Včera byl státní svátek, 17. listopadu, jak jste si užil volný den?
Svátečně. Od rána jsem byl na Národní třídě, šli jsme se Starosty uctít památku 17. listopadu a bylo nás tam hodně, lidé nás zastavovali, chtěli s námi hovořit. Pro mě je to milé, rád s lidmi mluvím a bylo to pozitivní. Samotného mě překvapilo, že nešlo jen o témata spojená s veřejnoprávními médii, což teď rezonuje, ale třeba i o energetiku, lidé se ptali na Dukovany, co se děje a jak to bude dál. Měli jsme i debatu v Rock Café a v podvečer jsem jel domů, večer jsem strávil s dětmi a o všem jsme si hodně povídali.
Mluví se o tom, že společnost je stále více rozdělená, stále více agresivní, vnímal jste něco takového na Národní třídě?
(přemýšlí) Já to vnímám celkově, protože to vidím nejen ve sněmovně. Mám tu čest být poslancem už druhé období, a tak bohužel vidím, jak ta agresivita v politickém prostředí roste a pak ji bohužel vidíme i na ulici. Včera na Národní třídě to ale spíš byla svornost. Lidé tam šli uctít památku, někteří pokřikovali, ale já jsem ve finále rád, že mohou pokřikovat, to znamená, že máme svobodu. Ale že je společnost rozdělená a nedokáže se bránit různým narativům, které se šíří i z Ruska, protože to nás pořád má ve své sféře vlivu, to je pravda. Proto je potřeba, aby politici přinášeli konkrétní řešení problémů.
Lukáš Vlček Bývalý ministr průmyslu a obchodu se narodil 27. února v Pelhřimově. V politice se pohybuje už čtvrt století, byl dlouholetým úspěšným starostou Pacova, kde dosud bydlí, následně náměstkem hejtmana a do loňska ministrem průmyslu a obchodu. Rád sportuje, čte historické nebo ekonomické knihy a cestuje.
Co říkáte na nedělní demonstraci na Letné, údajně největší od listopadu 1989?
Já si myslím, že pro každou demokracii je zdravá silná občanská společnost, a to ve všech formách. Máme aktivní spolky, které například sportují s dětmi, věnují se ochraně životního prostředí nebo jim není jedno, jak funguje demokracie. Pokud se lidé nebojí vyjádřit svůj názor na náměstí, ať to dělají. To je základ demokracie.
A má to vyjádření názoru vést k tomu, že se něco změní? Že vláda ustoupí?
Cynicky řečeno si nemyslím, že se to stane. Tato vláda nemá v programu nějak moc komunikovat s občanskou společností. Zaklínají se tím, že měli zrušení poplatku za veřejnoprávní média v programu, ale reálně doteď nepřišli s jediným důvodem, proč by to měli udělat. My jsme ho dodnes neslyšeli, přitom stávající systém je jeden z nejlepších na světě, co se nezávislosti veřejnoprávních médií týče. Vláda tomu tlaku ale zřejmě neustoupí, protože na demonstracích nejsou jejich voliči. Kdyby těch lidí přišlo ještě více a byli aktivnější i v dalších obcích a městech, pak bych tam viděl naději, že vláda začne měnit svůj názor. Je to ale o každém z nás, jestli dokážeme přesvědčit i voliče vládních stran.
Je poněkud tristní, že lidé diskutující na sociálních sítích nevnímají všechny okolnosti, prostě jen nechtějí platit poplatky.
Ale to je nesmysl, že nebudou platit poplatky. Lidi to zaplatí a zaplatí to několikanásobně více. Stát jiné peníze než ty od daňových poplatníků nemá. Pokud to bude platit státní rozpočet, bude to z daní a ještě si na to v situaci, kdy tady máme trestuhodně vysoký schodek 386 miliard, půjčí. Bude to dalších deset miliard půjčených s pětiprocentním úrokem. To je pět set milionů každý rok, na které se z daní složí každý z nás. To není dobrý kšeft, to je ekonomická hloupost.
Přešel bych k tématu sněmovny. Říkal jste, že se atmosféra změnila, chodíte tam teď vyloženě nerad?
Takhle bych to neřekl. Je to moje práce a já se vždy snažím hledat věci, které mi dělají radost, protože práce politika musí být primárně o tom přinášet lidem výsledky. Mrzí mě, jak je to prostředí nervózní, napjaté, mnohdy velmi agresivní, ale já tam mohu řešit témata, která jsou pro mě důležitá, ať je to energetika nebo rozvoj regionů.
„Když si myslím, že někdo nepracuje, planě žvaní nebo někoho uráží, tak to řeknu. A rád říkám lidem tato slova do očí, klidně i v kuloárech, a ne přes sociální sítě.“Lukáš Vlček — poslanec Jste jedním z těch, kteří se u řečnického pultu nezdráhají mluvit směrem ke koalici o konkrétních jménech. Mají tato slova pak nějakou dohru v kuloárech?
Někdy ano, protože ti lidé za mnou přijdou a říkají, hele, jak jsi to myslel? A já odpovím, že tak, jak jsem to řekl. Když si myslím, že někdo nepracuje, planě žvaní nebo někoho uráží, tak to řeknu. A rád říkám lidem tato slova do očí, klidně i v kuloárech, a ne přes sociální sítě.
Jste více v kontaktu s dalšími poslanci z Vysočiny, ať už je to například Vítězslav Schrek a Eva Decroix, ale třeba i Monika Oborná nebo Oto Vopěnka?
