Zajímá vás, proč se to stále děje? Myslíte si, že jde jen o vaši slabou vůli? Nikoliv, ne vždy tomu tak je. Opakování chyb totiž není selhání, ale zautomatizovaný vzorec chování, který má kořeny přímo v našem mozku.
A to je dobrá zpráva, ne? Protože to, co je naučené, se dá přece změnit.
Proč stále opakujeme ty samé chyby?
Odpověď je vlastně docela jednoduchá – mozek si na to zkrátka zvykl. A částečně za to mohou i naše geny.
Když určitou akci opakujete, vytváří se v něm neuronové dráhy, neboli synapse, které v podstatě fungují jako rychlostní silnice a učí nás reagovat automaticky. Vzpomeňte si třeba, jak jste se učili řídit auto nebo jezdit na kole. Ze začátku to vše vyžadovalo vaši plnou soustředěnost, ale po čase už o tom ani nepřemýšlíte.
Na jednu stranu to může být docela praktické, protože díky tomu nemusíme řešit každou drobnost, například když si potřebujeme zavázat tkaničky. Jenže bohužel – stejný princip platí i u méně šťastných zvyků.
Právě tady totiž nastává onen „problém“. Dosud šikovný pomocník se obrátí proti nám a najednou si vytváříme návyky, které nám škodí. Při stresu, únavě nebo v náročných situacích náš mozek často přepne z cíleného chování na to naučené, tudíž na takový automatický režim, a my se tak nevědomky vracíme k starým a mnohdy nefunkčním vzorcům. Proto znovu vstupujeme do toxického vztahu nebo saháme po nezdravém jídle…
Proces, kterým náš mozek dokáže přepisovat svou cestu na základě zkušeností, se nazývá neuroplasticita.

━━ Při opakování jednotlivých akcí se nám v mozku vytváří takzvané "neuronové dráhy" (Zdroj: Hal Gatewood / Unsplash+)
Dobrá zpráva: jde to změnit. Jak na to?
To, že opakujeme chyby i poté, co si „natlučeme“, z nás hned nedělá slabochy. Naopak, naše omyly jsou jedním z nejsilnějších nástrojů učení. A co je naučené, se dá také odnaučit. Není to sice jednoduché, ale dá se to zvládnout.
Jak ale na to?
- Uvědomění: Prvním a nejdůležitějším krokem je uvědomit si, že děláte něco špatně a přijmout to. Náš mozek reaguje na chyby okamžitě – nazývá se to Error-Related Negativity (ERN) – pak už je řada na vás.
- Najděte spouštěče: Naše chování často není náhodné, ale je spouštěno určitými situacemi, myšlenkami nebo emocemi. Zkuste se zamyslet, kdy a za jakých okolností nejčastěji sklouzáváte do starých kolejí? Večer, když jste unavení? Nebo třeba po hádce? Jakmile to zjistíte, můžete se připravit a reagovat jinak.
- Zpomalte: Než provedete další tah, nadechněte se a zpomalte. I pouhé dvě minutky přestávky mohou rozhodnout, jestli (opět) podlehnete, nebo ne.
- Zkuste něco jiného: Místo zopakování toho samého omylu zkuste v mozku vytvořit jinou, o něco „zdravější“ cestičku. Místo koukání na Netflix se jděte projít, zavolejte raději kamarádovi, než abyste seděli doma sami, nebo přestaňte zírat do telefonu a přečtěte si knihu. S každým dalším opakováním bude tato nová dráha silnější a tím i naděje, že obvyklé mýlky nebudete opakovat.
- Buďte k sobě laskaví: Ať budete dělat cokoliv, chyby se ve vašem životě budou dít i nadále. Pointou však není stát se dokonalým jedincem, ale provádět je méně často a rychleji se po pádu zvedat.
Takže příště, až si budete vyčítat, že jste „zase selhali“, zkuste se na to podívat jinak: už jen tím, že si toho všimnete, děláte první krůček k lepšímu.
Nejde nám o to, abychom už nikdy znovu nechybovali, to pravděpodobně není ani možné – jde nám především o to postupně měnit naše zajeté vzorce, trénovat jiný způsob myšlení a být k sobě trpěliví. Jak se říká, změna je život. A ta není jednorázový skok, ale celkem vytrvalý běh, který se skládá z drobných vítězství.
Zdroje článku: www.researchgate.net, medium.com, kids.frontiersin.org, mcgovern.mit.edu, www.storicko.cz