Opravdu si myslíš, že tohle jsem Já?

Sdílet

Dennívýzva

Žil jsem svou víru naplno, dokud mě jedna událost nepřiměla pochybovat. Když se moje dcera rozhodla nejet na sborový pobyt, nečekal jsem, že mě to postaví do role špatného otce…

Zdroj: Proboha!

Žil jsem svou víru naplno, dokud mě jedna událost nepřiměla pochybovat. Když se moje dcera rozhodla nejet na sborový pobyt, nečekal jsem, že mě to postaví do role špatného otce i křesťana. Nebyl to první tlak, který jsem v církvi zažil, ale byl to zlom. Postupně jsem si začal skládat střípky minulosti a uvědomil si, že víra nemá svazovat, ale vést k laskavosti a svobodě. Tu jsem nakonec našel – mimo církev.

Moje dcera se rozhodla, že nepojede se sborovými dětmi na jarní týdenní pobyt. Tak jsme ji nenutili a oznámili její neúčast vedoucímu. Přišel a bez pozdravu začal. Hlasitě a autoritářsky mi asi dvacet minut četl jednotlivé verše, jak je měl v Bibli založené záložkami, údajně dokazující moji vinu: jsem špatný otec, špatný manžel, špatný křesťan. A pak začal to svoje.

Zíral jsem na něj s očima dokořán a snažil se rozumět. Celé mi to přišlo jako strašný omyl, jako zlý sen. Před očima se mi promítlo dětství, ve kterém jsme spolu vyrůstali, a po tváři mi začaly téct slzy. To Ty mě odsuzuješ, Bože? V tom ostrém hlasu nebyl ani náznak přátelství. Zato se uvnitř mne ozýval tichý hlas: „Opravdu si myslíš, že tohle jsem Já?“

Patřili jsme do sboru, celá rodina jsme žili s Bohem, léta jsem sloužil v několika skupinách najednou. Ale v tu chvíli nic z toho jako by nebylo a já jsem neměl sílu se bránit. Tak jsem tam seděl a poslouchal, jak neumím vést svou rodinu. Jak mi nezáleží na mých vlastních dětech. Jak věnuji moc času práci a málo službě. Jak je se mnou něco špatně.

Když odešel, seběhla se celá rodina. Nešlo ho přeslechnout. Dívali jsme se na sebe v šoku. Napadlo mě, v čem to celé ty roky žijem. On se mi pak osobně omluvil, ale postoj kazatele sboru k té věci to nezměnilo. A já jsem si, snad vůbec poprvé, dovolil dát prostor svým pochybnostem. O církvi, a nakonec i o samotné Bibli.

Postupně jsem střípky z průběhu let začal vidět v řádce za sebou. Jak jsem se odevzdal a chtěl žít s Bohem lásky a pro Něj, jak mi byl blízko. Jak jsem onemocněl a skoro umřel. Lékaři si nevěděli rady a v církvi si také nevěděli rady, ale On mi byl velmi blízko!

Část z církve mě tehdy tlačila k vyznávání hříchů, které byly podle nich důvodem mých zdravotních problémů a překážkou uzdravení. Jiní se modlili a pokládali na mě ruce. Nic se nedělo, bylo mi stále hůř. Nakonec mě z tohoto příšerného stavu dostala operace vnitřností, léky, psycholog a uvolňovací cviky – pro většinu mých blízkých křesťanů nepřijatelné.

Největším hříchem je jistota. Film Konkláve vybízí k přehodnocování vlastní víry

A jak jsem tehdy bojoval s pocitem viny. Jak jsem v tom období jsem prožíval, že se lidé sešli na modlitební setkání, a odešli z ní do krve rozhádaní. Křesťani! Tradiční versus charismatičtí! Jak jsem se s vstřícným postojem ke všem snažil ustát divokost a neústupnost charismatických a zarputilost těch tradičních.

Jak jsem se jako vedoucí skupinky nepostavil zlu jen proto, že ho ze sebe chrlil starší bratr v Kristu. Jak se dobrou vizitkou mladého křesťana stala účast, odolnost a výkon, a jak nezáleželo na tom, co kdo prožívá a jak mu je. Jak nám lékařka – krátce poté, co jsme z těžce našetřených peněz udělali dceři pokojík – sdělila diagnózu a oznámila, že ten pokoj musíme od základu vybavit znovu – a jak jsme na to neměli. (Vám nezáleží na vlastním dítěti!!)

A nakonec ten zážitek s vedoucími sboru. V Novém zákoně jsem viděl Boha přibitého na kříži, trpícího za naše hříchy, abychom my byli trestu ušetřeni. Čirou lásku. A ve Starém zákoně Mojžíš v Božím jménu přikázal zabíjet ženy i děti. V celé Bibli Bůh nikde Mojžíšův čin neodsoudil. Jakoby nemohl proměnit srdce ušetřených dětí, aby se v budoucnu nechtěly mstít za zabité rodiče.

Jestli je Bůh pořád stejný, tak mi Bible nedává smysl. Ptal jsem se duchovních, ale nedostal jsem odpověď, která by mi smysl dávala. Říká se, že čas ukáže. Už je to hodně let. Odchodem z církve se mi hodně ulevilo. Pořád jsem šťastně ženatý a máme v rodině hezké vztahy. Bůh je pro mě ten, kdo mě vede k laskavosti a přátelství vůči druhým. A z tehdejších vrstevníků mé dcery dnes v církvi zůstal jen jeden.

Autor: Bývalý člen Církve bratrské
Zdroj: Časopis Brána

Reklama

Další články z Proboha!

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Opravdu si myslíš, že tohle jsem Já?

Sankce proti Rusku mají nečekané odpůrce. Nový balík brzdí i hlavní spojenci Ukrajiny

Levné nákupy pod dohledem: Víme, proč EU potrestala AliExpress rekordní pokutou

Reportér Ivan Břešťák si sáhl po smrti dcery a manželky na život. Zachránila ho šťastná náhoda

Kvůli chloupkům je zle! Krainová se tentokrát veřejně pustila do Dominiky Mesarošové

Považovali ho za dávno mrtvý svět. Nový objev na Plutu astronomy překvapil