Opevňovací program schválený na podzim 1937 počítal s víc než šestnácti tisíci objekty a s dokončením rozloženým hluboko do čtyřicátých let, u poslední etapy až do roku 1951. Do konce září 1938 tak zbývala většina plánované doby. Otázka nezní, proč nebylo hotovo, ale co se za tři roky vůbec dalo stihnout.
Československé opevnění se stavělo od roku 1935 podél hranic s Německem, Rakouskem, Maďarskem a Polskem a také na vnitrozemských příčkách. Skládalo se ze dvou různých věcí, které se často zaměňují. Lehké objekty vzoru 36 a vzoru 37, lidově řopíky, byly malé kulometné pevnůstky pro několik mužů. Těžké opevnění tvořily pěchotní sruby a dělostřelecké tvrze, tedy stavby s osádkou o desítkách vojáků, protitankovými kanony, minomety a pancéřovými zvony.
Stavbu koordinovalo Ředitelství opevňovacích prací, zkráceně ŘOP. Právě z téhle zkratky vzniklo už ve druhé polovině třicátých let lidové označení řopík. Kolik objektů do Mnichova skutečně stálo, kolik z toho bylo bojeschopných a proč se čísla v pramenech liší, ukazuje pohled na tempo výstavby.
OT-64 SKOT předběhl svou dobu. Dětské nemoci mu zůstaly až do konce výroby
Plán počítal s patnácti lety, ne s rokem 1938 Definitivní podobu dostal opevňovací program v listopadu 1937. Podle svého tvůrce, ředitele opevňovacích prací generála Karla Husárka, se mu říká Husárkův program.
Čísla v něm stojí za pozornost:
1 276 objektů těžkého opevnění. Pěchotní sruby a dělostřelecké tvrze. 15 463 objektů lehkého opevnění. Řopíky obou vzorů. Zhruba 10,9 miliardy tehdejších korun. Odhadované náklady celého programu. Dokončení až v dalším desetiletí. Podle historika Pavla Šrámka na portálu měla být první a nejdůležitější etapa hotová v roce 1942, poslední až v roce 1951. To je klíč k celému tématu. Nešlo o stavbu, která měla být hotová do dvou tří let, ale o dlouhodobý investiční program srovnatelný s velkou infrastrukturní stavbou, rozložený na víc než desetiletí. Rychlejší tempo rozpočet předválečného Československa neunesl.
Co se do konce září 1938 skutečně vybetonovalo Když se plán poměří se skutečností, vyjde z toho zlomek. K 30. září 1938 stálo:
263 objektů těžkého opevnění. Z toho devět tvrzí bylo stavebně dokončených nebo rozestavěných. Zhruba deset tisíc objektů lehkého opevnění. Kolem 860 kusů staršího vzoru 36 a přes 9 100 vzoru 37. Kolem tří miliard korun proinvestováno. Pavel Šrámek i ministerstvo obrany shrnují výsledek tak, že se záměry podařilo naplnit zhruba ze čtvrtiny. U vzoru 37 přitom výrazně převažoval jediný typ. Objekt typu A, určený pro boční palbu dvou kulometů, tvořil podle typologie na serveru ropiky.cz kolem 85 procent všech vybetonovaných objektů vzoru 37.
Lehký objekt vzoru 37, takzvaný řopík, zapuštěný do zeminy s jednou boční střílnou. Poměr mezi lehkým a těžkým opevněním není náhodný. Lehký objekt se dal postavit rychle a levně, těžký srub stál mnohonásobně víc a jeho stavba trvala výrazně déle. Když se ukázalo, že času nebude dost, těžiště se přesunulo k tomu, co šlo stihnout.
Vybetonováno neznamená bojeschopné Tady je potřeba být přesný, protože právě v tomhle místě vzniká většina zkreslení. Počet dokončených objektů popisuje stavební stav, ne bojovou hotovost.
