4 min

Život je kolotoč: Ruština

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Co si tak trochu vyčítám, že jsem ve svém životě zanedbala, je znalost jazyků. Jako každý z mé generace jsem vyrostla na ruštině. Kolikrát jsem začínala s němčinou ani neumím spočítat. Výsledky velmi mizerné. Nedávno jsem měla možnost ruštinu použít. Ani jsem netušila, že dám dohromady několik vět za sebou. Ale dost možná mi pomohla dávka adrenalinu, který mi vystoupal do vyšší hladiny.

Život je kolotoč: Ruština

Zdroj: Domácnost

Život je kolotoč: Ruština

4. 9. 2026

10. 8. 2026

Ráno si užívám v červeném župánku snídani na terase. Mám krásný výhled do átria, osázeného různými keři, kytkami, travinami….Najednou ji spatřím. Nějaká starší paní venčí v átriu psa. Což je domovním řádem zakázáno. A i kdyby nebylo, žádný soudný člověk by neničil fekáliemi rostliny, které jsou určeny pro všechny rezidenty. Kromě toho jsou všude značky, na kterých je pejsek škrtnutý. Tomu musí rozumět i hotentot. Příští den procházím átriem a dáma s psíkem je tu zase.

„Dobrý den. Prosím, dovolila bych si Vás upozornit, že je zde zakázáno pejsky venčit.“

Dáma udělala obličej a la roztomilý blbeček a pravila:

„Ja něpanimaju.“

Podcenila můj věk a „znalost“ ruštiny. Sice nepoužívanou, ale v ten okamžik jsem ze sebe vysypala:

„Sabaka, zděs nevazmožno. Posmotritě.“ Ukazuji na značku, na které je vyobrazen škrtnutý pejsek. A sypu ze sebe několik dalších vět v dávno nepoužívaném jazyce. Zpětně je ani nedokážu reprodukovat.

Asi jsem jazykově neohromila, ale dáma musela kapitulovat. Už pejska mezi rostlinami nevenčí.

16. 8. 2026

Jestli jsem na něco konzervativní, tak jsou to lékaři. Nerada si zvykám na nové tváře. Jenže i lékař je jen člověk a rovněž stárne. Před námi, s námi, za námi. Na zubním už převzal praxi syn mé paní doktorky a protože občas zaskakoval a už jsem se s ním setkala, nebyla definitivní změna až tak bolestná. Taktéž mám novou paní doktorku na gynekologii. Vzhledem k četnosti návštěv, což je jednou za rok, i má konzervativní duše to dá. Ještě že mám o pár let mladšího pana doktora na obvodě. Chodím k němu třicet let a pan doktor je i v cca pětašedesáti letech docela fešák. Ale co hlavně, je lidský a vstřícný. Ale nedávno mě dost pobavil, přestože byl tak trochu neomalený…

„Ještě pracujete?“
„Ne, pane doktore, už jsme v penzi.“
„Tak prima, příjdete zítra, stejně nemáte co dělat.“

18. 8. 2026

Jako malá jsem neměla ráda své křestní jméno. Mamince jsem vyčítala, že se nejmenuju Petra nebo Dáša či Bůh ví čeho jsem se ještě v dětství dožadovala. Nebyla jiná cesta, rodové jméno, už jsem byla čtvrtá v řadě…

Jak jsem nenáviděla, když na mě kluci na základce pokřikovali:
„Já viděl Helenu v bazénu, nahatou…“

A taky jsem neměla ráda, když mi říkali Helčo nebo nedej Bože… Heluš. Připadala jsem si jako Heduš z Homolků.

Jak jde čas, člověk si zvykne a jak říkala moje babička, každé jméno je hezké, když se hezky vysloví.

Jo panečku, když mi první kluk začal říkat Helen. Kdepak Dáša s Péťou. Taky jsem se pak dopracovala k Hele nebo Ele.

Srpen je můj měsíc. Jsem uvedena v kalendáři v den 18-tý a tak se jeden nápadník nahlásil, že by přišel s gratulací. Pozvala jsem ho a abych se nepatlala s občerstvením, koupila jsem chlebíčky, víno a pátrala jsem ve městě ještě po nějakém dobrém dortíku. Abychom ochutnali i cos jiného než zajetou klasiku jako větrník nebo punčák (i když zrovinka tyhle dva kousky mi chutnají), zašla jsem do francouzské cukrárny Le Franche a zakoupila dva krásné čokoládové dortíky. I když jsem si myslela, že za ty peníze by mohl ten dort být větší. No nic, chtěla jsem něco zvláštního, tak jsem zaplatila za každý jeden kousek 130,- Kč. Dohromady s krabičkou celkem 280,- Kč.

Dostala jsme krásnou kytku a knížku, vybalila chlebíčky a víno, uvařila kávu a jako poslední jsem nábožně otevírala krabičku s dortíky. A koukala jsem jako husa do flašky. V té krásné, načančané krabičce, byl krásný, načančaný dortík, ale pouze jeden kus. Měla jsem docela vztek. Dali jsme si ho napůl, takže jsme každý oblízli lžičku a bylo po zákusku.

Na druhou stranu se takové zážitky nezapomínají. Pamatuji si, jak tchán pořád dokolečka vyprávěl, jak si s tchyní upekli kachnu, večer ji vytáhli z trouby a měla být na další dva dny k obědu. Kachna krásně voněla, vypečená kůrčička se doslova smála, tak ji snědli na posezení….Kdyby ji dvakrát poobědvali, ani by si na ni nevzpomněli. Já budu vzpomínat na francouzský dortík. Tedy půlku. Na nápadníka samozřejmě taky. Toho celého.

Autor: Helena Fruhbauerová

Reklama

Další články z i60.cz

Papírová krajka aneb co jsem se naučila v seniorském věku

Staré housle

Až stydlivě skryté všetečným zrakům návštěvníků visí za dveřmi mé pracovny staré housle. Visí tam už léta,...

Můj nejoblíbenější učitel

Toto téma jsme měli kdysi zpracovat v našem místním literárním spolku „S.P.I.,“ jehož tehdy jedna z...

Národní bezpečnostní tým CSIRT.CZ spouští službu Strážci internetu

Národní bezpečnostní tým CSIRT.CZ koordinovaný sdružením CZ.NIC přichází se službou Strážci internetu,...

Stále se ochotně a rád učím

Minulý týden jsem se vrátil z vydařeného zájezdu na jižní Moravě naší školy, kde jsem na pár hodin...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Život je kolotoč: Ruština

Skandál v Německu. Syřan recituje z Koránu a nemusí pracovat, úřady se ho bojí

Manželka Patrika Hezuckého prolomila mlčení o osudném dni. Pak už bylo všechno jen horší, říká

Pražské Jezulátko míří do irského hrabství. Na cestu dostalo slavnostní šaty od návrhářky Zuzany Kubíčkové

Chtěla být štíhlejší a silnější, místo toho přišla o menstruaci. Vzpěračka Minářová popsala roky extrémů

Sověti tragédii tajili. Zbytky těl posbírali na 10 hektarech