2 min

Čerpací stanice byly za socialismu naprosto odlišné od těch dnešních

Sdílet

Když chceme v dnešní době natankovat, jenom na dálnici si můžeme vzpomenout hned několikrát. Za dob socialismu ale benzinová pumpa nebyla na každém kroku. Řidiči měli tankování poněkud složitější.

Zdroj: .shock / Depositphotos

Méně vozidel, méně čerpacích stanic i omezený sortiment

Auto má dnes skoro každý. Tomu je také uzpůsobeno množství čerpacích stanic, kde je v dnešní době možné nejenom natankovat, ale také doplnit občerstvení pro řidiče či příslušenství pro vozidlo. To, co v dnešní době bereme jako naprostou samozřejmost, ještě před pár desítkami let rozhodně nebylo možné. Vždyť jenom na dálnici bylo za více než dvěstěkilometrový úsek možné potkat pouze dvě čerpací stanice. Na těch nebylo kromě benzinu či drobného příslušenství k autu možné koupit nic jiného. Lidé ani neočekávali, že jsou na čerpací stanici toalety. K těmto potřebám nejčastěji využívali lesní cesty a další místa, která při jízdě v autě uviděli a kde se dalo zastavit. Také nákup pití a dalšího občerstvení bylo nutné obstarat ještě před cestou.

Mohlo by vás zajímat: Socialistický autobazar jako zlatý důl

Řidičům to ale nevadilo, na tuto situaci byli zpravidla připraveni uchováváním benzinu v menším kanystru, který vždy vozili s sebou. Kompenzací za nedostatek čerpacích stanic jim byla také svoboda na silnici. Malé množství osobních i nákladních vozidel zjednodušovalo pohyb na silnicích i parkování.

Za dob socialismu u nás neexistovaly zahraniční čerpací stanice

Několik málo stojanů bylo zpravidla obsluhováno zaměstnancem pumpy, který také tankoval. Vzhled čerpacích stanic nebyl nijak exkluzivní. Jednalo se totiž pouze o místo, kde člověk zastaví a nechá si dotankovat. Žádnou jinou službu od něj lidé neočekávali. Již v polovině minulého století bylo prodávání pohonných hmot znárodněno. Staral se o něj Benzinol. Národní podnik pro obchod s pohonnými látkami či prostředky pro ošetření motorových vozidel. Na území Československa postupně vyrostlo několik Benzin.

Až po skončení socialismu se mohly objevit konkurenční a také zahraniční podniky, které lidem doslova braly dech. Obrovským boomem bylo otevření zahraniční pumpy. K tomu poprvé došlo v roce 1991 na dálnici u Jihlavy. I přesto, že zde ze začátku cena pohonných hmot byla nejvyšší, lidé si luxus dobře vypadající stanice spolu s toaletou velmi užívali.

Cena benzinu je dnes velmi podobná té tehdejší

Ještě v roce 1988 bylo na území Československa minimálně dvakrát méně aut než dnes. Tehdy jich jezdilo okolo dvou milionů. Zajímavostí je, že se na čerpacích stanicích prodával benzin za podobnou cenu jako dnes. V porovnání s tehdejším platem lidé za jeden litr benzinu zaplatili okolo dnešních 30 korun. Cena litru se tehdy pohybovala okolo 3 korun československých. Tankování bylo sice v dobách socialismu, vzhledem k nedostatku čerpacích stanic, komplikovanější. Lidé ale byli skromní a ježdění v autech si užívali i tak.