3 min

Býval to jeden z divů světa. Co pohltilo chrám bohyně Artemis?

Sdílet

Obdivuhodný mramorový chrám s desítkami sloupů se rozprostíral na posvátné planině v okolí Efesu. Dnes z něj zbyly jen trosky. Co bylo příčinou zkázy tak nádherné stavby, kterou navštěvovali i antičtí králové?

Zdroj: Dennis Jarvis / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs

Artemidin chrám v Efesu

Chrám bohyně Artemis nebo též Dianin chrám je znám především jako jeden ze sedmi divů světa. Chrám byl postaven Řeky v starověkém městě Efesu, nyní v západním Turecku. Byl proslulý zejména díky své impozantní velikosti a množství uměleckých děl, které jej zdobily.

Mohlo by vás zajímat: Externsteine: Mýtické skály s pravěkým okultním chrámem na vrcholu. Tudy prošly dějiny střední Evropy

Kdo byla Artemis?

Artemis, které je chrám zasvěcen, byla řecká bohyně lovu, ochránkyně divokých zvířat a rostlin, patronka cudnosti a porodu. V římském náboženství je připodobňována k Dianě. Uctívaná byla především u venkovského lidu, který ji měl velmi v oblibě. Nejčastěji bývá zobrazována s lukem a šípy.

Současná podoba chrámu

V současnosti zbyly z impozantního chrámu už jen ruiny základů, zbytky sloupů a kamenné kvádry z obvodových zdí, kterými je poseté rozlehlé prostranství antického Efesu. Mramorové bloky s vytesanými hlavicemi a zbytky sloupů jsou jedinou připomínkou krásy starověkého divu. Nejzachovalejší pozůstatky z chrámu lze spatřit v Britském muzeu v Londýně.

Artemis, zdroj: Knihovna MCAD / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs

Dochovaly se také neřecké reprodukce slavné sochy bohyně Artemis. Původní zpodobnění bohyně lovu bylo vytvořeno ze zlata, stříbra, ebenového dřeva a černého kamene. Postava měla obnaženou hruď s mnoha prsy a dolní část těla byla zahalenou tunikou zdobenou reliéfy zvířat a včel. Hlavu jí zdobila zlatá čelenka.

Historie chrámů na Efesu

První chrám zničila velká voda

Artemidin chrám se nacházel poblíž starověkého sídla Efes. Dnes se zde rozprostírá moderní město Selcuk. Archeologové zde objevili celkem pět náboženských staveb různého stáří. Dle průzkumů bylo posvátné místo na Efesu obydlené již v době bronzové a už v 8. století př. n. l. tu stával první chrám. Měl podlahu z udusané hlíny a byl obklopený sloupovím. Je pravděpodobné, že se jedná o vůbec nejstarší nalezený řecký chrám s kolonádami. O sto let později chrám zničila povodeň.

Následně zde byly postaveny ještě další dva menší chrámy. Jejich osud je ale nejasný.

Další chrám zničilo žhářství

Novější chrám zafinancoval Kroisos, král Lydie (oblast v západním Turecku), okolo roku 550 př. n. l. Údajně se mělo jednat o první řecký chrám postavený z mramoru. Chrám měřil 115 m na délku a 46 m na šířku. Po celém obvodu chrámu bylo ve dvou řadách 36 sloupů vysokých 13 m. Sloupy byly zdobené reliéfními řezbami a tvořily široký obřadní průchod okolo hlavního oltáře s kultovním obrazem bohyně. Obdivovaný chrám se stal významným obchodním a kulturním centrem, které navštěvovali početní poutníci i samotní králové (https://en.wikipedia.org/wiki/Temple_of_Artemis).
Většina muzejních exponátů v Britském muzeu pochází právě z tohoto chrámu.

Roku 356 př. n. l. chrám vyhořel. Podle některých pramenů jej vypálil žhář Herostratus ve snaze se proslavit, což se mu vlastně povedlo. Přestože byl ihned po popravě vydán zákaz zmiňovat jeho jméno, známe ho i po téměř 24 stoletích.

Největší chrám zdevastovali nájezdníci

Výstavbu dalšího chrámu chtěl zaplatit sám Alexandr Veliký, byl ale odmítnut místními obyvateli, kteří chrám nakonec zaplatili ze své kapsy. Práce započaly v roce 323 př. n. l. a trvaly mnoho let. Třetí chrám byl ještě větší – na délku měřil 137 m, na šířku 69 m a tyčil se do výšky úctyhodných 18 metrů. Stavba byla ohraničena 127 sloupy. Chrám stál 600 let až do roku 268 n. l., kdy jej vypálili Gótové. Rozsah poškození není znám. Někdy v 1. polovině 5. století byl, tehdy již pravděpodobně opuštěný chrám, uzavřen, neboť se Efes stal křesťanským městem.

Znovuobjevení chrámu

Ruiny byly objeveny roku 1869 po šesti letech hledání. Expedici vedl J. T. Wood sponzorovaný Britským muzem. Vykopávky poté pokračovaly ještě dalších pět let.