KOMENTÁŘ. Premiér Andrej Babiš se nedávno pokusil porovnávat velikost československé armády na konci osmdesátých let s tím, jak vypadá česká armáda od devadesátých let až po dnešek.
Srovnání je to zajímavé, ale zaslouží si historickou korekci. Ve veřejné debatě už správně zazněla připomínka, že do roku 1992 šlo o armádu státu, který byl o třetinu větší a také to, že až do roku 2004 tvořili značnou část armády vojáci základní služby.
Nutně to vede i k otázce, jak by dopadlo porovnání výše obranných výdajů ČSSR v roce 1989 s dneškem.
Výdaje na armádu: 6,25 % národního důchodu
Výdaje ČSSR na rozpočet Ministerstva národní obrany (MNO) v roce 1989 činily 35,062 miliardy Kčs. V přepočtu na dnešní finance by to znamenalo skutečně gigantickou sumu: 525,93 miliardy. (Vycházíme z toho, že nominální hodnota dnešní české koruny oproti československé koruně z roku 1989 je patnáctkrát větší.)
V roce 1987, kdy výdaje na obranu byly nejvyšší, činil podíl výdajů na obranu dnes zcela nepředstavitelnou pětinu (přesně 19,94 %) státního rozpočtu ČSSR.
Pokud odečteme třetinu výdajů, které by připadaly na Slovensko (v době dělení státu se majetek armády dělil právě v principu 2:1), šlo by o 350,62 miliardy. Skutečně takto vysoký byl tehdejší rozpočet MNO v přepočtu na dnešní měnu.
Celková plánovaná částka na položku „obrana a bezpečnost“ (tedy včetně Ministerstva vnitra a dalších výdajů) činila v roce 1989 38,675 miliardy korun, v dnešní měně by to bylo 580,125 miliardy.
Opět bez jedné třetiny (tj. po odečtení Slovenska) byl celkový obranný rozpočet v roce 1989 386,75 miliardy dnešních korun.
Podíl vojenských výdajů na vytvořeném národním důchodu činil dnes těžko uvěřitelných 6,25 %. Výdaje na obranu tedy činily víc, než byl přírůstek užitého národního důchodu.
Připomeňme, že současná vláda výdaje drží kolem dvou procent HDP (v roce 2026 to je podle údajů ministerstva obrany 2,06 až 2,1 % HDP).
Politické vedení si tehdy tyto skutečnosti uvědomovalo a snažilo se vykročit z bludného kruhu, do nějž zavedla stát slepá poslušnost vojenským požadavkům Sovětského svazu.
V roce 1987, kdy výdaje na obranu byly nejvyšší, činil podíl výdajů na obranu dnes zcela nepředstavitelnou pětinu (přesně 19,94 %) státního rozpočtu ČSSR.
Srovnejme: současný rozpočet ČR na rok 2026 počítá s výdaje Ministerstva obrany ve výši 154,791 miliardy. To znamená, že v roce 1989 byly výdaje na MNO téměř dvojnásobné (350,62 miliardy).
U celkových obranných výdajů ČR se dnes počítá s částkou 184,694 miliardy korun. Opět – v roce 1989 byly celkové obranné výdaje více než dvojnásobné (386,75 miliardy dnešních korun).
Slepá poslušnost požadavkům Kremlu
Komunistický stát tedy vydával na obranu dvakrát víc než náš současný stát. V roce 1989 byly tyto obranné výdaje tak obrovskou zátěží, že dostala tehdejší režim na dno a pomohla k jeho pádu.
Podobně tomu bylo i s velikostí armády, která odčerpávala z trhu práce obrovské množství pracovních sil. Politické vedení si tehdy tyto skutečnosti uvědomovalo a snažilo se vykročit z bludného kruhu, do nějž zavedla stát slepá poslušnost vojenským požadavkům Sovětského svazu.
Nedokázalo se odhodlat k radikálním škrtům a navíc bylo již pozdě; blížil se listopad 1989. Finanční částky tehdy a nyní sice lze ryze nominálně porovnávat, situace však byla z mnoha důvodů zcela jiná. A zatímco tehdy byly výdaje na obranu neadekvátně přehnané, dnes bychom měli řešit opačný problém.
Autor je historik Vojenského historického ústavu Praha, odborně se zaměřuje na poválečné československé dějiny