3 min

O Zeyerovi, živé mrtvole a useknuté ruce

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Tafefobie je abnormální strach z pohřbení zaživa. Celý život jí trpěl Julius Zeyer. Jeden z mých nejoblíbenějších českých spisovatelů ve svých povídkách často zpracovával hrůzné náměty o lidech, kteří se probudili v rakvi.

O Zeyerovi, živé mrtvole a useknuté ruce

Zdroj: i60.cz

Pohled na hlavní oltář v bazilice sv. Jakuba Většího (všechny fotografie z archivu Šárky Bayerové, není-li uvedeno jinak)

O Zeyerovi, živé mrtvole a useknuté ruce

7. 10. 2025

Stala se z toho posedlost. Až taková, že Zeyerovi musel jeho přítel lékař slíbit dokonalou jistotu. Dne 29. ledna roku 1901 probodl doktor Thomayer Juliovo mrtvé srdce stříbrnou jehlou...

Julius Zeyer v roce 1885 (fotokopie z knihy Ve stínu Orfea, Nakl. V. Rupp 1949 - z archivu Š.B.)

Jak asi Zeyer k takovému strachu přišel? Co to spustilo? Možná něco slyšel u sv. Jakuba, kam rád chodil. Tehdy se v Praze všichni znali, a tak se třeba nevědomky "postaral" historik a spisovatel Jan Svátek. Na některém literárních salonů. Právě on totiž jako první písemně zaznamenal temnou pověst od sv. Jakuba. Možná hororovou pražskou šuškandu, možná pravdu.

Jan Václav Vratislav z Mitrovic (1670-1712), Wikipedia, volné dílo

Český škechtic Jan Václav Vratislav z Mitrovic byl barokní politická celebrita konce 17. století. Jedna funkce za druhou. Nejvyšší kancléř a sudí Českého království, císařský tajný rada, velkopřevor Řádu maltézských rytířů. Také vynikající diplomat. Zemřel roku 1712 v pouhých třiačtyřiceti letech na vodnatelnost. Takže asi ledviny.

Pohřbili ho do krypty kostela sv. Jakuba. A pak se začaly dít věci. Asi po dvou dnech uslyšeli mniši v noci divné zvuky. Z podzemí šel lomoz, křik a hrůzné kvilení. Minorité usoudili, že duch kancléře nenašel posmrtný klid, a tak v chrámu straší. Opat zorganizoval spásné modlitby. Když zvuky nepřestávaly, všichni uvěřili, že v podzemí haraší sám ďábel. K neustávajícíóm litaniím mniši přidali i obcházení náhrobního kamene s křížem, jeho přežehnávání a kropení svěcenou vodou. A pak najednou "strašení" přestalo. Všem se ulevilo a do kostela se vrátil klid.

Jenže, když za několik let minorité otevřeli podzemí kvůli uložení dalšího nebožtíka, zděsili se. Rakev otevřená a rozbitá, víko roztřískané. Seschlé tělo kancléře leželo opodál na kamenné dlažbě. Smrt byla jen zdánlivá. Vratislav z Mitrovic byl zřejmě jen v kómatu. Když se probral, měl sice sílu dostat se z rakve, ale na víc už ne. Těžký kámen zvednout nedokázal a zoufalý křik mu taky nepomohl. Zemřel hladem, žízní a nejspíš také hrůzou.

Kámen, pod kterým je vstup do hrobky Jana Václava Vratislava z Mitrovic v bazilice sv. Jakuba Většího. Pod ním se odehrával popsaný horor.

Nu, není se tedy Zeyerovi co divit. Jeho duše byla sice romantická, ale víc miloval magické, hrůzyplné a tragické příběhy. A takových je v pražských pověstech nemálo. Jedna taková temná se vypráví dodnes.

Na hlavním oltáři u sv. Jakuba kdysi stávala socha Panny Marie. Lidé ji považovali za zázračnou, uctívali ji a ověšovali dary. Perlami, zlatem i drahokamy. Až se jednou jeden podlý zloděj odhodlal ke svatokrádeži a nechal se v kostele na noc zavřít. Když byl všude klid, vylezl ze svého úkrytu a za světla svic přišel až k Madoně. No a jakmile z ní začal sundavat šňůru s dukáty, chytila ho socha za ruku a už nepustila. Mniši našli lupiče až ráno. Pološíleného, údajně s bílými vlasy. Až před svědky Panna Maria zlodějovu paži pustila. Představený kláštera poté muže vydal světské spravedlnosti. Jak bylo tehdy zvykem, trest byl jediný a jasný. Useknutí ruky. A historka o zázraku hned letěla Prahou. Uťatou ruku zavěsili v kostele pod kruchtou na věčnou paměť. A onen zloděj? Po odpykání trestu se údajně natolik kál, že si v klášteře vyprosil místo posledního sluhy. A tam také dožil.

Zčernalá a seschlá ruka kradařská visí v bazilice sv. Jakuba Většího dodnes. Jako memento, že KRÁST SE PROSTĚ NEMÁ. Že aby to platilo na věky věkův, i když už jsme dávno v podobných výchovných trestech hodně polevili. Možná ale právě proto...

Zdroj/Fakta:
Masarykova univerzita (is.muni.cz);
Klášter minoritů (www.klasterminoritu.cz;
kniha Ve stínu Orfea

Autor: Šárka Bayerová

Reklama

Další články z i60.cz

Medardova kápě...

Dvě malá křídla

Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s...

Obrázky z cest: Sraz íčka v Kácově

Letos, už potřinácté, se od 18. do 21. května konalo setkání účastníků portálu i60 pod vedením našeho...

Zdravím, pane inženýre! Češi si potrpí na tituly, ale přijde změna

Tak máme v rodině dalšího doktora. Inženýra. Právníka. Ať si každý dosadí co libo, jisté je, že když dítě...

Obrázky z cest: Světlá nad Sázavou - v zámeckém parku

Letos se setkání členů portálu i60 konalo na Sázavě s ubytováním v Kácově. Protože Posázaví téměř neznám,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

O Zeyerovi, živé mrtvole a useknuté ruce

Čech dokázal, co nikdo před ním. A na rekordně křivém zábradlí, směje se Habanec

Poláci se s Ukrajinci hádají i o stíhačky. Konflikt může mít překvapivého vítěze

Na obloze se objeví „nová hvězda“. Výjimečný úkaz lze vidět jednou za život

Komisař F1 o Verstappenovi: Pravidla zná líp než kdokoli jiný na roštu, pro nás je to noční můra

Bišonek: bílý obláček s velmi jasným názorem na samotu