Vybavenost a výzbroj za stavbou zaostávaly a mezi úseky byl velký rozdíl. Vedle částí linie stavebně dokončených, vybavených a vyzbrojených stály úseky rozestavěné i úseky, kde se výstavba teprve připravovala. Nejdál byla situace na Ostravsku, Opavsku a Králicku.
Pancéřový zvon z československého těžkého opevnění, samostatně vystavený u objektu tvrze Bouda U lehkého opevnění platilo ještě něco dalšího. Řopíky neměly stálou osádku, obsazovaly se až v době ohrožení státu a samy o sobě nebyly obranným systémem. Účinná obrana se předpokládala jen v součinnosti s polními jednotkami. Linie pevnůstek tedy nebyla zeď, ale kostra, do které měla armáda teprve vstoupit.
Součástí systému byl i překážkový pás mezi objekty. Budoval se samostatně a jeho stav se od stavu betonových objektů lišil.
Jižní Morava ukazuje, jaké tempo bylo možné ve spěchu Nejnázornější údaj o tempu nabízí jihomoravský úsek, kde se začalo stavět nejpozději.
Podle Pavla Šrámka byla stavba těžkého opevnění na jižní Moravě zadána v květnu 1938, práce se rozeběhly v červnu a už v srpnu byl u Šatova vybetonován první pěchotní srub. Od zadání k prvnímu hotovému těžkému objektu tedy uplynuly zhruba tři měsíce.
To je při dobových technologiích velmi rychlé a ukazuje, že omezením nebyla neschopnost stavět, ale peníze, kapacity a čas. Zároveň to ukazuje limit. Vybetonovaný srub v srpnu 1938 nemohl být v září vybavený a vyzbrojený. Rychlost stavby a rychlost uvedení do bojového stavu jsou dvě různé věci.
Praga V3S jela sotva 60 km/h. Přesto v armádě sloužila déle než půl století
Proč se čísla v pramenech rozcházejí Kdo si o opevnění přečte tři různé texty, narazí na tři mírně odlišná čísla. Není to nedbalost autorů, ale povaha pramenů:
Lehké objekty vzoru 36. Počet postavených kusů se uvádí v rozmezí zhruba 834 až 864 a spolehlivý pramen, který by přesné číslo potvrdil, neexistuje. Část objektů navíc zanikla už za války, další později, takže dnešní terénní průzkum k původnímu počtu nedovede. Dělení 263 těžkých objektů. Podle jednoho členění bylo 226 srubů izolovaných a 37 tvrzových, jiné přehledy uvádějí 35. Rozdíl plyne z toho, co se počítá jako tvrzový objekt. Území. Čísla za celé Československo se liší od čísel za dnešní Česko, protože značná část objektů stála na jižním Slovensku a v Bratislavě. Pro čtenáře z toho plyne praktické pravidlo. U tohoto tématu má smysl ptát se nejen kolik, ale také k jakému datu, na jakém území a co přesně se počítá.
Opevnění tak není příběh nedokončeného díla, ale rozestavěné stavby, u které známe plán, rozpočet i to, kde se práce zastavily. Jak jsme psali v článku o tanku Maus , ten neselhal na čase, ale na tom, že se s ním nedalo nikam dojet. U opevnění je to naopak materiál na střízlivý popis průmyslového výkonu, ne na dohady o tom, co by bylo.
Jak jsme psali v článku o tanku LT vz. 38 , druhou stranu téhož zbrojního programu ukazuje jeho příběh: nejmodernější československý lehký tank vlastní armáda nepřevzala ani v jednom kuse.
Zdroje fotografií
Pěchotní srub MO-S 19 V aleji, Darkovičky: Harold/Wikimedia, CC BY-SA 3.0Řopík (LO vz. 37) u Hnanic: Pudelek (Marcin Szala)/Wikimedia, CC BY-SA 3.0Pancéřový zvon, tvrz Bouda: Lukáš Malý/Wikimedia, volné dílo