Tak kdepak ji dneska máš? No přece tam co vždycky!

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

„Tys mě strašně zkazil, než jsem se s tebou potkala, nikdy by mě nenapadlo, že budu dělat takové věci,“ dobírá si mě občas moje manželka. Potutelně se u toho usměje, a hned navrhne, abychom si spolu zahřešili.

Tak kdepak ji dneska máš? No přece tam co vždycky!

Doba čtení 4 min

Článek byl publikován 30.10.2026 08:10

Tak kdepak ji dneska máš? No přece tam co vždycky!

30. 10. 2026

Než se však dostaneme k samotné zkaženosti a hřešení, musím se vám kajícně přiznat, že má drahá se mi až příliš často směje i kvůli něčemu jinému, a v těchto případech není její smích vůbec potutelný. Spíš znívá údivem a překvapením, jak se mi už zase mohlo něco takového stát. Pak už mi zbývá jediná útěcha, že v totiž dozajista nejsem sám. Že jo, chlapi? Nevíte co? Však uvidíte.

„Soni, prosím tě, potřeboval bych nějakou košili na zítra do práce,“ dožaduji se například v neděli večer poté, co bezúspěšně prohrabu celou šatní skříň nad schody v podkroví a žádný příslušný kousek tohoto oděvu tam nenajdu.

„Dopoledne jsem žehlila, máš tam čtyři, můžeš si vybrat,“ zavolá na mě zvesela ten můj poklad z přízemí od sporáku, na němž chystá něco příjemného k večeři.

Znovu tedy kouknu do skříně, zas nic nevidím, a tak svou otázku doplním žádostí o upřesnění místa: „Kde tam?“

„No přece tam, co vždycky, ve svojí skříni.“ Sonina odpověď už tentokrát nezní tak vesele. Proč? No, zaprvé proto, že zrovna smaží cibulku a nechce ji mít bledou ani připálenou, a zadruhé, protože jí začíná být jasné, že už zase jako obvykle nemůžu najít něco, co ona před pár hodinami dala na místo, kam to patří.

Ještě si mezi sebou dolů a nahoru přes schody pinkneme pár slov, pak moje manželka rezignuje, dosmaží cibulku a jde mi nahoru ukázat, kde vlastně ty zpropadené košile jsou. Samozřejmě, že na svém místě, jen já je, netuším proč, neviděl, což ona logicky nemůže pochopit. Já nakonec taky ne a napadá mě, že jsem byl buď raněn náhlou slepotou, nebo že zde musel zafungovat nějaký zákon kvantové fyziky, znemožňující přesnou lokalizaci částic v reálném čase.

Tak co, chlapi, už víte? Znáte to taky? Bodejť byste neznali, když v tomhle jsme prý všichni stejní.

Jednou jsou to košile, podruhé třeba moje oblíbené ponožky s kočičím motivem a jindy zas zaboha nemůžu najít například tu skvělou pepřovou směs, která se tak výborně hodí pod maso. To se mi pak nemůžete divit, když se jednou za uherský rok stane zázrak a naše role se vymění.

„Honzo, tys mě strašně zkazil, než jsem se s tebou potkala, nikdy by mě nenapadlo, že budu dělat takové věci, jako třeba pít pivo,“ zažertovala Soňa onoho večera, neb byvši již dávno nakažena mou pivomilností, dostala neodolatelnou chuť na tento zlatavý nápoj. „Není ale vychlazené, tak strčím plechovku do mrazáku, a než si hodíme partičku karet, bude tak akorát.“ Vidíte, partičku karet. Čertovy obrázky, další hřešení, bože ta moje se mi snad měla vážně vyhnout, vždyť byla dřív čistá jak lilie.

