Osijek, 15. listopadu 2026. Česko prohrává s Chorvatskem 1:2 a uzavírá Ligu národů s nulou na kontě: šest zápasů, šest porážek, skóre 3:14 a sestup z elitní ligy A. O tři dny později vychází v iSportu komentář Ladislava Vízka , který nešetří nikoho. Vadí mu pokus hrát „španělský styl s českými hráči“, chaotické hledání sestavy i to, jak svaz „po světě hledá české pradědy a praprababičky“. Podle něj je to směšné, svaz by měl raději vychovávat vlastní mládež. Terčem je celá reprezentační cesta, nejviditelnější tváří projektu ale zůstává generální manažer Pavel Nedvěd. Právě on veřejně mluvil o hráčích s českými kořeny a po sestupu dál hájí trenéra Santiho Deniu. Část Vízkovy kritiky stojí na tvrdých číslech, jiná na nadsázce. Rozdíl mezi nimi stojí za to rozebrat.
Kdo mluví a proč ho poslouchat Vízek není hospodský glosátor. Za Československo odehrál v letech 1977 až 1986 celkem 55 zápasů a vstřelil 13 gólů. Většinu kariéry strávil v Dukle Praha, v roce 1980 vyhrál olympijský turnaj v Moskvě a ze stejného roku má bronz z mistrovství Evropy. Jeho slovo má mezi fanoušky váhu a jeho styl je pověstně expresivní.
V tom, co říká o hře, navíc není sám. Karel Poborský podle iSportu prohlásil: „Nikdy nebudeme hrát španělský fotbal, nejsme toho schopni.“ V podcastu SportBar pak vysvětlil proč. Čeští hráči mají jinou typologii než Španělé, z klubů jsou zvyklí pod tlakem míč spíš odkopnout a při konstruktivní rozehrávce kolem vlastního vápna často tápou. Výkon v Chorvatsku označil za nejslabší pod Deniou.
Osobní spor mezi Vízkem a Nedvědem ze zdrojů nevyplývá. Nedvěd na komentář veřejně nereagoval. Po zápase v Osijeku ale řekl, že vedení z nastavené cesty neustoupí a Denia má plnou důvěru.
Čísla, která Vízkovi dávají za pravdu Výsledkový propad je strmý. Ještě pod Miroslavem Koubkem Česko po dvaceti letech prošlo přes baráž na mistrovství světa 2026. Na turnaji sice skončilo ve skupině a Koubek odešel, ale tým měl jasnou herní identitu. Denia byl jmenován 31. července 2026 jako první zahraniční kouč v historii a v Lize národů od 26. září nezískal ani bod.
Nedvěd sám po Chorvatsku vyjmenoval, co nefunguje:
Ukazatel Hodnota Nováčci v týmu během podzimu 12 Hráči s pěti a méně starty 24 Červené karty v šesti zápasech 3 Vstřelené góly 3
Na manažerskou obhajobu jsou to nepříjemná čísla. Tři góly za šest zápasů znamenají, že tým nebyl schopen proměnit ani tu hru, kterou se snažil postavit. Vízek píše, že změna stylu není práce na půl roku nebo rok. Tady s ním lze souhlasit naplno. Sám Denia v rozhovoru pro Eurofotbal popisuje španělský model jako patnáctiletou práci s jednotným herním jazykem napříč všemi věkovými kategoriemi. Podle nás je proto otázka položená špatně. Nejde o to, zda Češi „umí“ rozehrávat zezadu, ale zda svaz počítá s tím, že áčko bude roky platit za učení. A zda to unese veřejnost, která má v čerstvé paměti postup na mistrovství světa.
Důsledky jsou okamžité. Kvůli sestupu Česko spadlo do druhého koše losu kvalifikace na EURO 2028, který proběhne 6. prosince 2026 v Belfastu. Do skupiny tak téměř jistě dostane silného soupeře z prvního koše a kvalifikace poběží od března do listopadu 2027.
Pradědeček z Paraguaye Motiv pradědů má konkrétní předobraz. V pořadu Přímák na Sport.cz Nedvěd v říjnu řekl, že hráče s českými kořeny dřív „možná podcenil“. Příchod zahraničních trenérů mu prý „zapnul lampičku“ a takových hráčů je překvapivě hodně. Zmínil i fotbalistu z Jižní Ameriky s českým pradědečkem, jméno ale neprozradil.
