Goebbels měl doktorát, dnes stačí účet na síti. Amplion dodává technooligarchie

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

ESEJ. Když v roce 1543 vydal Martin Luther spis O Židech a jejich lžích, nenapsal ho dav. Napsal ho doktor teologie, nejslavnější autor své doby, a knihtisk jeho slova rozšířil po celé říši. Ano, ten Luther, kterého učebnice oslavují jako reformátora. Radil zapálit synagogy, zbourat židovské domy a vzít Židům jejich knihy. A stejně jako

profimedia-0581700485

Zdroj: Donald Trump a Andrej Babiš. Foto: Profimedia

Doba čtení 12 min

Článek byl publikován 04.10.2026 06:00

Dav, masa lůzy, pak stál u hořících hranic neuvěřitelného utrpení a řval nadšením. Nebyl hlavním původcem, měl jen radost z cizího utrpení a smrti, které ho podvědomě uspokojovaly.

Nástroj držel ten, kdo psal a tisknul. A i on byl lůzou. Ne původem, ale duší a postojem k druhým. Lůzou vzdělanou, slavnou a s tiskárnou. Jeho kniha zapůsobila okamžitě. Protestantská knížata se jeho radami řídila a ještě téhož roku Židy vyháněla a utahovala proti nim zákony.

Plné síly ale nabyla až o čtyři sta let později. V listopadu 1938, když v Německu hořely synagogy, ji jeden luteránský biskup vydal znovu a oslavoval, že se to stalo právě v den Lutherových narozenin.

V tom listopadu už ale měla lůza svého nového mistra pera. Goebbels nebyl chudák z ulice, byl to doktor filologie. Lůza v kravatě. Nacismus tenkrát ještě nezískal ve svobodných volbách většinu. K moci ho pustili konzervativní páni a průmyslníci, dnes bychom řekli oligarchové, kteří věřili, že si ochočí Hitlera a on si pro ně ochočí masu lůzy.

Lůza nahoře měla rádio a tisk, lůza dole měla pochodně a podvědomou neukojitelnou chuť ventilovat svou frustraci. Na rampě v Osvětimi pak rozhodovala lůza v doktorském plášti a jedna vteřina jejího mozku o tom, kdo bude žít a kdo půjde do plynu, jako když se před zimou přebírají shnilé brambory.

Poprvé v dějinách nedostala nástroj jen vzdělaná a majetná špička lůzy, ale lůza celá. Schopnost lůzy páchat zlo tím vzrostla exponenciálně.

To byl dosavadní vrchol vzestupu lůzy: lidskost převrácená ve zrůdný masový opak, s razítkem státu. Najít podobnou zvrácenost není těžké ani dnes. Velká část amerických evangelikálních křesťanů dnes vidí v muži, který má k Ježíšovu učení snad nejdál ze všech lidí na Zemi, Bohem vyvoleného vládce.

Novodobého krále, kterého sám Bůh poslal, aby vládl. Většina dnešní lůzy se zahalila do nových líbivých kabátů a její počty po celém světě opět rostou. Hrdla opět řvou, plné identické nenávisti.
Lůza je stav duše
Pamatujme si z toho jedno. Luther, Goebbels i doktor na rampě byli vzdělaní muži. Lůza totiž nejsou a priori chudí. Lůza nejsou lidé na dávkách ani lidé bez vzdělání. Lůza je především stav duše, napříč společností, pro který druzí lidé nejsou ničím a vlastní zájmy i podvědomé potřeby jsou vším.

Vstoupit do něj může profesor i dělník, miliardář i ten, kdo nemá na nájem. A protože do něj člověk vstupuje, může z něj také vystoupit. Nikdo nikoho nenutí být lůzou. Je to volba. Většinou nevědomá, ale volba. Psychologie může popsat, jak do ní člověk sklouzne, a sociologie, kde se jí daří nejlépe. Ale lůzou člověka nedělá jeho třída ani jeho majetek. Dělá ho jím to, čím je pro něj úplně cizí člověk.

