Napětí na Blízkém východě uzavřelo část vzdušného prostoru a tisíce turistů z Evropy řeší návrat domů. Česká republika dostala do bezpečí více než pět stovek svých občanů. Jenže místo klidného vysvětlení situace přidal ministr zahraničí Petr Macinka do veřejné debaty sérii výroků, které vzbudily spíše údiv než důvěru. V dnešním diskusním pořadu televize Nova „Za pět minut dvanáct“ zazněla slova, která okamžitě rozpoutala debatu o stylu vládní komunikace, o odpovědnosti jednotlivce i o tom, jak snadno se krizová situace může proměnit v politické PR.
Konflikt na Blízkém východě přinutil turisty, obchodníky i osoby na pracovních cestách z různých evropských zemí hledají cestu zpět domů. V takových chvílích se ukazuje význam konzulární služby a schopnost států koordinovat návraty vlastních občanů. Česká republika dostala do bezpečí více než pět stovek svých občanů. Na operaci se podílejí diplomaté, armáda i komerční dopravci. Piloti a posádky letadel létají do oblasti, kde se bezpečnostní situace může změnit během několika hodin. Zaměstnanci ambasád mezitím řeší telefonáty, e-maily a žádosti o pomoc od lidí, kteří hledají cestu domů. Tato práce je náročná, logisticky komplikovaná a často i stresující. Lidé, kteří ji dělají v terénu, si zaslouží respekt. Problém celé situace se však neodehrává na ambasádách ani v kokpitech letadel. Odehrává se ve veřejné komunikaci Babišova kabinetu.
Turisté viníci, premiér hrdina
Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) usedl dnes do studia televize Nova v diskusním pořadu „Za pět minut dvanáct“. Rozhovor měl vysvětlit, jak stát organizuje návraty občanů z regionu, kde se zhoršuje bezpečnostní situace. Jenže místo klidného popisu reality zazněla série výroků, které okamžitě vyvolaly silnou reakci veřejnosti. Největší pozornost vzbudila věta, kterou ministr pronesl ve chvíli, kdy komentoval kritiku některých českých turistů nacházejících se v konfliktem postiženém regionu. Ti upozorňují na nedostatek informací a na to, že komunikace státu často končí u automatických zpráv. „Udělali chybu,“ řekl Macinka o lidech, kteří se do systému DROZD zaregistrovali až poté, co se konflikt v regionu vyostřil. Taková formulace zní na první pohled přímočaře. Ano, odpovědný cestovatel sleduje bezpečnostní situaci. Ano, stát není cestovní kancelář a člověk nese odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Jenže právě v této chvíli Macinka zvolil zvláštní argumentační obrat. Místo vysvětlení situace však obrátil pozornost k turistům samotným a v podstatě je tím obvinil z neschopnosti.
Jak se z krizové situace vyrábí vládní PR
Rozhovor pokračoval otázkou na samotný systém DROZD, který slouží k registraci českých občanů v zahraničí. Podle Macinky jde o nástroj, který vznikl už v roce 2009 a ministerstvo zahraničí tak pracuje s tím, co jen zdědilo po předchozích vládách. Taková argumentace je u Babišovy politické reprezentace takřka notoricky známá. Pokud něco funguje, jde o zásluhu jeho kabinetu. Pokud něco drhne, může za to minulost. Macinka však u vysvětlování nezůstal. Velmi rychle přešel k hodnocení celé operace. Česká republika je podle něj v repatriacích „premiantem“. Tento výraz zazněl v rozhovoru několikrát a měl vytvořit obraz vlády, která situaci zvládá lépe než ostatní státy.
Sebechvála vlády pod taktovkou Andreje Babiše není ničím novým. Jenže v situaci, kdy lidé čekají na informace a sledují zprávy z regionu konfliktu, působí podobná slova jako červený hadr na býka v aréně. Zatímco turisté řeší návrat domů, ministr zahraničí vysvětluje, že Česká republika vede pomyslnou tabulku.
Macinkova logika: chyba dole, zásluha nahoře
Rozhovor se posunul ještě dál ve chvíli, kdy přišla řeč na obnovení pravidelné linky společnosti Emirates z Dubaje do Prahy. Podle Macinky nejde jen o běžné obchodní rozhodnutí aerolinek. Za obnovením spojení prý stojí osobní intervence premiéra Andreje Babiše. Bez jeho zásahu by podle ministra Česká republika čekala na spojení o týden déle. Takový výrok zapadá do stylu politické komunikace, který se v posledních letech objevuje stále častěji. Problémy mají mnoho viníků – systém, minulost nebo občany. Řešení má jedno jméno. Premiér.
Bomby jako dobrodružství
Macinkovo vystoupení v televizi Nova by samo o sobě stačilo k tomu, aby vyvolalo debatu o stylu vládní komunikace. Jenže celé vystoupení získalo ještě další rozměr ve chvíli, kdy si lze jen stěží nevzpomenout na jeho nedávný výrok. Ten zazněl na pondělní tiskové konferenci ministerstva zahraničí.
