny.

Jindy byla přesvědčená, že nám někdo otrávil jídlo, takže nám zakazovala cokoli sníst. Rozbíjela nádobí, vyhazovala věci z oken a křičela na nás, že jsme součástí spiknutí proti ní. Jednou mě odstrčila tak silně, že jsem spadla na zem. Fyzických útoků v čase přibývalo.

Ten strach byl paralyzující

To, že se mi máma mění před očima, bylo děsivé. Mnohem horší byl ale ten neustálý strach. Nikdy jsem nevěděla, jestli přijdu ze školy domů a bude tam moje usměvavá maminka, nebo člověk, který mě nepoznává a bojí se mě.

Ve škole jsem mlčela. Strašně jsem se styděla. Bála jsem se, co by si lidé mysleli. Doma se o nemoci nemluvilo a venku už vůbec ne. Když se mě spolužačky ptaly, proč maminka nikdy nechodí na třídní schůzky nebo školní akce, pokaždé jsem si něco vymyslela. Jednou byla nemocná. Podruhé musela do práce. Potřetí odjela pryč.

Dítě, které se stalo příliš rychle dospělým

Na spoustu věcí jsem byla sama mnohem dřív než moji vrstevníci. Už jako dítě jsem se naučila sledovat každý její pohled, tón hlasu i výraz ve tváři. Poznala jsem během pár vteřin, že se něco děje. Měla jsem pocit, že musím chránit mladší sourozence i samotnou maminku. Tu jsem ale nakonec neochránila.

Při jednom ze záchvatů paranoie se pořezala na zápěstí a zamčená v koupelně vykrvácela. Našli jsme ji s tátou večer, když jsme se vrátili z třídních schůzek. Nikdy na ten pohled nezapomenu. Vím, že moje máma nebyla zlá. Byla jen nemocná a léčbu odmítala. To ji ale neopravňovalo k tomu, aby si sáhla na život a nám ho zničila,“ uzavírá své smutné vyprávění Kája.

Znáš někoho, kdo se potýkal se schizofrenií? Jak na tebe tenhle člověk působil? Poděl se s námi o svoje zkušenosti v diskuzi pod článkem!

Autorský text + výpověď čtenářky

Reklama

Další články z Jsme kočky

Když se mozek odtrhne od reality. Všechno, co potřebuješ vědět o schizofrenii

Jaký typ partnera hledáme podle horoskopu? Některá čeká na romantického rytíře, jiná na svobodomyslného dobrodruha!

Přemýšlíš, proč tě to vždycky táhne k určitým typům mužů? Možná za to může znamení, ve kterém ses narodila!...

„Manžel mi po 15 letech oznámil, že je gay. Máme spolu tři děti,“ píše Jana (41)

Ještě ráno byla přesvědčená, že řeší běžné manželské problémy. Večer už věděla, že se jí život zbortil...

Rychlý koláč na plech: hoď na těsto sezónní ovoce a užij si dokonale křupavou drobenku!

Rychlý koláč na plech je absolutní král všech nečekaných návštěv, lenivých neděl i momentů, kdy tě proste...

Nevěra podle horoskopu: zjisti, jestli máš doma věrného psa, nebo záletníka!

Nevěra je pro většinu z nás noční můrou, ale astrologové mají jasno: sklon k záletům máme napsaný ve...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Jsme kočky

Web přináší články o tématech, která hýbou každodenním životem – od vztahů, rodiny a práce přes lifestyle, společnost až po drobnosti, které všichni známe, ale málokdo o nich mluví nahlas.Obsah je osobní, otevřený a často odlehčený humorem. Autorky se nebojí pojmenovat věci tak, jak jsou, a...

„Žila jsem s matkou schizofreničkou,“ popisuje děsivé dětství Kája (30)

„Ústava to nezakazuje.“ Zemana láká vyzvat Pavla v boji o Hrad, experti nastínili jeho šance

Manžel Agáty Hanychové radost mít nebude. „Co si s ním mám povídat, když ho vidím furt?“

Mrazivý příběh romského šampiona vtáhl Slováky. Po úžasném restartu je zase ve vězení

Lela ukázala, jak si s dětmi užívá Turecko: Klidné záběry zároveň působí jako vzkaz Karlosovi

Dávno před Inky převáželi živé papoušky přes Andy. Jejich peří po tisíci letech prozradilo celou cestu