Jak francouzská bageta dala vzniknout italskému chlebu?
Ciabatta, jejíž název v překladu znamená „bačkora“ a odkazuje na její typický podlouhlý tvar, je ve skutečnosti poměrně novým přírůstkem do rodiny italského pečiva. Navazuje tak na tradici jednoduchých chlebů, které byly po staletí součástí jídelníčku chudších vrstev. K jejich přípravě totiž stačilo jen několik dostupných surovin: voda, mouka a sůl. Právě z jednoduchosti vzniká kouzlo italského pečiva, které dokáže z několika obyčejných ingrediencí vytvořit nezapomenutelný kulinářský zážitek.
Samotnou ciabattu vytvořil italský mlynář Arnaldo Cavallari jako odpověď na rostoucí oblibu francouzských baget, které si začínaly získávat své místo i na italském trhu se sendviči. Cavallari proto přišel s vlastní specialitou Ciabattou Polesano, která se díky své křupavé kůrce a vzdušné střídce skvěle hodí právě k přípravě sendvičů. Novinka si rychle získala oblibu a s trochou nadsázky se o ní začalo mluvit jako o chlebu, který „zachránil Itálii“. Za hranice Itálie se ciabatta začala šířit velmi rychle. Do Velké Británie se dostala v roce 1985 díky společnosti Marks & Spencer a postupně si našla cestu do pekáren i domácností po celém světě. Přestože má za sebou mnohem kratší historii než řada jiných italských chlebů, během několika desetiletí se stala jedním z nejznámějších symbolů italského pečiva.
Kvalitní základ je polovina úspěchu
Pro ciabattu jsou charakteristická velká nepravidelná oka a lehká, vzdušná střídka. Těchto typických vlastností dosahuje mimo jiné díky vysokému podílu vody v těstě. Těsto na ciabattu je proto výrazně řidší a lepivější, než jsme u běžného pečiva zvyklí, a při jeho přípravě se doporučuje použít kuchyňský robot. Při ručním zpracování totiž svádí lepkavá konzistence k přisypávání další mouky, což může výslednou strukturu pečiva negativně ovlivnit. Klíčem k úspěchu je pracovat s těstem rychle a šetrně a nenechat se jeho lepivostí odradit.
Důležitou roli hraje také správný výběr mouky, který ovlivňuje nejen konzistenci těsta, ale i výslednou podobu střídky. Hladká mouka na kynutá těsta patří mezi pekařsky silnější mouky s vyšším obsahem lepku, a je proto vhodná právě pro přípravu kynutého pečiva. Mele se především ze střední části pšeničného zrna, jejíž bílkoviny podporují správné kynutí a pomáhají těstu získat potřebný objem. Kvalitu mouky přitom neurčuje jen obsah bílkovin, ale také schopnost vázat vodu, kvalita lepku nebo množství minerálních látek.
Ingredience (na 4 ks)
Poliš
- 100 g pšeničné hladké mouky Babiččina volba na kynuté těsto
- 100 g vody
- 0,5 g droždí (malinký kousek)
Těsto
- 440 g pšeničné hladké mouky Babiččina volba na kynuté těsto
- 290 g vody
- 9 g soli
- 2,5 g cukru krupice (špetka)
- 3 g droždí
- připravený poliš
Postup
Poliš
Mouku, vodu a droždí důkladně promíchejte do hladké směsi. Nechte zrát přibližně 1,5 hodiny při pokojové teplotě a poté uložte přes noc do lednice. Díky pomalému zrání získá poliš bohatší chuť i aroma.
Těsto
Do mísy robotu vložte vyzrálý poliš, mouku, vodu, cukr a droždí. Začněte míchat na nízkou rychlost. Sůl přidejte až během závěrečné fáze hnětení. Těsto hněťte celkem 12 minut: přibližně 8 minut pomalu a 4 minuty na vyšší rychlost. Vypracované těsto nechte 30 minut odpočívat. Poté ho přeložte, znovu nechte 30 minut odpočinout a celý postup ještě dvakrát zopakujte. Po posledním přeložení nechte těsto dalších 30 minut odpočívat. Překládání těstu dodá pevnost a podpoří tvorbu vzdušné střídky.
Po vypracování těsta máte dvě možnosti
Po závěrečném odpočinku rozdělte těsto na 4 díly. Vytvarujte typické podlouhlé ciabatty a dejte je dokynout do záhybů pomoučené utěrky, přibližně na 30 minut. Po nakynutí je přeneste na plech s pečicím papírem, nechte ještě lehce dokynout a upečte.
Po vypracování vložte těsto do lehce olejem vymazané uzavíratelné nádoby a nechte ho zrát přes noc v lednici při teplotě okolo 4 °C. Druhý den pokračujte stejně jako u první možnosti: těsto rozdělte, předtvarujte, nechte odpočinout a vytvarujte finální tvary.
Pečení
Pečte v dobře rozpálené troubě při 250 °C. Pro lepší výsledek můžete stěny trouby lehce postříkat vodou, aby se vytvořila pára. Jen opatrně, ať si troubu nepoškodíte. Po přibližně 8 minutách snižte teplotu na 220 °C a dopékejte ještě 14–17 minut. Celkově budou ciabatty potřebovat přibližně 22–25 minut, dokud nebudou krásně zlatavé a křupavé.
Tip k přípravě:
Při tvarování pracujte s těstem co nejšetrněji, abyste zachovali vzduchové bubliny vytvořené během zrání. Právě ty jsou tajemstvím lehké, nadýchané střídky a typického vzhledu pravé ciabatty.
Voňavá ciabatta s nepravidelnou střídkou, křupavou kůrkou a plnou chutí, kterou získává díky předem připravenému poliši a pomalému zrání. Tenhle tradiční způsob přípravy dodá pečivu lehkost, vláčnost a typický rustikální charakter. Skvěle se hodí k polévkám, salátům i jako základ pro poctivé sendviče.
Související články