A protože je to volba, není tolerance k ní ctností. Soucit patří člověku, ne jeho rozhodnutí vidět v druhém nic. Kdo toleruje zlo jen proto, že je pácháno na někom vzdáleném, chudém, bezvýznamném nebo s ním nesouvisejícím, nepěstuje humanitu a lepší svět. Krmí jejího vraha a přivolává jeho konec.

A kdo ho toleruje proto, že ho páchá někdo bohatý, mocný nebo zvolený, třeba jen proto, že to jemu samému pomůže vystoupat výš, krmí ho dvakrát.
Co se změnilo
Po roce 1945 se svět poučil. Tedy skoro celý. Rusko, které začalo válku jako Hitlerův spojenec a teprve napadeno bojovalo proti němu, se místo sebereflexe a prohlédnutí vlastní lůzy prohlásilo za čistého a spravedlivého vítěze.

Lůza tak zůstala nerozpoznaná a pokračovala v tom být určující silou státu. Ze své pochybné logiky dodnes odvozuje právo vraždit cizí lidi a zabírat cizí státy.

Západ si osmdesát let dopřával luxus humanity. Humanity i vůči lůze, kterou nechal mluvit, volit a nadávat, protože věřil, že pravda v otevřené soutěži se lží vyhraje. Jako by boxer, který hraje podle pravidel, vždy mohl porazit soupeře, který si do ringu vezme pistoli. Nějak se to dařilo ukočírovat než přišly nové mediální náboje: internet a s ním sociální sítě.

Poprvé v dějinách nedostala nástroj jen vzdělaná a majetná špička lůzy, ale lůza celá. Schopnost lůzy páchat zlo tím vzrostla exponenciálně.

Dřív měla elitní lůza na lež monopol. Dnes je ze lži volný trh úplně pro všechny. Každý je Goebbelsem s vlastním digitálním amplionem.

Nyní zažíváme teprve začátek, který si ještě musí razit cestu skrz fungující demokratické návyky a instituce. Umělá inteligence ale brzy dá pero pro vliv i tomu, kdo má v hlavě jen pár závitů.

Tento nástroj přitom lůze nedala diktatura. Dala ho ta nejsvobodnější a nejdemokratičtější společnost, jaká kdy na Zemi existovala. Demokracie ve své nejčistší víře v člověka vyrobila nástroj, kterým ji lůza teď rozkládá.

Už před více než dvěma tisíci lety popsal řecký historik Polybios, že vláda lidu se nakonec zvrhne ve vládu lůzy, ochlokracii, a že po ní přichází tyran. Neznal jen jedno: že lůze k tomu jednou dodá technologický stroj sama demokracie.

Sociální sítě nejsou jen další mediální kanál. Jsou zároveň strojem, který na pokyn svých pánů lůzu vyrábí. Algoritmus měří, jak dlouho zůstaneš a jak moc tě informace rozpálí. Nepravda se šíří rychleji a dál než pravda.

Za pobouření dostane člověk lajky, a proto se příště pobouří víc. Nejvíc se sdílí útok na nenáviděnou skupinu. Stroj dehumanizace nikdy nenastaví zrcadlo a nikdy nenabídne cestu ven. Každý den přidá o kousek odlidštění víc.

Je to spirála bez dna a lůza v ní sama vyrábí svou další nelidskost. Už nepotřebuje svého Luthera ani Goebbelse. Dřív měla elitní lůza na lež monopol. Dnes je ze lži volný trh úplně pro všechny. Každý je Goebbelsem s vlastním digitálním amplionem.

A každý účastník, člověk i troll, vrhá do sítě své lži, kde se vzájemně zesilují a soupeří, dokud z té změti nevykrystalizují ty nejúspěšnější: ty, které dokážou posunout zvrácenost lůzy o největší kus dál. Je to zvrácená evoluce v čisté podobě. Přežívá lež, která je nejnakažlivější.

Každá další generace lží je o něco jedovatější než ta předchozí a každá získá lůze další členy. Když vidíte elitní členy dnešní lůzy, jako jsou Trump, Babiš, Rajchl nebo Turek, jak na hřišti cinknutém Ruskem v jejich prospěch soupeří o lůzu dole, víte, že takový svět nemůže skončit dobře. Zejména když se všichni bojí lůzu lůzou pojmenovat a koordinovaně se jí postavit.

