Jaderná střela pod křídly: F-89 Scorpion v éře studené války

Sdílet

F-89 Scorpion se zapsal do historie jako první letoun, který nesl jadernou zbraň určenou pro vzdušný boj. Jeho hlavním úkolem měla být role odstrašujícího prostředku namířeného proti Sovětskému svazu.

Zdroj: Securitytech

Vývoj letounu

Impuls k vývoji nového stíhacího letounu vzešel z požadavku amerického letectva nahradit dosluhující P-61 Black Widow. První rámcové specifikace byly formulovány už v srpnu 1945 a rozeslány několika významným výrobcům, mezi nimiž nechyběly společnosti Bell Aircraft Corporation, Convair, Douglas Aircraft, Goodyear, Curtiss-Wright ani Northrop.

Právě Northrop zahájil práce na dvoumístném proudovém stroji, původně označeném jako N-24. První prototyp nesl označení XF-89, zatímco druhý exemplář byl vybaven výkonnějšími motory. První let nového záchytného stíhače proběhl v roce 1948 a o dva roky později byl letoun zařazen do operační služby. Od počátku se počítalo s jeho nasazením za všech povětrnostních podmínek.

Výzbroj

Pohon zajišťovala dvojice proudových motorů Allison J35-A-35A s turbokompresorem. Letoun dosahoval maximální rychlosti 1 020 km/h, dostup činil 15 000 metrů a dolet přibližně 2 200 kilometrů. Mimořádnou pozornost si zaslouží jeho výzbroj. Americké letectvo požadovalo nejen silně vyzbrojený stíhací letoun, ale také nosič jaderné zbraně pro boj proti formacím nepřátelských bombardérů. F-89 se tak stal prvním strojem vybaveným neřízenou střelou Douglas AIR-2 Genie s jadernou hlavicí.

Autor/Licence fotografie: F-89J, USAF, Public Domain

Ani konvenční výzbroj nebyla zanedbatelná. Letoun nesl šest 20mm kanonů M24, dále 16 neřízených raket HVAR ráže 127 mm, 70mm rakety FFAR Mighty Mouse a pumový náklad o hmotnosti až 1 451 kg.

Varianty letounu

První sériové stroje verze F-89A vstoupily do služby v září 1950. Tato varianta však vznikla pouze v počtu 18 kusů a sloužila především k testovacím účelům. Následovala verze F-89B s modernizovanou avionikou, u níž se však brzy projevily vážné potíže s motory a dalšími systémy. Tyto problémy vedly k zavedení varianty F-89C, ani ta však nedokázala zcela odstranit chronické technické nedostatky. Navíc se objevily strukturální problémy křídel, které si vyžádaly jejich výměnu u 194 letounů verzí A, B a C.

Postupně vznikaly i další varianty, přičemž poslední z nich nesla označení F-89J. Šlo o upravené stroje verze F-89D, které místo standardních konců křídel schopných nést výzbroj nebo přídavné nádrže používaly pevné palivové nádrže. Pod každým křídlem byl navíc instalován pylon umožňující zavěšení jaderné střely AIR-2 Genie.

Právě F-89J se stal jediným letounem, který jadernou neřízenou střelu Genie skutečně odpálil. K tomuto testu došlo během pokusu John, jenž byl součástí Operace Plumbbob v červenci 1957. Odpálení provedli kapitán Erik William Hutchinson a kapitán Alfred C. Barbee. Střela během necelých pěti sekund urazila vzdálenost 4 240 metrů, načež došlo k její detonaci.

Jaderná střela pod křídly: F-89 Scorpion v éře studené války

Filmové ceny budou o japonské kuchyni, hosty čeká sushi i čokoládoví Oskaři

Lízátka z mateřského mléka a šlehaný morek. Metoda české maminky vyvolává úžas i kontroverzi

Zákeřná ALS nešetří ani slavné: Nemoci podlehli premiér, hvězda Chirurgů i geniální fyzik

Největší chyby při smažení řízků: Kvůli této jediné věci bývají suché a tvrdé. Přitom ji dělá skoro každý

Sériové Žabotlamy často hořely a bouraly. V příměstské dopravě byly přesto zjevením