Právě tam totiž ministr komentoval situaci českých občanů v oblasti konfliktu slovy, že na ni budou jednou vzpomínat jako na dobrodružství.
Taková formulace dnes působí téměř neuvěřitelně. Konflikt, který uzavírá vzdušný prostor a nutí státy organizovat evakuace vlastních občanů, není dobrodružství. Rakety a bombardování nejsou turistická atrakce. A čekání na letadlo domů není historka, kterou si člověk jednou vypráví u piva. Jenže právě tato věta se stala symbolem celé situace. Ukazuje způsob myšlení, který se v části politické reprezentace objevuje stále častěji. Krizová situace se bagatelizuje, nepříjemné otázky se relativizují a nakonec se celé téma obrátí jinam. Výrok o „dobrodružství“ tak dnes působí jako shrnutí celého problému. Místo jasného vysvětlení situace přichází odlehčování. Místo věcné komunikace velmi nepovedená ironie.
Odpovědnost jednotlivce a role státu
Je fér říct jednu věc naprosto otevřeně. Stát opravdu není cestovní kancelář. Člověk, který cestuje do regionu, kde se bezpečnostní situace může rychle zhoršit, nese odpovědnost za své rozhodnutí. Liberální společnost stojí právě na tomto principu. Jenže právě proto by měla být komunikace státu srozumitelná a věcná. V okamžiku, kdy vláda organizuje repatriační lety, nejde o charitu ani o turistický servis. Jde o základní funkci státu, a to o pomoc vlastním občanům v krizové situaci. Tento princip však Macinkovo vystoupení obrátilo naruby. Kritika komunikace se změnila v debatu o tom, kdo udělal chybu. Turisté se ocitli v roli viníků a stát se ocitl v roli komentátora situace. Takový přístup vytváří zvláštní paradox. Stát organizuje evakuace, ale zároveň vysvětluje, že problém vlastně nevznikl na jeho straně.
Politika jednoho jména
Rozhovor na Nově v sobě nesl ještě jeden důležitý moment. Ve chvíli, kdy přišla řeč na letecké spojení z Dubaje do Prahy, zaznělo jméno premiéra. Macinka vysvětlil, že obnovení pravidelné linky společnosti Emirates není jen obchodní rozhodnutí aerolinek. Podle ministra za tím stojí osobní zásah Andreje Babiše. Tento moment dokonale zapadá do stylu vládní komunikace, který se v české politice objevuje stále častěji. Politický příběh má jednoduchou strukturu. Pokud se objeví problém, vysvětlení leží někde dole – u systému, u minulosti nebo u občanů.
Pokud se objeví řešení, zásluha směřuje nahoru. K premiérovi. Taková logika má v reprezentantech vlád poskládaných z Babišova vyvolených dlouhou tradici. V různých podobách ji reprodukují Babišem vyvolení představitelé, které si za své zástupce zvolila masa těch, kterým vyhovují jednoduchá hesla a řešení. Vždy však funguje stejně: instituce se zmenšují a politická figura se zvětšuje.
Jak vypadá liberální stát
Liberální demokracie přitom stojí na úplně jiném principu. Stát není projekt jednoho vůdce. Není to systém, který funguje díky telefonátům premiéra nebo osobním intervencím ministrů. Funguje díky institucím. Diplomaté, konzulární pracovníci, vojáci, piloti a úředníci tvoří systém, který má fungovat bez ohledu na jména politiků. Pokud se z každé operace stane příběh o tom, kdo osobně zařídil letadlo nebo vyjednal spojení, začíná se tento princip vytrácet.P rávě to je moment, který Macinkovo vystoupení nechtěně odhalilo. Krize na Blízkém východě ukázala profesionalitu diplomatů a lidí v terénu. Zároveň ale odkryla styl vládní komunikace, který se snaží každou situaci proměnit v politický příběh.
Styl vládní komunikace
Celá epizoda tak nakonec není jen o jednom televizním rozhovoru. Ukazuje širší problém politického stylu, který se v české politice objevuje stále častěji.
Namísto klidného vysvětlení přichází sebechvála.
Namísto přiznání problémů hledání viníků jinde. A nakonec zazní jméno člověka, který údajně všechno zařídil.
Andrej Babiš.
Macinkovo vystoupení tak nepůsobí jako důkaz síly vlády. Působí spíše jako ukázka jejího stylu. Stylu, v němž se každá krize mění v PR příběh a každé ministerské slovo v další politickou perlu. Právě proto dnes mnoho lidí reaguje na podobná vystoupení jednoduchou větou. Co výrok Macinky, to další perla.