Tohle je digitální fašismus. Nevznikl jen ve spodinách internetu a není tam přikován, byl tu vždycky, protože jeho zárodky jsou součástí každé lidské duše. Jen dnes se šíří nejen z mediálních továren technologické oligarchie, ale opět už z vládních lavic a prezidentských pultíků.
Slepice a vejce
Kdo koho stvořil? Amorální miliardář zneužívá, nebo dokonce vlastní algoritmus, který z frustrovaného člověka udělá ještě agresivnější lůzu. Lůza pak volí jeho politické koně a ti s ní společně udržují algoritmus i prostředí, v němž operuje, a dále je „vylepšují“. Smyčka se točí a zrychluje.

Kdo je loutka a kdo loutkář, se poznat dá, jen na tom už nezáleží. Oba jsou totéž: produkt stejných nehumánních podvědomých sil, které v člověku přemohly schopnost chápat a uznávat práva druhého člověka, i lidstva a planety jako celku.

Vládnoucí lůza s miliardami na účtu je stejná lůza jako frustrovaný konspirátor v sociálním bytě, který na síti ventiluje nenávist. Mají stejný základ: bezohlednost, sobectví, manipulaci a nulový soucit. Jen jeden z nich dokázal svou amorálnost přetavit ve velkolepý majetek, a to i na úkor toho druhého.

Ale „interní spory“ lůza neřeší. Nezůstalo v ní mnoho lidského, natož křesťanského v původním smyslu toho slova, tedy nic empatického, dobrotivého ani moudrého. A tak lepidlo vnitřní podobnosti drží jejich spolčení pohromadě.

Vůdce té naší lůzy nyní bez uzardění lživě křičí o soudní mafii, která ho prý neprávem pronásleduje. A není mu to hloupé. Mafie přitom je, když jím podmaněný stát zaklekává na konkurenty jeho soukromých firem.

Proto se Donald Trump nemusí bát trestu za to, že neplní své sliby a jeho země upadá a i většině lůzy je za jeho vlády hůř. Nemusí je plnit. Zákon, který podle odhadu Kongresového rozpočtového úřadu připraví do roku 2034 o zdravotní pojištění deset milionů Američanů, jeho voliče příliš neodradí.

Jeho voliči totiž nevolí program, volí podprahovou nenávist, kterou s ním sdílejí. Stejně tak česká vláda nesplní nic podstatného z programu, který ji dostal k moci, a její voliče to pro příště nijak neodradí.

Mnozí si namlouvají, že to vyřeší listopadové volby do Kongresu. Prezidentova popularita padá, jeho strana může přijít o většinu a on sám se může stát „chromou kachnou”. Jenže právě tady číhá největší nebezpečí. Lůza, která prohrává, nehledá chybu v sobě. Hledá zrádce.

Trump už jednou ukázal, co udělá, když prohraje: 6. ledna 2021 poslal dav na Kapitol. A první den po návratu do Bílého domu omilostnil nebo pustil na svobodu téměř všechny, kdo tam zaútočili, včetně vůdců ozbrojených milic.

Vzkázal jim tím jediné: příště se trestu bát nemusíte. Pád podpory proto nemusí znamenat konec vlády lůzy. Volební porážka se naopak může stát spouštěčem, kterým vůdce povolá tu skutečnou, ozbrojenou lůzu do zbraně. A pak přijde to, co před dvěma tisíci lety popsal Polybios: po vládě lůzy přichází tyran.

Americká lůza dnes ještě vládne v mezích voleb, soudů a svobodného tisku. Zítra už žádné meze mít nemusí.
Proč lůza vyhrává
Lůza nevyhrává proto, že je chytřejší. Vyhrává proto, že je propojená. Ego oligarchy a ego lůzy do sebe zapadají jako ozubená kola. Jeden dodá peníze a algoritmus, druhý nenávist a hlasy. Mafie, trollí farmy, dezinformační weby, kremelské peníze, oligarchické holdingy a politické strany nakonec táhnou za jeden provaz. Temné pudy se spojují snadno, protože se to všem vyplácí.

