Na našem území žili lidé dávno před Slovany
Slované nebyli prvními obyvateli české kotliny. Už v pravěku zde žili lovci a sběrači, později přišli zemědělci, kteří se do střední Evropy šířili z jihovýchodu. V době bronzové a železné se na našem území vystřídaly různé kulturní skupiny. Patřili k nim například lidé spojovaní s kulturou popelnicových polí, později Keltové a germánské kmeny.
Když se v 6. století začali ve střední Evropě výrazněji prosazovat Slované, nebylo území dnešního Česka prázdné. Část staršího obyvatelstva odešla, jiní lidé zůstali a postupně se začlenili do nově vznikající společnosti.
Otázka, zda Slované přišli jako početná nová populace, nebo zda se jen smísili s původním obyvatelstvem, patřila dlouho k předmětu odborných sporů.
Co vypověděla DNA
Významný příspěvek do této debaty přinesla studie zveřejněná v roce 2025 v odborném časopise Genome Biology. Mezinárodní tým vědců zkoumal DNA 18 lidí pohřbených na dvou lokalitách jižní Moravy. Vzorky pocházely z období od 5. do 10. století, tedy z doby, kdy se v regionu formovala raně středověká slovanská společnost.
Výsledky ukázaly výraznou genetickou změnu mezi 5. a 7. stoletím. Genetické složení nově příchozích skupin se významně lišilo od obyvatel, kteří zde žili před nimi. Zjištění podporují představu, že slovanské osídlení jižní Moravy souviselo s příchodem skutečně nových skupin obyvatel, nikoli pouze s kulturním přejímáním slovanského jazyka.
Navíc se podařilo analyzovat jedince přímo spojované s raně slovanskou kulturou. Dosavadní poznatky totiž komplikovala skutečnost, že první Slované často své mrtvé spalovali. Pro genetické analýzy tak zůstávalo k dispozici jen omezené množství vhodných ostatků.
Výzkumníci zkoumali stovky dávných Evropanů
Ještě rozsáhlejší studii zveřejnil v září 2025 časopis Nature. Mezinárodní tým analyzoval genetická data 555 dávných lidí, z toho 359 jedinců pocházelo z archeologických lokalit spojovaných se slovanským osídlením.
Výsledky ukázaly rozsáhlé přesuny obyvatelstva z východní Evropy směrem na západ a jih během 6. až 8. století. V některých zkoumaných oblastech východního Německa, Polska a Chorvatska nahradil nový genetický původ více než 80 procent původního genofondu.
Toto číslo je ale důležité správně interpretovat. Neznamená, že Slované vyhubili nebo úplně vytlačili všechny původní obyvatele. Genetické změny ukazují na velký populační pohyb, který se v jednotlivých regionech odehrával různě a zahrnoval také mísení příchozích s místním obyvatelstvem.
V Česku je DNA méně jednotná
Pak tu jsou ještě starší genetické výzkumy, z nichž vyplývá, že konkrétně česká populace je z hlediska původu poměrně pestrá. Studie zaměřená na mužskou linii z roku 2007 zkoumala 257 českých mužů a odhalila několik různých genetických haploskupin. Nejčastěji se vyskytovaly R1a a P*(xR1a), následovala I-M170.
Haploskupina R1a se často spojuje se slovanskými migracemi, ale najdeme ji i u dalších východoevropských a severoevropských populací. Skupina I-M170 je naopak velmi stará evropská linie, která se vyskytuje mimo jiné ve Skandinávii a na Balkáně. Její podskupiny jsou někdy spojovány se severní Evropou, takže se v rodokmeni některých Čechů může najít i Viking. Označení P*(xR1a) pak představuje širší skupinu příbuzných linií, které nebyly v tehdejší studii zařazeny do R1a, a nelze ji jednoduše přiřadit k jednomu národu.
Výzkum z roku 2010, který porovnával Čechy, Slováky a Poláky, potvrdil společné genetické znaky západních Slovanů, zároveň ale ukázal, že jednotlivé populace se od sebe liší. Haploskupiny totiž nejsou etnické nálepky. R1a neznamená automaticky Slovana, I neznamená Vikinga a další linie nelze jednoduše rozdělit na germánské, keltské nebo slovanské. Ukazují pouze dávné větve mužského rodokmenu, které se v průběhu tisíciletí šířily různými částmi Evropy. A právě jejich kombinace připomíná, že česká populace vznikala na křižovatce migračních cest a vlivů.
Zdroje článku: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, genomebiology.biomedcentral.com, nature.com, nespechej.cz
Autor článku: Eliška Černá