Ve čtvrtek 5. listopadu uložila městská část Praha 7 do svého hrobu na hřbitově ve Strojnické ulici čtyři své zemřelé. Spojovalo je jediné: nikdo z blízkých jim pohřeb nevypravil. Jedním z nich byl Ivan Bican, syn Josefa „Pepiho“ Bicana, nejslavnějšího střelce v historii Slavie. Zprávu zveřejnil den nato na Facebooku starosta Prahy 7 Jan Čižinský. „Včera jsme pohřbili,“ napsal a připojil stručný příběh. Bican žil střídavě v Praze a ve Spojených státech. Za covidu se do Ameriky nemohl vrátit a přišel o všechno, včetně bydlení. Radnice ho podle starosty „na ulici nenechala“. Muž, který léta hájil jedno z nejslavnějších jmen českého fotbalu, tak nakonec skončil v péči obecního sociálního systému.
Strážce otcova jména
Ivan Bican se na veřejnosti neprosadil vlastní sportovní kariérou. Proslul jako syn a strážce odkazu. Josef Bican podle Slavie odehrál v sešívaném dresu 514 zápasů a vstřelil 1 131 branek. Se Slavií pětkrát vyhrál ligu a desetkrát se stal králem ligových střelců. Těmito čísly se v Edenu dodnes měří každý útočník.
Ivan byl jedním ze dvou Josefových synů. Starší bratr Josef odešel do Belgie a také už zemřel. Ivan sám děti neměl. Podle Sport.cz zůstaly po bratrovi v Belgii dvě dcery, které však osvojil nový partner jejich matky. Rod Bicanů tak v Česku fakticky skončil u něj.
Na slávistických akcích přesto ještě nedávno nechyběl. V září 2023 se účastnil oslav 110. výročí otcova narození, při kterých klub odhalil dlaždici na Chodníku slávy. Podrobnosti ceremonie popsal web SK Slavia Praha. Byl to jeden z jeho posledních veřejných výstupů v roli, kterou si sám zvolil: jako ten, kdo dohlíží, aby se na Pepiho nezapomnělo a aby se o něm mluvilo správně.
Portrét, který zmizel z Edenu
Péče o otcovo jméno ho několikrát dostala do otevřeného sporu. Nejhlasitěji v roce 2011. Slavia tehdy prožívala jedno z nejhorších období své novodobé historie a Ivan Bican požádal, aby klub ze stadionu v Edenu sundal obří fotografii jeho otce. Nechtěl, aby se Josefovo jméno spojovalo s tehdejším vedením kolem Aleše Řebíčka ani se stavem, v jakém se klub nacházel.
Slavia odpověděla oficiálním prohlášením. Uvedla v něm, že se s Bicanem sešla, ke shodě však nedošlo. Klub navíc zpochybnil, zda má jeho požadavek souhlas matky Jarmily Bicanové. V říjnu 2011 portrét ze stadionu přesto zmizel.
Vztah ale nezůstal jen nepřátelský. Když v prosinci téhož roku zemřela Jarmila Bicanová, pomohla Slavia na Ivanovu žádost s organizací posledního rozloučení. V rozhovoru pro Lidovky v únoru 2012 to Bican sám ocenil a klubu věnoval památeční předměty. O rok později se obří plakát s Pepiho podobiznou do Edenu vrátil.
Podobně zásadový byl i vůči fotbalové asociaci. Uvedení otce do Síně slávy českého fotbalu dlouho blokoval. Trval na tom, aby asociace nejprve odsoudila perzekuci, kterou Josef Bican zažil za komunistického režimu, a omluvila se. Stalo se tak až v roce 2013 za předsedy Miroslava Pelty. Pepi Bican byl do Síně slávy uveden in memoriam ke stému výročí svého narození.
Z těchto epizod vystupuje muž, který o otcovo jméno dokázal bojovat i s institucemi mnohem silnějšími, než byl on sám. O to výraznější je kontrast s tím, jak málo lidí kolem něj zůstalo na konci.
