8 min

Péťa a zlaté prasátko

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

"Když se na Štědrý den postíš, Péťo, to znamená, že celý den nebudeš nic jíst, tak uvidíš večer zlaté prasátko," řekla babička jako každý rok před Vánoci, přestože dobře věděla, že se její snacha zase bude zlobit.

Péťa a zlaté prasátko

Zdroj: i60.cz

Ilustrace: Míla Doležalová

Péťa a zlaté prasátko

19. 12. 2025

"Nenavádějte ho, mami, k takovým nesmyslům, to přece není pro dítě zdravý, celý den nic nejíst. Pak se večer nacpe a bude mu špatně."

Babička se ale jen tajemně usmála a mrkla na Péťu, jako že mamka tomu nerozumí, protože vidět zlaté prasátko je přece o Vánocích to nejdůležitější, to dá rozum. Péťa si samozřejmě myslí, že nejdůležitější o Vánocích jsou dárky, ale přesto mu to prasátko nejde z hlavy. Jak asi vypadá? Jako to naše, co ho máme v chlívku a jmenuje se Pepa 3.? Je stejně tak tlusté, veliké, chrochtá a přitom zlatě září? A kde by ho vlastně Péťa uviděl, kdyby se, jak říká babička, "postil"? Už to starodávné slovo vzbuzuje v Péťovi divný pocit a strach z hladu. Baští moc rád, a o Vánocích je všude tolik dobrot!

Zažene tu hroznou představu, že si celý den nevezme ani jeden vanilkový rohlíček nebo vosí hnízdo a přemýšlí o tom, jestli maminka nechce, aby se postil ne kvůli jeho zdraví, ale protože nechce mít to velké tlusté i když zlaté prase ve svátečně uklizeném obýváku. Určitě to bude kvůli tomu! Maminka totiž každý rok tím úklidem Vánoce Péťovi trochu kazí. Všechno se čistotou jen leskne a maminka zuří kvůli každé kapce na parketách a drobečku na koberci. Péťa se bojí někam šlápnout a táta se v bytě raději nezdržuje a tráví ten krátký čas co je doma raději v garáži nebo u Pepy 3. v chlívku. Maminka tvrdí, že k lidem, kteří nemají uklizeno, Ježíšek nepřijde!

Péťa tomu vůbec nerozumí, proč by na tom Ježíškovi mělo tolik záležet, vždyť je to malé miminko, jako je Vojtík tety Aleny. Toho tedy určitě, když přijdou na návštěvu, nezajímá, jestli mají vyluxováno! Ten má jen pořád hlad a chce se hlavně chovat, jinak tak strašně křičí, že se Péťovi může hlava rozskočit. Zatím je pro něj jako bratránek naprosto nepoužitelný, hrát se s ním nedá, ani k Pepovi 3. do chlívku ho Péťa nesmí vzít, aby je seznámil. Snad brzy vyroste, tedy Vojtíšek, ne Pepa, ten je velký dost, ale to Péťa taky vyroste a zas to nebude jako u Kropáčků, kde jsou kluci od sebe jen rok a půl. Péťa s nimi lítá venku, jsou to jeho nejlepší kamarádi a když je čas jít domů, tak je mu to líto, že ti dva jdou spolu a on se plouží domů sám.

Ale jak by se to zlaté prasátko k nim domů dostalo? A kam by ho pak dali? Možná k Pepovi do chlívku, ale co pak? A co kdyby se postila i mamka a taťka? To by pak měli v obýváku zlatá prasátka tři?

Péťa je z toho jelen a myslí na Kropáčkovy, kteří mají kromě jeho kamarádů ještě 2 holky a bojí se domyslet, jak by to mohlo na Vánoce u nich doma vypadat.

Mohl by se zeptat babičky, konečně to ona mu to do hlavy nasadila. Ale mamka už velí, že se jde domů, vždyť ona přece ještě musí uklízet, aby to Vánoc stihla, ach jo.