A my? Topíme se v narcistickém sebeklamu, že můžeme vyhrát každý sám za sebe, ale to je matematicky nemožné. Rozptýlená menšina proti propojenému stroji prohraje vždy. Nejde o názor, jde o aritmetiku.

Proto prohráváme. Ne proto, že by lůza měla pravdu, ani proto, že bychom měli málo ekonomické moci. Kupní síla slušné části společnosti převyšuje majetek všech oligarchů dohromady a má schopnost je při koordinované akci umravnit.

Jenže je rozptýlená do milionů jednotlivých rozhodnutí. Prohráváme proto, že lůza je spojená a my nejsme.

Kdo je tedy opakem lůzy? Antilůzou je člověk, pro kterého je cizí člověk člověkem. Člověk, který pro pravdu a z morálních důvodů dokáže nadřadit zájem druhých lidí a celku nad své pohodlí, svůj majetek, a když přijde čas, i nad svůj život. To je vrchol lidství.

Tisíce Ukrajinců si tento postoj dobrovolně zvolily a zaplatily za něj životem. Nezemřeli za impérium ani za lež. Zemřeli ve vesmírné loterii lidských osudů za pravdu a za to, aby jiní mohli žít svobodně.

A není náhoda, že právě oni naší domácí lůze tolik vadí. Německý filozof Max Scheler tento mechanismus popsal už v roce 1912 a nazval ho resentimentem. Resentiment je podle něj „sebeotrávení duše“.

Kdo cítí mravní převahu druhého a nedokáže jí dosáhnout, začne ji znevažovat a nenávidět, aby se nemusel podívat sám na sebe. Jako Ezopova liška, která hrozny, na něž nedosáhne, prohlásí za kyselé.

Lůza podvědomě cítí, jak nekonečně ji tito lidé převyšují. Nějaká část jejího nitra přesně ví, čím sama je, protože by ničeho podobného nebyla schopná. Nedokáže poslat ani stovku na pomoc druhému.

A právě tam antilůza začíná. U té stovky. U jedné pravdivé věty řečené nahlas tam, kde ostatní už raději mlčí. U jedné hodiny, kterou člověk dá druhým místo sobě. Vrchol je daleko, ale cesta k němu vede přes kroky, které zvládne každý.

Dějiny ukazují, že organizovaná menšina antilůzy dokáže zlomit i drtivou moc. Výzkum více než tří set kampaní z let 1900 až 2006 ukázal, že nenásilné hnutí, do jehož vrcholné akce se zapojilo alespoň 3,5 % obyvatel, prakticky nikdy neprohrálo, ani proti diktaturám. Výjimky se dají spočítat na prstech jedné ruky. Polská Solidarita, rok 1989 i americké hnutí za občanská práva nebyly většinou. Ale byly spojené.

Tentýž výzkum ale ukazuje ještě něco. Od roku 2010 klesla úspěšnost nenásilných hnutí z někdejších dvou třetin pod jednu třetinu. Samotný dav na náměstí už nestačí. Vyhrává organizace, ne jednorázové vzepětí. Ne řešení z předchozích století, ale jen řešení století digitálního s pomocí AI mají šanci uspět.

Kdo ještě lůzou není, nesmí se dál dívat s naivní dobrotivostí a doufat, že se karta obrátí sama. Neobrátí se. Trendy jsou jasné a dlouhodobé a míří jedním směrem: k lůze, k odlidštění a jednou i k dalším lágrům. Pokud nic neuděláme, víme přesně, kde to končí. Už jsme tam jednou byli.

Musíme se propojit. Bez tváří na plakátech a bez osobních brandů. Jako síť, která reaguje ekonomicky, právně i veřejně, rychle a společně. A musíme lůze nastavit zrcadlo, dokud aspoň někdo z ní může poznat, čím se stal.
A až přijde den
Pokud lůzu někdy ještě na chvíli porazí nějaká prodemokratická vlna, a přijít může navzdory všem trendům, nesmí se opakovat chyba minulosti. Nesmí přijít laskavé odpuštění, tlusté čáry ani ‚nechme minulost minulostí‘.

Odteď se už jednou provždy nesmí vyplácet z lůzy těžit. Pokud nepřijde tvrdý a vymahatelný trest, vždy bude existovat patologická skupina lidí, pro které se rozklad společnosti stane výnosnou strategií.