Sport.cz podle indicií identifikoval Allana Wlka, třiadvacetiletého útočníka narozeného v Paraguayi, který hraje za argentinský Lanús. Wlk dříve paraguayskému rádiu Universo 970 AM řekl, že jeho pradědeček přišel po válce z Československa. Svaz identitu oficiálně nepotvrdil.
V tomto bodě Vízek tvrdí víc, než zdroje unesou. Píše, že pravnoučeti „hned nabídli místo v áčku“. U Wlka je ale veřejně doložený jen zájem a to, že právní oddělení svazu zjišťuje, zda vůbec může získat český pas. Přímá nabídka áčka je ve veřejných zdrojích spojena s jiným hráčem, s Orianem Gorenem z Barcelony. Ten má matku Češku, a přesto si vybral Izrael.
Celkem se v médiích objevilo několik jmen:
Ryan Naderi : narozen v Drážďanech, česká matka, už za Česko debutoval. Allan Wlk : Paraguay, Lanús, český pradědeček, právně nejasný případ. Orian Goren : Barcelona, matka Češka, odmítl a zvolil Izrael. Filip Lissah : londýnský původ, objevil se v reprezentaci do 21 let. Do stejného pytle se občas nepatřičně hází i osmnáctiletý Idris Hopi z Teplic. Ten se ale narodil v Česku chorvatským rodičům, takže krajanem z ciziny není. V lize debutoval 16. května 2026 proti Dukle a k 20. listopadu má 12 zápasů, 520 minut a 3 góly. Že ho Denia povolal do áčka po tak krátké době, je spíš argument pro sázku na domácí mládí než proti ní.
Proč česká krev nestačí „Česká krev“ jako vstupenka do národního týmu nefunguje ani podle pravidel FIFA, ani podle českého práva. Hráč musí mít především občanství. Komentář FIFA k pravidlům způsobilosti navíc vyžaduje takzvanou skutečnou vazbu na zemi: narození na jejím území, narození rodiče nebo prarodiče v ní, případně dlouhodobý pobyt. Pradědeček v základních kritériích nefiguruje. FIFA výslovně varuje před „nakupováním národností“ a dodává, že osobní preference ani kulturní příslušnost samy o sobě způsobilost nezakládají.
Stejnou hranici kreslí i Česko. Ministerstvo vnitra v informacích k § 31 zákona o občanství popisuje nabytí občanství prohlášením přes rodiče nebo prarodiče. Pravnouče stojí o generaci dál a jeho cesta je složitější. Neznamená to, že je pro Wlka zavřená, jen že nevede automaticky. Proto ji prověřují právníci, a ne skauti.
Samotné hledání krajanů přitom není česká výstřednost. Irsko pod Jackem Charltonem otevřeně lovilo v anglických klubech hráče s irskou babičkou. Maroko mělo na mistrovství světa 2022 v kádru 14 z 26 hráčů narozených v cizině a v roce 2026 už 19. Analýza oxfordského centra COMPAS ale upozorňuje, že marocký úspěch nestál jen na diaspoře. Země souběžně masivně investovala do vlastních akademií a zahraniční hráči je doplňovali, nikoli nahrazovali.
Kde je skutečné riziko Tady se Vízkova kritika a obhajoba svazu potkávají. Sportovní ředitel FAČR David Trunda pro iROZHLAS říká, že sledování rodokmenů bere jako krátkodobou výpomoc. Dlouhodobě chce stavět na širší základně, náboru dětí, infrastruktuře a trenérech. Jenže skeptici mají v ruce i data z domácí scény. David Pavelka už v lednu upozorňoval, že český fotbal vychovává méně výrazných talentů, mladí v lize málo hrají a kluby pod tlakem na okamžitý výsledek odsouvají odchovance.
Podle nás je český problém jinde, než kam míří Vízkův posměch. Hledat Naderiho nebo Gorena je legitimní a dělá to půl Evropy. Nebezpečné by bylo, kdyby se z nouzového skautingu stala pohodlná náhrada za pomalou a nevděčnou práci s vlastní mládeží. Jeden pravnouk z Paraguaye nespasí tým, který dává půl gólu na zápas. Generace hráčů, kteří od dvanácti let umí rozehrát míč pod tlakem, by to dokázala. Právě tu ovšem nejde vyskautovat ani ji získat prohlášením na matrice.
Nedvěd vsadil na Deniu i na krajany a po šesti porážkách obojí obhajuje. Prosincový los v Belfastu mu přidělí soupeře, březen 2027 pak ukáže, jestli se z lampičky stal reflektor, nebo jen světlo, které odvádí pozornost od žákovských hřišť.
Zdroj: SportyŽivě
Autor: Radek Bardouzl