Déjà vu z covidových let
Celá situace má ještě jeden rozměr, který v debatě o repatriačních letech a televizních vystoupeních ministrů zaznívá jen zřídka. Připomíná něco, co Česká republika zažila teprve před několika lety. Chaotickou komunikaci státu v době pandemie covidu. Tehdy se česká společnost ocitla v situaci, kdy se pravidla měnila ze dne na den, opatření vznikala narychlo a ministři vysvětlovali rozhodnutí, která si často navzájem odporovala. Lidé sledovali tiskové konference, kde se během několika minut dozvěděli, že platí nová omezení, která ještě ráno nikdo nečekal. Vláda tehdy tvrdila, že situaci zvládá. Realita však byla mnohem složitější. Česká republika střídala různé strategie, ministři zdravotnictví přicházeli a odcházeli a veřejná komunikace působila stále chaotičtěji.
Pandemie jako lekce, která nic nenaučila
Pandemické roky ukázaly, jak důležitá je důvěra veřejnosti ve státní instituce. Ve chvíli, kdy vláda požaduje od občanů disciplínu, musí sama působit důvěryhodně a srozumitelně. Jenže právě to se v covidových letech často nedařilo. Vláda Andreje Babiše v období pandemie několikrát měnila strategii. Nejprve přicházely uklidňující výroky, poté náhlé uzávěry ekonomiky, následně rozvolňování a další vlna omezení. Lidé sledovali tiskové konference, kde se během jednoho večera měnila pravidla pro školy, restaurace i cestování. Do veřejné paměti se zapsaly i výroky samotného premiéra. Jednou Českou republiku označil za „best in covid“, jindy vláda přiznávala, že zdravotnický systém stojí na hraně kapacity. Tento kontrast mezi sebechválou a realitou patřil k nejčastěji kritizovaným momentům celé pandemie.
Když se historie opakuje
Dnešní debata o repatriacích z oblasti Blízkého východu proto v mnohém připomíná právě tuto zkušenost. Opět se objevuje kombinace sebechvály a hledání viníků jinde. Opět zaznívá argument, že stát vlastně všechno zvládá nejlépe. Opět se objevuje silná personalizace politiky. Namísto důrazu na instituce se pozornost soustřeďuje na jedno jméno. Na premiéra, který údajně vyjednává letecké linky a osobně řeší logistiku návratů. Takový obraz je sice politicky vděčný, ale zároveň zjednodušuje realitu. Repatriace nejsou výsledkem telefonátu jednoho politika. Jsou výsledkem práce diplomatů, pilotů, úředníků a bezpečnostních složek.
Krize jako zrcadlo politického stylu
Každá krize funguje jako zrcadlo. Ukazuje, jak stát komunikuje, jak reaguje na kritiku a jak dokáže vysvětlovat vlastní kroky. Pandemie covidu odhalila slabiny české politické komunikace velmi bolestivě. Mnoho lidí tehdy ztratilo důvěru v to, že vláda ví, co dělá. A právě tato zkušenost dnes znovu ožívá ve chvíli, kdy ministři vysvětlují repatriační operace. Výrok o tom, že turisté „udělali chybu“, výrok o „dobrodružství“ při bombardování a televizní sebechvála nad tím, že Česká republika je v repatriacích „premiantem“, vytvářejí dohromady obraz, který je veřejnosti až příliš povědomý. Obraz vlády, která raději vysvětluje, proč problém vznikl jinde, než aby připustila, že komunikace může být lepší.
Stín minulých krizí
Politická paměť společnosti je často krátká. Některé zkušenosti však zůstávají v kolektivní paměti velmi dlouho. Pandemie covidu patří mezi ně. Právě proto dnes mnoho lidí sleduje podobné výroky s pocitem, že už něco podobného slyšeli. Sebechvála vlády, hledání viníků mimo vlastní kabinet a zdůrazňování role jednoho politického lídra – to všechno jsou motivy, které česká politika zná velmi dobře.
Rozdíl je jen v tématu. Tehdy šlo o pandemii, dnes o repatriace z oblasti konfliktu. Styl komunikace však zůstává nápadně podobný. Právě proto se dnešní debata o výrocích ministra zahraničí nevede jen o jednom televizním rozhovoru. Vede se o tom, zda se česká politika z krizí posledních let vůbec něco naučila. Nebo zda se jen mění kulisy, zatímco politický styl zůstává stále stejný.
ZDROJE: TV NOVA, TK MZV, vláda
© inregion.cz
ČNB ponechala úrokové sazby beze změny, základní sazba zůstává na 3,50 procenta
Očekávané události 19. března 2026
Omluva po vystoupení v Bruselu, zastání od ANO, kritika opozice i posměch z europarlamentu. Případ Turkovy angličtiny dál rezonuje
Výhrůžky žalobou místo odpovědí. Poslankyně Majerová zaútočila na novináře, reakce na sebe nenechala čekat
Video ze Sněmovny pod palbou kritiky, marketing ANO natáčený v prostorách ministerstva bez jediné reakce
Očekávané události 18. března 2026
Sanitka jako poslední šance. TOP 09 vyzvala k pomoci Ukrajině
Baroko a klid. Pak dron. Michal Tomek otevírá výstavu, která znejistí i pobaví
Když reprezentace selže ještě dřív, než začne. Turek v Bruselu předvedl, jak hluboko může klesnout standard
