Kdo občas sleduje jednání Poslanecké sněmovny, může mít pocit, že nejde ani tak o hledání řešení, jako spíš o nekonečné vystupování před publikem. Právě to se stalo hlavním tématem nedělních Událostí, komentářů týdne, kde se mluvilo o zablokované dolní komoře i o novele jednacího řádu. Ta má omezit délku poslaneckých vystoupení. Shoda na tom, že současný stav není zdravý, zaznívala napříč debatou. Spor ale zůstává v tom, kdo obstrukce využíval víc a kdo za dnešní podobu politického provozu nese větší odpovědnost.
Kamery nejsou jediný problém
Debatu moderovala Klára Radilová a ve studiu se sešli komentátorka Lenka Zlámalová, herečka Bára Štěpánová, advokát a bývalý politik Jan Kalvoda, novinářka Pavlína Horáková a publicista Michael Durčák. Nejvýrazněji se do tématu opřela právě Štěpánová. Odmítla jednoduché vysvětlení, že za chování politiků mohou hlavně kamery a přímé přenosy.
Podle ní by si část poslanců našla způsob, jak se prezentovat, i kdyby se jednání nevysílalo. Dění ve Sněmovně pak popsala jako skurilní frašku a přidala i nadsázku, že vedle současné politické reality by tvorba Zdeňka Trošky působila jako film Federica Felliniho.
Podobně kritický byl i Jan Kalvoda, který ve Sněmovně působil v letech 1992 až 1996. Současné jednání dolní komory podle něj připomíná spíše telenovelu bez obsahu než skutečnou politiku. Nešlo mu přitom jen o nostalgické srovnání s minulostí. Podstatnější podle něj je, že se z veřejné politické debaty postupně vytratil obsah a nahradily ho osobní výpady, ironické poznámky a slovní přestřelky.
Připomněl také, že svět řeší zásadní historické změny, zatímco v parlamentu často zní hlavně vzájemné útoky mezi koalicí a opozicí. Lenka Zlámalová upozornila na jiný rozměr problému. Část sněmovních vystoupení podle ní není určena primárně kolegům v sále, ale kamerám a sociálním sítím. Někteří politici si z dlouhých projevů následně vystřihnou krátká videa, která pak používají pro vlastní propagaci.
Sociální sítě změnily rytmus debaty
Michael Durčák připustil, že ostré projevy a dlouhá jednání nejsou v parlamentní politice žádnou úplnou novinkou. I v minulosti docházelo k vypjatým momentům a parlament nikdy nebyl klidným seminářem. Současný rozdíl ale vidí v tom, že politici na sebe často skutečně nereagují. Vystoupení u řečnického pultíku podle něj mnohdy slouží spíše jako materiál pro krátká videa, příspěvky a vlastní komunikační kanály.
Zároveň ale nesouhlasil s představou, že by vypnutí kamer samo o sobě všechno vyřešilo. Připomněl například pražské zastupitelstvo, kde je mediální pozornost menší, a přesto se jednání umějí protáhnout hluboko do noci.
Celá debata tak ukázala, že problém Sněmovny neleží jen v délce projevů. Jde hlavně o to, zda se z politického jednání nestala scéna, na které se víc hraje pro vlastní publikum než pro občany, kterých se výsledky rozhodnutí týkají. Omezení času u řečnického pultíku může pomoci. Samo o sobě ale nevrátí politice obsah, pokud se z ní stal hlavně souboj o nejlepší sestřih na sociální sítě.
Zdroje: autorský text, redakce
Vstoupit do diskuze