Protest vyvolal vládní návrh zákona, který počítá se zrušením televizních a rozhlasových poplatků a s převodem financování obou veřejnoprávních institucí přímo pod státní rozpočet. Podle pořadatelů i účastníků demonstrace takový krok přímo ohrožuje nezávislost a svobodu médií. Akci zorganizovala místní redakce Českého rozhlasu ve spolupráci s libereckou redakcí České televize, jejichž zaměstnanci na dnešní den vyhlásili celodenní stávku.
Stávka a omezené vysílání
Atmosféru ve stávkujícím rozhlase popsal editor Českého rozhlasu Liberec Michal Balák: „Dnes jsme nevysílali, valná většina z nás se zúčastnila stávky. V éteru šel společný program přebíraný z jiné stanice a obsahově dost omezený.“
Z toho, že ČRo a ČT přišly na náměstí podpořit stovky lidí, měl radost. „Jsem rád, vidím, že to je žhavé téma a netýká se jen nás, ale celé společnosti. Protože ti lidé přišli proto, že je to vyprovokovalo – akce vlády, způsob prosazení i to, co prosazují. Proto jsou dnes lidé tady a demonstrují. A to nejen tady, ale i na dalších místech republiky,“ podotkl Balák.
Boj za rodinné stříbro a odkaz rebela
Moderátorka Iveta Kalátová ve svém vystoupení citovala výrok Tomia Okamury v rozhovoru, který poskytl serveru Aktuálně.cz 27. října tohoto roku, v souvislosti s debatou o rušení koncesionářských poplatků: „Vůbec nelpím na tom, že by měla existovat z veřejných prostředků placená Česká televize a Český rozhlas. Jestli někdo navrhne zrušení České televize a Českého rozhlasu, já budu pro,“ uvedl Okamura.
Moderátorka pak ve svém projevu v reakci na tento citát zdůraznila, že veřejnoprávní média představují historickou a kulturní hodnotu, o kterou nesmíme přijít. „Nedovolme, aby hloupost, omezenost a osobní msta sáhla na naše rodinné stříbro. Spojení rodinné stříbro se v české společnosti dlouhodobě používá jako synonymum pro ty nejcennější, historicky ukotvené, nezastupitelné instituce nebo hodnoty, k nimž patří také Český rozhlas a Česká televize. Samotný Český rozhlas své rodinné stříbro definuje i vnitřně – unikátní zvukové materiály, rozhlasové hry, reportáže, hudební sbírky v rozhlasovém archivu, to vše včetně projektu Post Bellum – Paměť národa spolu tvoří kulturní dědictví našeho kraje a naší krásné země.“
Zároveň se vymezila vůči skepsi, zda má veřejný protest vůbec smysl, a vypůjčila si známou metaforu z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem:
„Ozývají se hlasy, že je to zbytečné a že nemá cenu demonstrovat proti tomuto paskvilu, který navrhuje vládní koalice. Poučeni z naší dávné i nedávné historie víme, že to cenu má. A možná – doufejme, že se to nestane – proneseme legendární slova svobodomyslného rebela z Přeletu nad kukaččím hnízdem, když se snaží zvednout těžkou mramorovou desku umyvadla k rozbití okna a útěku z psychiatrické léčebny. I když se mu to nepodaří, pronese větu na důkaz toho, že se aspoň pokusil o vzdor proti systému: ‚Alespoň jsem to zkusil.‘“
Politici nemají určovat obsah novinám
Silný apel k ostražitosti vůči politickým tlakům přednesl herec Divadla F. X. Šaldy Zdeněk Kupka, který připomněl minulost i současné kroky představitelů vládní koalice:
„Když současný předseda vlády před 13 lety kupoval Mafru, tak přísahal na zdraví svých dětí, že nikdy nebude zasahovat do práce novinářů. Už následující den telefonoval redaktorovi Lidových novin a stěžoval si, proč nepíší o jeho hnutí ANO. A o pár let později se objevily nahrávky, ve kterých z pozice šéfa probírá s redaktorem MF Dnes Markem Přibylem kompromitující materiály na své politické rivaly, a dokonce domlouvá i načasování jejich zveřejnění. A teď mi prosím řekněte jediný důvod, proč bychom dnes tomuhle lháři, který veřejně a opakovaně uráží novináře, měli věřit,“ položil otázku Kupka před shromážděnými demonstranty, s dalšími herci divadla za zády.
A pokračoval „Tenhle pan Babiš a to jeho koaliční Bratrstvo kočičí pracky se snaží takovým nemravným způsobem v půl páté ráno pod rouškou tmy odhlasovat změnu financování Českého rozhlasu a České televize. Ale jim nejde o žádnou spravedlnost placení poplatků nebo zefektivnění hospodaření televize a rozhlasu, jak deklarují, čemuž se nikdo nebrání, ale jde jim zjevně jen o to, získat přímý vliv na veřejnoprávní média a ovlivnit tak jejich obsah. Politici by neměli novinářům určovat, o čem a jak mají psát. Novináři by měli hlídat politiky. A proto jsme s vámi.“
Zkušenost z totality: Uzenáče v novinovém papíru
Za akademickou obec promluvil například bývalý rektor Technické univerzity v Liberci, který univerzitu řídil v letech 1997–2003, David Lukáš. Připomněl citlivost mladé generace k nesvobodě i vlastní vzpomínky na 70. léta:
„Vládní snaha o změnu financování veřejnoprávních médií vyvolává oprávněné obavy. Vždyť ji tlačí kupředu politici, kteří opakovaně a nevybíravě kritizují novináře a prosazují příslušný zákon na hraně zavedených zvyklostí Poslanecké sněmovny Je nesmírně potěšující, že za nezávislost veřejnoprávních médií dnes rozhodně vystupují i studenti. Mladá generace totiž může být mimořádně citlivým lakmusovým papírkem společenských změn, zvláště těch, které ohrožují demokratické hodnoty a občanské svobody,“ uvedl s tím, že česká společnost má tuto zkušenost přinejmenším zakořeněnou od roku 1989. „Svobodná veřejnoprávní média jsou všude oporou svobody a liberalismu. Dnes však plují mezi Scyllou a Charybdou politických tlaků na jedné straně a zneužíváním svobody na sociálních sítích na straně druhé. Ve světě rozmělněné a účelově upravené reality představují záchytný bod objektivity i pro ty z nás, kteří rozhlasové zprávy a debaty nesledují každý den,“ doplnil.
Ve svém projevu také varoval před návratem doby, kdy tisk sloužil pouze jako nástroj propagandy:
„Vzpomínám přitom na dobu svých gymnaziálních studií na 70. léta. Hlavní tehdejší deník zcela podřízený režimu měl titulní stranu ozdobenou řadou vyznamenání. Na rodinný stůl se však dostával jako obal uzenáče. Na jeho zamaštěných stránkách se pak daly číst jen monotónní zprávy o překračování plánu, budování úspěšných přátelství a jednomyslné podpoře všeho, na čem se velká strana usnesla. Nedopusťme, aby naše veřejnoprávní média byla znovu dotlačena do stavu, kdy se budou hodit nanejvýš k balení uzených ryb.“