Mluvím hlavně s poslanci, kteří mi jsou bližší v politickém spektru. S těmi v kontaktu jsem, máme společná témata. S kolegy ze současné vládní většiny je to složitější. Řada z nich u pultíku ještě ani nepromluvila, a když ano, tak velmi zřídka. Ve výborech také mlčí, nevidím výsledky jejich práce a navazovat s nimi spolupráci je komplikované.
Jste i krajským zastupitelem, tam se pracuje jinak než ve vládě?
Na kraji je bohužel řada věcí podobná. Já hodně kritizuji, jak je koalice sestavená a že jsou tam korýtka, třeba pro pana Kotena, který má řešit Dukovany, a přitom nedělá vůbec nic. Výsledky nemá, nikam nejezdí, nic nepořádá, a bere za to jako poslanec ještě druhý plat z krajského rozpočtu. Snažíme se zásadní témata jako Dukovany nebo zdravotnictví otevírat a hledat pro ně širokou podporu, najít shodu skrz celé politické spektrum. Ale když ti lidé nemluví, hledá se společný průsečík těžko.
Před pár dny jste se vrátil ze Soulu. Znamená to, že dostavbu Dukovan stále berete za svůj projekt?
Je to pro mě od začátku srdcový projekt a budu v něm dál pokračovat i z opozičních lavic. Pokud je to potřeba, sednu na letadlo a letím do Soulu. Je to kruciální projekt nejen pro náš kraj, ale pro celé Česko. Dostavba nových dvou bloků v Dukovanech, doufejme i v Temelíně a rozvoj malých modulárních reaktorů je číslo jedna v mém portfoliu.
Jedná se o zakázku století, odpovídá tomu pozornost věnovaná Třebíčsku a celé Vysočině od současné vlády?
Ne, neodpovídá a mě to mrzí. Řeknu to trochu namyšleně, ale s mým odchodem z ministerstva průmyslu a obchodu se vytratila energie tlačit ten projekt kupředu. Není to o tom postavit dva nové bloky, je potřeba vybudovat veškerou související infrastrukturu, aby to ve finále nebylo pro region přítěží. Potřebujeme kapacity bydlení, škol, sportovišť i kulturních zařízení, dokončit veškeré dopravní stavby, vyřešit bezpečnostní otázky. Do našeho regionu přijde až deset tisíc nových lidí a tady mám obavu, že se tomu nevěnuje taková pozornost, jakou si ten projekt zaslouží.
Čtěte také: Příprava území Kraje Vysočina na dostavbu Dukovan bude stát sedm a půl miliard
Máte šanci s tím něco dělat ze své pozice opozičního poslance?
Určitě mám a dělám to. Jsem předsedou výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, jsem členem hospodářského výboru a podvýboru pro energetiku. Jsem v tom velmi aktivní a pokud projekt chápu jako důležitý pro svůj domovský kraj, o to víc na něm musím pracovat, když jsem v opozici. Jsem i předsedou meziparlamentní skupiny přátel Česko – Jižní Korea, jsem aktivní vůči jihokorejskému velvyslanectví, pořádám semináře a workshopy, českým firmám se snažím otevírat dveře. I ze své pozice dokáži ovlivňovat velké věci, ale musím chtít a dát tomu tu energii.
Nevadí vám, že není aktivnější Karel Havlíček jako ministr, že s vámi netáhne za jeden provaz?
Mrzí mě, že tomu projektu nevěnuje takovou pozornost, jakou by měl. Pro české hospodářství se z toho projektu dá vytěžit více než jen stavba nových bloků, může jít o rozvoj školství a otevření dveří do světa českým firmám, kterých jsou jen na Třebíčsku desítky. My jsme v kraji ve spolupráci s experty v minulém období dali dohromady jasný plán, jak na to.
Před pár dny se objevila zpráva o problémech KHNP se stavebním partnerem, konsorciem Daewoo a Doosan. Není tedy celý projekt ohrožený?
Není. Na to jsem se několikrát ptal, jak lidí z KHNP a EDU II, tak korejských poslanců. Je to tvrdé vyjednávání a byznys, ale v náš prospěch. My chceme, aby byly splněny všechny aspekty smlouvy a pokud to pro KHNP nedokáže dodat původní partner, je třeba hledat jiné, kteří to naplní. My sami musíme chtít, aby byly splněny všechny parametry ve smlouvě, která má asi dvanáct tisíc stan, to je cena, smluvní pokuty, záruky a harmonogram. Je to globální byznys té největší úrovně. A stojím si za tím, že Korejci dali nejlepší nabídku a byli tak nejlepší možnou volbou.
Na světě ale asi není moc firem, které dokáží postavit jadernou elektrárnu…
Jen v korejském prostředí znám několik takových firem, které by to zvládly. A když se tedy KHNP nedomluví s korejskými dodavateli, znamená to příležitost pro české firmy, které budou dodávat řadu komponentů.
V Koreji jste se potkal také s českými studenty. Jak na toto setkání vzpomínáte?
To bylo skvělé. Za tu dobu, co s Korejci spolupracujeme, jsem už potkal několik jaderných inženýrů, kteří pochází z Vysočiny a teď v Koreji studují nebo budují kariéru na špičkové úrovni. Tentokrát jsme se potkali s Janem z Náměště a Markem z Dukovan, oba vyrostli pod věžemi elektrárny a daří se jim. Jedním z mých cílů je více rozvíjet spolupráci mezi studenty, aby mohli korejští mladí studovat u nás a naši v Koreji, odkud se zase budou vracet a tvořit tady tu budoucí generaci jaderných inženýrů. Je na to i stipendijní program, který alespoň částečně pokryje náklady na život v zahraničí. Pokud by čtenáři věděli o někom, kdo by měl o studium jaderného inženýrství v Koreji zájem, ať se na mě obrátí, rád s tím pomohu.