Covid, ztráta bydlení a pomoc radnice
Podle iSportu žil Ivan Bican od roku 1986 ve Spojených státech, nejprve v Chicagu, později v Las Vegas, a měl americké občanství. V posledních letech se pohyboval mezi Prahou a Amerikou. Tuto rovnováhu rozbila pandemie. Během covidu se do USA nemohl vrátit a podle Čižinského přišel o všechno, co tam měl, včetně střechy nad hlavou.
Jak přesně ztráta proběhla, starosta nepopsal. Zda šlo o nájem, smlouvu, nebo prostě o nemožnost se o americké bydlení dál starat, zatím nikdo nepotvrdil. Stejně tak není veřejně známo, jak dlouho zůstal zcela bez domova. Jisté je, že se v Praze ocitl bez zázemí a že mu pomoc nakonec poskytla radnice. Podle Sport.cz bydlel v Holešovicích, tedy na území Prahy 7. Čižinský o něm psal jako o „našem občanovi“.
Přesné datum ani příčinu úmrtí zdroje neuvádějí. Doložené je, že po jeho smrti nezbyl nikdo, kdo by pohřeb zařídil. Oficiální reakci Slavie na úmrtí syna její největší legendy se nám do uzávěrky nepodařilo dohledat.
Jak funguje pohřeb, který nikdo nevypraví
Česká legislativa na takové případy pamatuje. Pokud do 96 hodin od oznámení úmrtí nikdo nesjedná pohřbení, musí to podle Ministerstva pro místní rozvoj „slušným způsobem“ zajistit příslušná obec. Náklady se hradí z pozůstalosti zemřelého. Pokud nestačí, stát obci proplatí účelně vynaložené výdaje.
Zákon přitom předepisuje jen minimum. Obec nemusí pořádat obřad ani mít vlastní hrob. V praxi tak ostatky lidí bez blízkých dlouho končely na anonymních rozptylových loučkách, bez jména a bez místa, kam by se dalo přijít.
Praha 7 se před devíti lety rozhodla jít dál. Urny svých osamělých zemřelých ukládá do společného hrobového místa ve Strojnické ulici. Podle Echo24 tímto způsobem za necelých deset let pochovala 77 lidí. Hrob nově doplnila tabulka s QR kódem a seznamem pohřbených, takže jména nezmizí. Už v roce 2018 radnice pro Metro uváděla, že jeden takový pietní akt vyjde zhruba na sedm tisíc korun.
Podle nás právě tady leží jádro celého příběhu. Ivanu Bicanovi nezajistilo důstojný konec slavné příjmení, fotbalová paměť ani klub, jehož historii pomáhal udržovat. Zajistila ho běžná obecní praxe, stejná pro každého, kdo zemře sám. Jeho jméno je na tabulce vedle 76 dalších. Žádné není důležitější.
Kam se obrátit, když hrozí ztráta bydlení
Příběh ukazuje, jak rychle může člověk přijít o zázemí, i když má za sebou desítky let stabilního života. Kdo se v Praze 7 ocitne bez bydlení nebo je jeho ztrátou ohrožen, může se obrátit na sociální pracovníky odboru sociálních věcí nebo na Kontaktní místo pro bydlení v ulici U Průhonu 1338/38. Kontakty zveřejňuje Praha 7 na svém webu.
- Nocleh zdarma: Loď Hermes pod Štefánikovým mostem, provoz od 19:00 do 7:00, kapacita 150 mužů a 30 žen
- Další pomoc: Armáda spásy v Tusarově ulici, Naděje a další organizace
- Pohřeb předem: Lidé bez blízkých příbuzných mohou obci předem sdělit, jakou podobu pohřbu si přejí. Postup popisuje Portál veřejné správy.
Uctít památku Ivana Bicana lze u společného hrobu Prahy 7 ve Strojnické ulici, v otevírací době hřbitova.
Josef Bican má v Edenu dlaždici, portrét a místo v Síni slávy. Jeho syn má řádek na tabulce s QR kódem, mezi lidmi, jejichž jména fotbal nikdy neznal. Postarala se o to radnice, protože Praha 7 byla jeho posledním domovem.
Zdroj: SportyŽivě
Autor: Radek Bardouzl