Křesťané v Íránu jsou i naším osudem

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

V Íránu se dnes zápasí o náboženskou svobodu i o budoucí demokratické uspořádání společnosti, v níž budou mít všichni rovná práva. Křesťanství v zemi, které se zdánlivě nemá smysl příliš…

Křesťané v Íránu jsou i naším osudem

Doba čtení 3 min

Článek byl publikován 14.11.2026 07:00

Zdálo by se, že křesťanství v Íránu je pod rozlišovací schopností a že se o ně nemá cenu příliš zajímat. V současném Íránu se ale zápasí jak o náboženskou svobodu, tak o budoucí demokratické uspořádání společnosti, v níž budou mít všichni rovná práva.

Už Skutky apoštolů (2,9) vypráví, že se v Jeruzalémě o Letnicích shromáždili „zbožní židé ze všech národů světa“ a také „Parthové, Médové a Elamité“, tedy u prvních dvou skupin obyvatelé území dnešního Íránu.

Existuje neblahá tendence dívat se na obyvatele Blízkého a Středního východu i afrických zemí jako na oblasti druhého řádu, přestože se právě tam odehrávaly Boží dějiny spásy. Stál tu židovský chrám, synagogy a samozřejmě i první křesťanská společenství. Některé dnešní křesťanské komunity v Íránu jsou dědici prvních sborů. Působí tu Arménská apoštolská církev, Asyrská církev Východu, katolická církev různých ritů, východní ortodoxní církve i řada církví protestantských.

Menšina pod tlakem

Dějiny církví v Íránu byly vždy turbulentní. Po příchodu islámu se z velkého společenství křesťanů stala menšina, která napříč staletími čelila většímu či menšímu útlaku, občas se však rozvinul i dialog íránských vládců s křesťanskými představiteli a misionáři. Od roku 1979, tedy od Islámské revoluce, se počet křesťanů (většinou příslušníků arménské církve) ustálil na necelých dvou stech tisících. S novým vůdcem, novou vládou a novými poměry začali křesťané čelit dalším vlnám vyloučení.

Nejhorší nenávist dopadá na muslimy, kteří konvertovali ke křesťanství. Někteří křesťané, kazatelé i celé rodiny byli a stále jsou odsuzováni k vězení nebo k smrti. Lepší je situace tam, kde se křesťané žádné evangelizace „nedopouštějí“ a žijí svou víru doma nebo na místech křesťanského kultu.

Římskokatolická církev se v moderních dějinách Íránu snaží udržovat diplomatické vztahy s náboženskými vůdci i vládou. V Teheránu ještě donedávna sídlil arcibiskup a nuncius Svatého stolce. Při společném bombardování Íránu Spojenými státy a Izraelem byl podle dostupných informací zabit nejvyšší duchovní vůdce Alí Chámeneí a řada dalších osob z vojenských a vládních kruhů, zásadní zlom to ale pro íránský režim neznamenalo.

Americký prezident Donald Trump se hlásí ke křesťanství a jeho válka bývá často vnímána jako „křesťanská“ odveta proti muslimům. Od prvních dní bombardování to začali pociťovat křesťané v zemi. Docházelo k perzekucím a navzdory veškeré snaze musel Vatikán z Teheránu evakuovat arcibiskupa, kardinála Dominiqua Josepha Mathieua, zatímco arcibiskup Andrzej Józwowicz čeká, až se bude moci ujmout úřadu. Nešlo o přímý důsledek zhoršených politických poměrů, ale o důsledek bombardování.

Víra v podzemí

Írán patří k deseti zemím, kde je nejtěžší prožívat křesťanskou víru. Reálná svoboda vyznání neexistuje a veřejné praktikování víry může ženy i muže stát život. Objevují se ale náznaky, že zejména mezi městským obyvatelstvem islámská víra slábne, zatímco počet křesťanů různých denominací roste. Shay Khatiri, íránský emigrant působící v Yorktown Institute, tvrdí, že počet konvertitů žijících v „křesťanském undergroundu“ může být mnohem větší, než se zdá.

Íránské křesťanství je pokladnicí teologické tradice, ale také umění, literatury a spirituality. Po pádu duchovně-militantního režimu by křesťanství mohlo posílit, a právě proto dnes křesťané čelí útlaku a pronásledování. Jak dlouho režim vydrží, odhadnout nelze. Jako křesťané jsme spojeni neviditelnou šňůrou vzájemného souručenství. Kdyby nic jiného, můžeme své íránské sestry a bratry podporovat modlitbou a rozvíjením demokracie a lidských práv doma i ve světě.

V Jordánsku teroristé vraždili během pohřbu. Zemřelo devět lidí, včetně „lékaře chudých“

Reklama

Další články z Proboha!

Zapomíná církev na chudé? Farář Richard F. Vlasák o síle dialogu a sociálním rozměru evangelia

Pohřební formulář pro vlastní dítě. Expertka na katastrofy sepsala mrazivou zpověď o profesních i osobních pohromách

Lucy Easthope ve své knize Když se usadí prach (Respekt, 2025) slibuje pohled do zákulisí zvládání...

Kdo byli Moravští indiáni? Zapomenutá kapitola české a americko-kanadské historie

V osadách Ohia a Kanady s nimi členové Jednoty bratrské, kteří museli pro svou víru odejít ze země,...

Pozvání do velikého tance. Pavel Hošek otevírá evangelium podle Richarda Rohra

Nová kniha religionisty Pavla Hoška Je-li Bůh láska… Evangelium podle Richarda Rohra není jen přehledem...

Strach z prázdného listu. Proč lidé ve skutečnosti svobodu nechtějí?

Proč se nám v dnešním světě často nechce žít doopravdy svobodně? Vzestup populismu a hledání jednoduchých...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Křesťané v Íránu jsou i naším osudem

Celá Ukrajina se zastaví. Viděli jsme hrozivý rozsah ztrát, válka pronikla všude

Jak dnes žije Petra Buzková? Po odchodu z politiky omládla a přestala být arogantní

Moře vyplavilo na pláž šest kovových koulí. Přežily pád z vesmíru a mohou být nebezpečné

Čas se nám krátí, připouští trenér Noskové. Češka podává důkazy vlastní tvrdosti

Vlak se rozjel proti druhé soupravě. Záhadné zelené světlo, které předcházelo smrti 118 lidí, dodnes nikdo neobjasnil