Do Štědrého dne zbývá ještě dost času, ale Vánoce už strčily své prstíky do dveří, jak hodné Jezinky se plíží do domu a voní cukrovím, které maminka každý večer peče a znějí koledami, co si k tomu přehrává. Péťa už si pomalu chystá dopis pro Ježíška, který položí večer za okno na římsu a bude čekat, zda si ho Ježíšek vezme.

A tak Péťa přestane myslet na zlaté prasátko a zabývá se další záhadou, kterou je právě ten Ježíšek. Tentokrát neřeší, jak je to s jeho nutkavou potřebou uklizených domácností, ale v hlavě mu leží hlavní problém: Jak si to miminko dokáže vzít tolik dárkových seznamů z říms domů, někdy i hodně vysokých a pak dát pod stromeček dárky? Jak je nakupuje, převáží a kde na ně bere penízky, když nechodí do práce? Kudy se dostane do obýváku pod stromeček, když nikdo nezvoní a okna jsou zavřená…

U Kropáčků chodí Santa Klaus, to si Péťa umí lépe představit, jak Santa kupuje a nakládá dárky na saně tažené soby a vypadá přitom trochu jako Péťův děda. Toho měl Péťa moc rád, ale pamatuje si ho pořád míň a míň, ale ty vousy a červenobílou kostkovanou košili, to ano. A taky jak maminka plakala a pak mu řekla, že děda už s nimi nebude, ukázala na oblohu a řekla, že je v nebíčku, tam na tom obláčku. „ A jak tam přistál?!“ divil se Péťa a nikdo mu to nikdy nevysvětlil a on už se raději neptal, protože se bál, že by maminka zase plakala.

No, ale na to, jak Ježíšek zvládne zajistit vánoční dárky pro něj a pro všechny děti, co na něj věří, to by se zeptat mohl… Tak to zkusí, postupně u mamky, taťky i babičky, ale výsledek je nula. Odpovídají vyhýbavě, vymlouvají se na nějaké „vánoční tajemství“ a hlavně mu opakují, aby to neřešil a byl hodný, aby těch dárků dostal hodně. Péťa z toho usoudí, že to sami nevědí a nechtějí to přiznat a už se jich neptá. Nezeptá se ani paní učitelky, určitě by dopadl stejně jako u rodičů, samé vytáčky a nic určitého, ale nabádání, aby se lépe učil, to by si určitě neodpustila.

Tak si zajde do chlívku za Pepou 3. a vypráví své pochybnosti alespoň jemu. Pepa 3. dává najevo radost z Péťovy přítomnosti, vesele chrochtá a Péťa má dojem, že ho Pepa 3. poslouchá, i když mu samozřejmě neodpovídá… Je to nejlepší prasátko, které si Péťa pamatuje, milé, veselé a ochočené…

Zkusím se zeptat jinde, rozhodne se najednou a má radost, že ho to napadlo. Ale koho? Kropáčkovic kluci mu neporadí, ti mají svého Santu a Ježíšek je nezajímá… Mohl by se třeba zeptat Michala od sousedů, tomu už je 11, má iPhone a tváří se jako mistr světa. Počká si na něj, až se bude vracet ze školy a vychrlí na něj najednou všechny své problémy a pochybnosti týkající se logistického zabezpečení vánočních dárků tím malým miminem.

„Ježíšek není, ty trubko, to ví přece každej, dárky ti dávají vaši, normálně je koupí v obchoďáku nebo přes internet, schovají a pak dají pod stromek,“ zboří Michal několika větami Péťův vánoční sen a odkráčí, zíraje dál do svého chytrého mobilu. A Péťa si najednou vybaví všechno to šuškání a tajnosti, štrachání v komoře… a ví, že mu Michal nelže. Je mu to sice trochu líto, ale zase má alespoň jasno a už se netrápí otázkami bez odpovědí. Bohužel to není jediné, s čím se musí před Vánoci vyrovnat.

