Stačí ukázat prstem na zranitelnou skupinu a vyslovit šokující číslo. Předseda hnutí SPD Tomio Okamura straší veřejnost tvrzením, že ukrajinští uprchlíci dostávají astronomické dávky, zrušením této pomoci plánuje ušetřit státu osm miliard korun. Popisujeme, v čem spočívají Okamurovy manipulace a jaká je realita českého dávkového systému.
Toto video na Facebooku nepřehlédnete. Předseda hnutí SPD a Poslanecké sněmovny Tomio Okamura opět rázně gestikuluje do kamery.
„Dostali jste někdy bez práce, zadarmo, 40 tisíc korun měsíčně? Ukrajinci v České republice ano a já to chci škrtnout,“ rozohňuje se. V dalších klipech či televizních debatách pak navazuje tvrzením, že zrušením humanitárních dávek uprchlíkům ušetří státnímu rozpočtu osm miliard korun.
Marketingově je to postavené čistě. Ve chvíli, kdy vládní kabinet představuje návrh rozpočtu s astronomickým schodkem blížícím se čtyřem stům miliardám korun, nabízí předseda SPD publiku zdánlivě jednoduché a okamžité řešení. Stačí vzít pomyslné nůžky, ustřihnout penězovod zranitelné skupině obyvatel a díra v rozpočtu se přece ihned o podstatný kus zmenší.
Jakmile Okamurova tvrzení rozložíme na fakta a tvrdá data, celá jeho konstrukce se jako obvykle zhroutí a opět potvrdí, že se jedná o přiživování se na lidské závisti a kopání do lidí, kteří utíkají před válkou.
Absurdní mýtus čtyřiceti tisíc „zadarmo“ Česká republika se na rozdíl od sousedního Německa, Rakouska, Polska či Slovenska hned na počátku uprchlické krize rozhodla nevpustit lidi s dočasnou ochranou do běžného sociálního systému.
Zatímco v jiných státech uprchlíci částečně propadli do systému hmotné nouze nebo standardních sociálních podpor, v Česku nemají nárok na rodičovský příspěvek, peněžitou pomoc v mateřství, přídavky na děti ani na podporu v nezaměstnanosti.
Podle interních analýz Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2023 by plné otevření českého dávkového systému válečným uprchlíkům vyšlo státní pokladnu na téměř 20 miliard korun ročně.
Česko se však vydalo jinou cestou – uprchlíkům pomáhá prostřednictvím humanitární dávky . Ta je navržená tak přísně, že jakékoliv strašení o desítkách tisíc rozdávaných „zadarmo“ vyznívají dost absurdně.
Žádat o tento druh pomoci v Česku znamená podstoupit byrokratické síto, které čeští občané při žádostech o běžné dávky neznají. Zatímco u běžných podpor se nárok dokládá jednou za tři měsíce, u humanitární dávky musejí uprchlíci dokládat své majetkové poměry každý měsíc znovu.
Úřady požadují kompletní přehledy příjmů a výpisy ze všech českých i ukrajinských bankovních účtů. Žadatelé nesmí mít prakticky žádné úspory a pokud žádost z jakéhokoliv důvodu zmeškají, nemají možnost zažádat zpětně – nárok na daný měsíc bez možnosti odvolání zaniká.
Podoba samotné dávky vychází ze životního a existenčního minima. Prvních pět měsíců po příchodu podpora vychází ze životního minima, tedy 4 860 korun na dospělou osobu. Pokud si však dospělý člověk v produktivním věku do pěti měsíců nenajde práci, dávka se mu automaticky sníží na existenční minimum, tedy na pouhých 3 130 korun měsíčně.
Z takové částky je v Česku zcela nemožné uhradit i to nejskromnější ubytování nebo základní potraviny. Pokud taková dávka pro celou vícečlennou rodinu dosáhne v součtu na vyšší desítky tisíc korun, jde výhradně o případy vícečlenných domácností, kde žijí naprosto nemohoucí lidé, těžce handicapovaní nebo malé děti bez jakýchkoliv vlastních příjmů.
Česko navíc od loňského roku zavedlo pro uprchlíky vlastní rigidní systém posuzování soběstačnosti namísto standardního uznávání invalidity. Výsledkem je, že tímto sítem často neprojdou ani onkologičtí pacienti, lidé na vozíku nebo nevidomí.
Podle dat organizací pomáhajících migrantům byla polovina žádostí o posouzení soběstačnosti zamítnuta nebo zařazena do nejnižších stupňů, kvůli čemuž tito lidé přišli o zvýšenou podporu a skončili odkázáni na potravinové banky.