Vůdce té naší lůzy nyní bez uzardění lživě křičí o soudní mafii, která ho prý neprávem pronásleduje. A není mu to hloupé. Mafie přitom je, když jím podmaněný stát zaklekává na konkurenty jeho soukromých firem. Když elita lůzy a její pohůnci ničí celé firmy i rodiny.

Největší problém humanistické antilůzy naopak je, že si i zjevnou pravdu o lůze troufne křičet až ve chvíli, kdy vyhřeznou její nejhlubší proudy. Tehdy už je na jakoukoli změnu a zabránění katastrofě pozdě.

Antilůza se musí naučit řvát pravdu o lůze už teď, stejně hlasitě, jako lůza řve svou lež o ní. Když třeba Petros Michopulos o vůdci lůzy mluví ve svém podcastu opakovaně jako o „hovadu” ukazuje, že tuto nutnost už jako jeden z mála pochopil a přijal.

Musí přijít skutečné vypořádání s elitami lůzy. Ne lynč, protože ten patří lůze. Musí přijít Norimberk jako princip: soud, důkazy a osobní odpovědnost. Všechno, co prezidentská rodina v USA vytěžila z moci, musí prošetřit nezávislí vyšetřovatelé a soudy.

Neoprávněně nabyté miliardy musí být zabaveny a odpovědní potrestáni včetně vězení, jakmile jim soud vinu prokáže. Stejně tak musí před soud i technologická oligarchie, která lůze pouštěla do žil jed lží a konspirací.

Totéž platí doma. Každý, kdo přetvářel stát tak, aby sloužil jednomu holdingu a jeho dotacím navzdory pravidlům Evropské unie, musí stanout před soudem a vrátit násobek toho, co vzal. V Maďarsku to po pádu Orbána už začalo. Zda to Magyarova vláda dotáhne, je otázka.

Demokracie, která nepotrestá ty, kdo ji rozkládali, jen čeká na další kolo. Tolerance k vrahům tolerance není moudrost. Je to sebevražda.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Prohlásili je za „vesnické boháče“. Jejich ženy a děti odvezli stovky kilometrů od domova

Proč chudí Češi vzhlíží k miliardáři Babišovi a komu uvěří příště?

KOMENTÁŘ. Životnost demokracie závisí do značné míry i na tom, jak se lidem ekonomicky daří. Voliči však v...

Aleš Rozehnal: Je možné jednoho člověka popravit dvakrát?

KOMENTÁŘ. Christa Pikeová, odsouzená v USA k trestu smrti za vraždu, přežila podání dvou smrtících injekcí....

Život a smrt generála Kutlvašra. Z generála na vojína, z hrdiny na třídního nepřítele

Druhý říjnový den uplyne 65 let od smrti významné osobnosti československé vojenské historie, Karla...

Vidět radnicím pod prsty? Jak kde, rozdíly v otevřenosti českých měst jsou obrovské

Šance občanů kontrolovat komunální politiky a městské rozpočty se v různých částech Česka výrazně liší....

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Všechny články tohoto autora →

Vybrali jsme pro vás Magazíny a zajímavosti

Íránský Shahed nese hlavici až 90 kilogramů. Izraelský Harop ji má menší, zato trefí cíl s odchylkou pod metr

Írán a Izrael od sebe dělí zhruba tisíc kilometrů a obě země mají bezpilotní letoun, který tu vzdálenost...

Goebbels měl doktorát, dnes stačí účet na síti. Amplion dodává technooligarchie

Mrazivé detaily brutální vraždy modelky. Lebku našli uvařenou v hrnci se zeleninou

Ručníky po třech použitích a lůžkoviny po dvou týdnech: kdy je čas na praní podle hygieniků

Martin Zounar ukázal fanouškům novou figuru. Na Instagramu zveřejnil vtipné video v trenýrkách

S kým žije Václav Neužil: Manželku Lenku si lidé často pletou s její slavnou sestrou

Vypadá, jako by ji někdo rozřízl jedním dokonale rovným řezem. Al Naslaa ukazuje, proč někdy přírodě nechceme věřit