„Jestli nebude mít Jitrnička čas ani tento víkend, musíš sehnat někoho jiného,“ pronese maminka k tátovi rezolutně. „Pepa už se pomalu nevejde do chlívku a já potom taky potřebuju mít čas všechno uklidit, abychom se tady ještě na Štědrý den neklouzali po sádle!“ „Jo, jo“ přitakává tatínek, „jen kdyby trochu namrzlo.“

A je to tady, pomyslí si Péťa, který dobře ví, kdo je Jitrnička a proč má namrznout. Jitrnička se říká panu Novákovi, nejoblíbenějšímu řezníkovi v okolí. Je to stejné jako vloni a předloni, ani Pepa 3. tomu neunikne. A přitom je to jeho jediný domácí kamarád, když nemá ani bráchu ani psa. O obojí psal marně každoročně Ježíškovi a teď, když už mu Michal otevřel oči, pochopil, proč ani jednoho z nich nikdy nedostal. Prostě se v obchoďáku koupit nedají.

Péťovi je smutno, protože ví, že večer před zabijačkou to bude muset Pepovi 3. říct, jako to udělal i minule u jeho dvou předchůdců. Babička se tehdy zlobila a říkala, že se bojí, aby Péťa neměl morbidní sklony, ale tak to není. Pepa 3. je přece Péťův kamarád a on chce, aby se nedivil, že večer už nedostane nic do korýtka. Aby věděl, co ho čeká a nebyl pak ráno nepříjemně překvapený. To přece ani Péťa nemá rád, vždy je lepší všechno vědět, konečně jako s tím Ježíškem.

Je přesně týden před Štědrým večerem a maminka má plné ruce práce. Vaří kroupy v obrovském hrnci a peče velkou tvrdou buchtu, která, jak Péťa už ví, není vůbec dobrá, jako třeba pracny. Namáčí se totiž do vody a pak se přidává do jitrnic. Péťa se vytratí z domu a přes maminčin zákaz, která říká, že není zvědavá na to, aby si její tchyně myslela, že je Péťa nějakej úchyl, vyběhne jen v tričku na dvorek a zamíří do chlívku. Mrzne až praští a nebe nad ním se tajemně třpytí, a Péťa drkotá zuby zimou a už nedumá nad tím, zda Ježíšek poletuje kolem oken a sbírá dárkové seznamy. Jednak už ví své a hlavně musí rychle splnit, co si předsevzal, než ho maminka chytne při činu.

Pepa 3. má radost, že ho vidí, zapomene na chvíli na prázdné korýtko a strká růžový rypáček Péťovi do dlaně. „ Zítra ráno bude tvoje smrt Pepo,“ pronáší Péťa slavnostním hláskem, ve kterém jsou ale už slyšet první slzičky. „Tak se na to připrav, ale nic si z toho nedělej. Byl jsi moje zlatý prasátko.“

Povídka je z knihy Boženka a disidenti, která vyšla letos v říjnu v nakladatelství ČAS.

Autor: Jarka Jendrisková

Reklama

Další články z i60.cz

Medardova kápě...

Dvě malá křídla

Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s...

Obrázky z cest: Sraz íčka v Kácově

Letos, už potřinácté, se od 18. do 21. května konalo setkání účastníků portálu i60 pod vedením našeho...

Zdravím, pane inženýre! Češi si potrpí na tituly, ale přijde změna

Tak máme v rodině dalšího doktora. Inženýra. Právníka. Ať si každý dosadí co libo, jisté je, že když dítě...

Obrázky z cest: Světlá nad Sázavou - v zámeckém parku

Letos se setkání členů portálu i60 konalo na Sázavě s ubytováním v Kácově. Protože Posázaví téměř neznám,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Péťa a zlaté prasátko

Mléko za šest korun. Na historické dno spadly v Česku ceny i u dalších potravin

Pojišťovna Allianz chce opravitelné světlomety. I malá nehoda stojí statisíce, tvrdí

Kdo z vás to má? Přes 100 tisíc bere jen šest procent zaměstnanců. Zjistěte, jakou máte šanci vy

Piloti se soustředili na bouři a přehlédli jeden přepínač. Zemřela většina cestujících i nešťastný řidič automobilu

Kristýna Leichtová po utajeném porodu zveřejnila intimní snímky. Její gesto otevřelo silné zpovědi matek