Karty jsem prohrál, no, holt asi mám kliku v něčem jiném, zvedl jsem se a odkráčel do kuchyňského koutu pro to pivo. Prohrabu mrazák odshora dolů a odzdola nahoru, plechovku nevidím, tak se zeptám: „Kdepak ji máš?“

„Tam co vždycky, dala jsem ji do mrazáku, vždyť jsem ti to říkala,“ dostane se mi odpovědi. V tu chvíli Soňa vstane a oba už tušíme, že se zas zopakuje známý rituál, kdy já něco nemůžu najít, přestože to tam je, a musím počkat, až to ona vyloví na první hrábnutí rukou.

„Proboha, kde je?“ Tentokrát jsem onu okřídlenou otázku kupodivu nevyřkl já, nýbrž moje drahá polovice poté, co s hrůzou zjistila, že to pivo v mrazáku skutečně není. Že by zas kvantová fyzika, která ho tentokrát za pomoci tunelového efektu prostrčila skrz stěnu lednice kamsi do čtvrtého rozměru?

Inu, propátrali jsme celou kuchyň krom myčky, která byla zrovna zapnutá, usoudili jsme tedy, že nemůže být nikde jinde než uvnitř v ní, a že se holt tentokrát budeme muset spokojit s pivem z důkladně vypulírované plechovky. Jenom si budeme muset počkat, displej myčky ukazoval nějakých dvacet minut, tak si teda zatím hodíme ještě jedny karty.

„Počkej moment, já si jen odskočím, tak zatím rozdej, stejně seš na řadě,“ zavolám na tu svou a odeberu se tam, kam chodí pěšky i samotný císař pán. Otevřu dveře a zalije mě radost přímo prasečí, Soni, promiň. Vidím totiž, jak se na mě inkriminovaná plechovka vytouženého piva výsměšně usmívá z přihrádky nad umyvadlem, kam si ji ta moje zřejmě odložila, když se šla přičísnout.

„Na zdraví,“ přiťuknu si zvesela s královnou svých snů poté, co jí prozradím, kde jsem tu zatoulanou plechovku nakonec objevil. Smějeme se tomu, oba víme své, hrajeme karty a já zase prohrávám. Vůbec mi to nevadí, hřeje mě vědomí, že dnes se mi čirou náhodou podařilo získat maličké vzácné nezasloužené vítězství.

Vítězství? Inu ano, ale jen do té doby, než zase jako obvykle nebudu moct něco najít. Copak to asi tentokrát bude? Vyžehlené kalhoty? Nebo dokonce brýle na čtení, které mi Soňa pečlivě vypucuje a položí na stolek k dřevěné sošce kočky, kam si je obvykle dávám sám? Inu, však to znáte z klasiky, že bez brýlí se brýle těžko hledají.

Autor: Jan Pražák

Reklama

Další články z i60.cz

Když někomu něco předávám s láskou, sama ji tím získávám, říká prezidentem oceněná učitelka Sylva Knedlová

Když někomu něco předávám s láskou, sama ji získávám, říká prezidentem oceněná učitelka Sylva Knedlová

V nedávných komunálních volbách ocenili její práci a životní postoj voliči - stala se nejstarší...

Dobré rozhodnutí

Odjakživa mám fobii z jízdy autem a také fobii z létání. Přitom autobusem jsme s manželem procestovali...

Show s malířem Dudkem (13)

Poněkolikáté zdůrazňuji, že všechny akce v seniorklubu si plánujeme a realizujeme sami. Stačí nápad, pak...

Setkání kamarádů 2026

Před několika dny jsem byl na setkání, s mými vzácnými kamarády, spolužáky a spolužačkami ze základky, po...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Tak kdepak ji dneska máš? No přece tam co vždycky!

Tesco končí na českém trhu po 30 letech. Kupuje ho nizozemský Ahold

Colours of Ostrava zakončí jeden z nejlepších DJů světa Martin Garrix

Gandalf se loučí s Picardem. Zmínil poslední společný film, který lidé ještě neviděli

Natálie popsala, co se dělo za dveřmi u Kašpárků. Našla maminku celou od krve

Nemyslitelné se stává skutečností. Ruští hokejisté se vracejí na mistrovství světa