Úspora 8 miliard? Srovnávání hrušek s jablky Dalším pilířem Okamurovy rétoriky je tvrzení, že zrušením dávek cizincům získá státní pokladna okamžitou úsporu osm miliard korun. Předseda SPD operuje s celkovou sumou, kterou stát na humanitárních dávkách vyplatil za celý minulý rok (tehdy to činilo 8,82 miliardy korun, zejména kvůli změně pravidel, kdy se do dávky započítaly i náklady na bydlení po zrušení plošného státního ubytování).
Tento narativ zcela pomíjí realitu letošního roku: výdaje na humanitární dávku trvale a výrazně klesají .
Za celé první pololetí letošního roku vyplatily úřady práce na humanitární dávce 3,63 miliardy korun, což představuje meziroční pokles o více než 22 procent. Zatímco v minulosti dávku čerpaly desítky tisíc domácností, v červnu letošního roku ji pobíralo už jen 36 900 domácností, navíc převážně matky samoživitelky s malými dětmi, senioři a lidé se zdravotním postižením.
Okamurův populistický narativ také zcela ignoruje druhou, příjmovou stranu rozpočtu. Ukrajinci v České republice totiž nejsou pro státní rozpočet pasivní položkou. Česká republika vykazuje jednu z nejvyšších míru zaměstnanosti uprchlíků v celé Evropské unii. Podle dat Ministerstva vnitra žije v Česku s dočasnou ochranou zhruba 400 tisíc lidí, z nichž výraznou část tvoří děti a senioři. Z dospělých v produktivním věku však většina pracovat chce a taky tak činí.
Oficiální statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí uvádí , že už od třetího čtvrtletí roku 2023 začaly příjmy do státního rozpočtu od pracujících uprchlíků převyšovat celkové výdaje na jejich podporu.
Pracující Ukrajinci odvádějí do státní kasy daně z příjmů, sociální a zdravotní pojištění a při každém nákupu platí DPH. Za první tři čtvrtletí minulého roku činily příjmy rozpočtu od uprchlíků 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje na jejich pomoc dosáhly 3,9 miliardy. Za celý minulý rok tak ukrajinští uprchlíci přinesli státnímu rozpočtu čistý přínos 11,7 miliardy korun.
Pokud by stát na pokyn populistů tyto lidi připravil o základní pomoc, přineslo by to jediné: riziko, že desítky tisíc pracujících odejdou do jiných zemí nebo spadnou do šedé ekonomiky.
Technika, kterou Tomio Okamura při kritice dávek pro uprchlíky používá, představuje učebnicovou ukázku populistické demagogie. Její podstatu lze shrnout do čtyř základních dezinformačních postupů:
Práce s fiktivním extrémem: Vytržení ojedinělé či zcela vymyšlené částky („40 000 Kč měsíčně zadarmo“) a její prezentování jako běžného standardu pro jednotlivce, přestože reálné částky bez práce činí 3 130 až 4 860 korun měsíčně. Umlčování příjmové strany: Záměrné operování s hrubými výdaji státu bez zmínky o tom, že odvody a daně pracujících uprchlíků tyto výdaje dlouhodobě převyšují o více než 11 miliard korun. Konstrukce vnitřního nepřítele: Vytváření mýtu, že cizinci čerpají výhody na úkor českých občanů, přestože jsou z českého sociálního systému plně vyčleněni a podléhají tvrdší kontrole majetku i bankovních účtů než češní žadatelé. Falešná a jednoduchá řešení: Nabízení líbivých, ale věcně nesmyslných škrtů jako receptu na vyřešení astronomického schodku státního rozpočtu ve výši stovek miliard korun. Zajímavou rovinou celého problému je navíc postupová změna na samotném Ministerstvu práce a sociálních věcí. Dřívější vedení resortu data o ekonomickém přínosu pracujících uprchlíků pravidelně a transparentně publikovalo, pod novým vedením se tyto souhrnné statistiky o čisté bilanci přestaly do veřejného prostoru vydávat. Údaje o kriminalitě cizinců přitom stát publikuje i nadále.
Vytváří se tím živá půda pro šíření dezinformací. Když chybí oficiální a pravidelně komunikovaná data, prostor okamžitě zaplní ti, kteří nabízejí výhodnější zkratky.
Český státní rozpočet čelí reálným a vážným problémům. Léčit je vyvoláváním zášti vůči zranitelným lidem na základě překroucených čísel však není cesta k úsporám.