Nedá se rozhodně říct, že by íránská armáda jako celek patřila ke špičce, nicméně Teherán si to kompenzuje širokou paletou dronů, balistických, respektive protilodních raket, které mají představovat odstrašení v Perském zálivu a širším okolí.
Írán velmi dobře ví, že nemůže porazit USA v klasickém válečném střetu, a proto dlouhodobě vyznává asymetrickou vojenskou doktrínu, především soustředěnou na oblasti Perského zálivu, Arabského a Ománského moře. Prostředky, které objektivně nemá Írán ve své konvenční armádě, si však kompenzuje na jiném poli – dronovém či raketovém. Zatímco například moderní stíhačky si žádají vysoké finanční prostředky na servis, zbraně, munici, údržbu či přidružené vybavení, balistické či protilodní střely jsou ve srovnání s letouny relativně levné , dají se vyrábět ve velkých počtech a ohrožují hodnotné a velké či robustní cíle. Poměr cena/výkon je v tomto ohledu pro Írán skutečně výhodný či můžeme říct jedinečný.
Abú Mahdí Írán má co nabídnout v oblasti sebevražedných dronů, o čemž svědčí například skutečnost, že Teherán dodává Rusku účinné a přitom levné kamikaze drony Šáhid-136 či Šáhid-139. Rusko používá k úderům na ukrajinskou kritickou infrastrukturu a další civilní cíle rovněž Šáhid-131.
Autor/Licence fotografie: Střela Khalij Fars, Fars Media Corporation, CC BY 4.0
Teherán má v arzenálu jednak balistické střely, jež útočí shora vysokou rychlostí, jednak má k dispozici i střely s plochou dráhou letu, které letí nízko nad vodou, aby je nepřátelské radary nemohly detekovat. Írán disponuje v současné době i účinnými protilodními střelami, které mohou představovat vážné riziko v Perském zálivu a přilehlém regionu. Hovoříme hlavně o Abú Mahdí, Khalij Fars a jiných.
Podzvuková střela s plochou dráhou letu Abú Mahdí byla poprvé představena v roce 2020. Poměrně významně posouvá íránské možnosti v tomto odvětví, protože v sobě kombinuje rychlost a především dlouhý dolet. Web Army Recognition uvádí, že činí úctyhodných 1 000 km . Tato protilodní střela představuje změnu v íránské strategii v tom směru, že dochází k posunu od lokální pobřežní obrany také k cíleným námořním útokům s dlouhým doletem.
Co to v praxi znamená? V rámci íránské projekce síly tato a jiné rakety s dlouhým doletem umožňují teokratickému režimu potenciálně ohrozit americké hladinové lodě, jež operují hluboko v Arabském moři, včetně úderných skupin letadlových lodí. Musíme vzít v potaz také skutečnost, že na mořích se nenachází pouze válečná plavidla, ale také podpůrná, ropné lodě či tankery. Hovoříme tedy o plavidlech, jež jsou klíčové pro udržení dlouhodobého nasazení v konkrétní oblasti. Nicméně dlouhý dolet střely Abú Mahdí umožňuje Íránu zaměřit se právě i na tyto důležité doprovodné lodě.
Khalij Fars a další střely Khalij Fars na tuhé palivo, která je navržena hlavně k obraně pobřeží a uzavření klíčových námořních tras, je protilodní střela, která má menší dolet než Abú Mahdí, podle dostupných informací 300 km. Útočí na cíl shora vysokou rychlostí, podobně jako balistické rakety a může letět nadzvukovou rychlostí Mach 3 až Mach 4, což ztěžuje její zachycení. Khalij Fars nese 650kilogramovou hlavici, která je schopná vážně poškodit nepřátelské hladinové lodě.
Pozornost vzbudila i nová protilodní střela Ghadr-380. Jedná se o střelu s plochou dráhou letu, která je odpalovaná z pozemních mobilních systémů. Ghadr-380 je znatelným vylepšením svých předchůdců, a to po všech stránkách. Především se rozšířil dolet na zhruba 1 000 km, což je zhruba dvojnásobek oproti starším střelám Ghadr. Írán má dále k dispozici známou protilodní střelu středního doletu Qader, která je upgradovanou verzí rakety Noor. Qader s proudovým motorem má dolet 300 km. Ještě zde zmiňme střelu Zolfaghar, která sice není protilodní, nicméně teoreticky může zasáhnout velkou, pomalu se pohybující válečnou loď .
Eskalační potenciál nasazení všech těchto prostředků, jichž má Írán k dispozici dostatek, je nicméně velký . Írán je vyrábí ve velkém množství a cílí na hodnotné nepřátelské cíle. V Arabském moři i jinde tak mohou pro Američany představovat riziko, s nímž je třeba počítat.
Zdroj: Army Recognition , National Interest Autor/Licence fotografie: Odpálení rakety Qader v námořním cvičení, Mohammad Sadegh Heydari, CC BY 4.0